tušil svého zachránce. Jeho orientační smysl jej ani v téhle chvíli neopustil a vzápětí nahmatal velikou hlavu, ovinutou chapadlem. Vyhledal místo kde začínalo a pustil se do řezání, i když se mu už zoufale nedostávalo kyslíku. Musel překonat daleko více tuhého masa než u sebe, protože tady řezal chapadlo téměř u kořene, zatímco on byl držen jen tenkým koncem. Ale věděl, že to nevzdá, život za život, to byla jeho filosofie. Kosatka, jako kdyby chápala co se děje sebou trhala, což Conanovi usnadňovalo řezání. Kdyby sebou takhle trhla jen s barbarem na sobě, ten by určitě odletěl na několik metrů, ale několikatunové tělo obludy tyto záškuby pohlcovalo. Černota kolem se začala projasňovat, bohužel však jen rudými koly, které se mu míhaly před očima. Cítil, že nedostatkem vzduchu co nevidět ztratí vědomí, ale o to usilovněji řezal. Červené kruhy pomalu mizely a Conan se propadal do prázdnoty, jen jeho ruce poslušny příkazu mozku řezaly a řezaly. Další záškub a kosatka konečně byla volná. Sépie dosud nadnášená jejím tělem, klesala na dno a táhla sebou i Conana, který dosud držel chapadlo a jeho pravá ruka konala malátné pohyby řezání na již nepřítomném chapadle.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210802
13. Conan pocítil políčky. Než se úplně probral k vědomí, jeho ruka automaticky vystřelila a zachytila dlaň, než ho znovu udeřila. „Auuu,“ ozvalo se dotčeně, „člověk se tady snaží přivést ho k životu a on mu za to málem zlomí ruku“. Barbar otevřel oči a uviděl nad sebou Henyra. On sám ležel větší částí těla na břehu, jen nohy mu spočívaly v moři. Vzpomněl si na souboj se sépií a zeptal se: „Jak jsem se sem dostal?“ „Kosatka tě vynesla,“ usmál se Henyr, „moc opatrná nebyla, ale stále je to lepší, než kdybys byl mrtvý,“ dodal a ukázal pohledem na jeho hrudník a břicho. Conanův pohled tam sklouzl a uviděl oblouk o průměru asi půl metru, sestávající z drobných, krvácejících ranek, vzdálených na palec od sebe. „A to stejné máš na zádech, ale musím ti říct, že už bych se s tebou nechtěl po druhé tahat, jsi těžký jak býk.“ Cimmeřan se pomalu zvedal a zkoumal kde má jaká poranění. Zdálo se, že nic vážného se mu nepřihodilo, ale cítil se jak polámaný, na prsou a na zápěstích měl dvě obrovské podlitiny, jak tam zanechala stopy přísavka zrůdného hlavonožce a místa kde byl omotán chapadlem také začínala zvolna měnit barvu. „Jdem,“ zavelel Conan, sebral kanice, který ležel vedle něho a vyrazil zpět k táboru. Henyr jen nevěřícně kroutil hlavou nad jeho výdrží a vitalitou. On sám by po takové záUkázka elektronické knihy, UID: KOS210802
pase, pokud by vůbec přežil, ležel jak mrtvola minimálně půl dne, ale tenhle muž z drsných hor Cimmerie, to bere jako bezvýznamnou epizodku. Pomalu se stmívalo, když dorazili k tábořišti a na obloze, která byla jak vymetená, se začínali objevovat první hvězdy. „To jste pro tu rybu plavali až do Khitáje?“ poškleboval se Aram, ale jen do té doby než se Conan dostal do záře ohně a všichni uviděli jeho tělo, které mezitím nabralo další zajímavé barvy. Dívka vydechla: „U Mitry, s čím jste se to potkali?“ Obr jen mávl rukou a pustil se do porcování ryby a ostatní se sesypali na Henyra a musel jim vyprávět co se přihodilo. „Hej, mám vám to snad ještě servírovat na zlatých mísách?“ Vrátili se k ohni a za neustálého vyptávání pekli na prutech chutnou rybu. Dotazy, se kterými se obrátili na Conana, odbýval obr jen zavrčením a tak podrobnosti toho, co se dělo pod vodou se mohli jen domýšlet z toho co se dozvěděli od Henyra. Ale za chvíli se již rozhostilo ticho rušené jen mlaskáním a vůně pečeného kanice se rozlévala po okolí. Varíja dojedla první, zaběhla si k potoku opláchnout ruce, potom vzala z ohně hořící smolnou větev a zmizela ve tmě. Dartys se napůl otočil a chystal se za ní zavolat asi nějakou radu, nebo něco podobného, ale Benaju ho zarazil: „Nech toho, je to přece ženská...“ Muži okolo ohně se chápavě uchechtli a dál pokračovali v jídle. Kanic měl maso už samo o sobě lahodné a když se k tomu přičte ještě vůně byUkázka elektronické knihy, UID: KOS210802