R. K. Lilley
Pokrčila jsem rameny a nechápala, proč si myslí, že bych to měla vědět. „Kde jsi nasedla na Princeznu?“ Ušklíbla jsem se a ukázala mu, kde to bylo. „Tady,“ řekla jsem, i když jsem nechápala, proč to potřebuje vědět. Zamračil se. „Jak?“ „Pete mě vysadil.“ „Ten parchant,“ procedil skrze zuby, ale to bylo vše. Vysadil mě stejně jako Pete, ale tentokrát jsem už věděla, co mám dělat s nohama, takže mi nemusel radit. Posadila jsem se v sedle tak, jak mi ukázal Pete. Narovnala jsem se, paty tlačila dolů, špičky dovnitř a stehny sevřela plece koně. Pevně jsem uchopila otěže, ale jen tak, abych nevyvinula zbytečný nátlak. „Výborně. Jsi přirozený talent. Vypadáš, jako by ses v sedle narodila. Cítíš se na to, aby ses s ní kousek prošla?“ Přikývla jsem. „Mám ji vést nebo to zvládneš sama? Hlavně nezapomeň, že s otěžemi musíš zacházet velice opatrně. Tahle kobylka je na uzdu citlivá. Posuň se v sedle a ukaž jí, kam chceš, aby šla. U plnokrevníků se pracuje především nohama. Když zatáhneš za opratě příliš silně, začne se vzpínat. Je to jasné?“ Zmínka o tom, že by se mohla postavit na zadní, mě trochu znervózněla, ale řekla jsem si, že to alespoň zkusím, a znovu jsem přikývla. Odepnul vodící lano a kousek poodstoupil. Tvářil se trochu ustaraně, což mi zrovna nadvakrát nepomohlo. „Dobře. Teď ji veď okolo ohrady. Pobídni ji stehny.“ Udělala jsem to. Opratí jsem se skoro ani nedotkla a stehny ji navedla vždy tam, kam jsem chtěla zatočit. Krásně mě poslouchala. Měla klidný a dlouhý krok. Pohybovala se tak měkce, že jsem v pohmožděných žebrech necítila žádnou bolest. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210721
VYSOKO (V OBLACÍCH)
„Výborně, lásko. Jde ti to skvěle. Nebolí tě nic?“ „Vůbec ne. Chodí, jako by se vznášela.“ James přikývl. „Je to má nejlepší kobylka. Hotový poklad. Myslíš, že bys zvládla klusat?“ Dychtivě jsem přikývla. Už jsem se nemohla dočkat, až se konečně rozjedeme. „Zaveď ji ke mně.“ Pobídla jsem Princeznu a ta skvěle poslechla. James ji poplácal po šíji a pak ruku přesunul na mé stehno. Usmál se na mě. „Začneme s lehkým klusem. Umíš vysedávat? Na jednu dobu se musíš postavit v třmenech a na druhou zase dosednout. Rozumíš?“ Zakroutila jsem hlavou. Neměla jsem ani páru o tom, co mi tady říká. Jednu ruku mi položil na zadek, druhou k pasu. Mírně zatlačil a já jsem se postavila v třmenech. „Budeš se pohybovat nahoru a dolů, přesně jako teď.“ Nechal mě dosednout zpátky do sedla. „Je to jako při milování, když jsi nahoře,“ řekl s úšklebkem. „Předstírej, že se chceš udělat v sedle.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210721
Kapitola 13
U
žasle jsem se na něho podívala. Nevěděla jsem, zda si ze mě dělá legraci nebo je to jeho další perverzní fantazie. Lišácky se usmál. „To je v pořádku. Ty vlastně nemůžeš vědět, jaké je to být nahoře. Později ti to ukážu, abys pochopila, co jsem měl na mysli. Do té doby se v sedle mírně předkloň a nohy nechej pevně v třmenech. OK?“ Přikývla jsem a poslušně udělala vše, co mi řekl. Když za mě najednou vyskočil, překvapením jsem vykřikla. Princezna se také polekala a na malou chvíli začala couvat, ale jen do té doby, dokud ji pevným hlasem neuklidnil. Přitiskl se těsně ke mně a já jsem ucítila jeho ztopořené mužství. Hodila jsem na něj pohled přes rameno. „To ti pořád tak stojí?“ Nepatrně pokrčil rameny. „Nedokážu se dívat, jak sedíš rozkročmo v sedle a vrtíš se, a přitom zůstat chladný. To prostě nejde.“ Pevně mě sevřel v pase a přitiskl se mi na záda. Podívala jsem se dolů na naše nohy. Ty jeho byly přilepené těsně za mými, aniž by potřeboval třmeny. Jako vždy se mu podařilo vypadat přirozeně, a to za každé situace. Lehce mě plácl po zadku. „Soustřeď se,“ rozkázal mi. „Dívej se dopředu a uprav si držení těla.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210721