„Beru vás za slovo, práce je dost. Máte tedy parádní výbavičku.“ Roiphe zvedl Nathanův bezdrátový odpalovač blesků. „Co je tohle za bazmek? Píše se tu,“ přečetl nápis nahlas, „Nikon Wireless Speedlight Commander SU-800. To bude něco hodně chytrého.“ Nathan použil iPhone jako mobilní hotspot a vytvořil vlastní wi-fi. Roiphe mu předal heslo k domovní síti roztřeseně napsané stříbrným fixem na rubu desetidolarové slevenky Pizza Pizza/Toys „R“ Us – ‚Jméno: DoktoR; heslo: inFeKce!!!‘. „Až se přihlásíte, budu to chtít zpátky,“ řekl k tomu, takže se zjevně nezdráhal vyjevit heslo k domácí bezdrátové síti pracovníkům vykupitelského programu Pizza Pizza. Staroch dával příliš okatě najevo nedotčenost technikou, ale působil dojmem, že elektronika a internet jsou jeho denní chléb; Nathanovi připadalo realistické být v jeho domě paranoidní. Byl si jist, že použije-li DoktoRovu síť, každý stisk klávesy bude zaznamenán, každý e-mail archivován a každá konverzace vedená přes Skype transkribována pro pozdější nekalé použití. Nebo tomu jen potřebuje věřit, aby byl jeho příběh poutavější, než hrozilo, že bude? Pravdou zůstávalo, že Roiphe napřed důsledně trval na notářsky ověřené neprůstřelné smlouvě, jež je zaváže k mlčení a umělecké spolupráci tak, aby vyloučila možnost dalších závazků, žalob o porušení lékařského tajemství a jiných medicínsko-právnických kliček, ale úplně to pustil z hlavy, jakmile Nathan souhlasil, že se k němu nastěhuje. Prozatím slevil i ze svého požadavku, aby uzavřeli smlouvu o spolupráci u důvěryhodné literární agentury – „Snad u Wylieho jako Oliver Sacks“ – dřív, než Nathana nechá nahrát jediné slovo nebo pořídit jedinou fotografii. Teď mu úplně stačila vágní tichá dohoda, podle níž kouzlem splynou v alternativní vtělení Olivera Sackse, a film, opera, duchaplné parodie
99
Konzumarium sazba.indd 99
14.4.2015 18:35:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210613
a jedovaté útoky závistivých kolegů přijdou hned po vydání jejich knihy, prozatím nazývané Konzumárium: historie kuriózního případu. Doktor si připravoval obranu proti obvinění z porušení lékařského tajemství: „Držíme se přece staroslavné tradice klinických anekdot. Dělal to Freud, dělal to Charcot, dělal to Luria. A děláme to i my! Jde nám o osvětu, o zahájení diskuse, je to zcela legitimní!“ Nathan s povděkem kvitoval, že je Roipheův zápal unáší k cíli bez zbytečného papírování, právníků, smluv a agentů. Potřeboval mít pocit, že může odejít doslova uprostřed noci, za sebou kufřík na kolečkách, bez rozloučení a bez lítosti. Na stvrzení smlouvy snesl Roiphe ze své domácí ordinace do podzemního doupěte kávovar Pixie se dvěma zásobníky šedivých kapslí Roma, protože se Nathan přiznal k závislosti na Nespressu. Pixie ještě nikdy naživo neviděl. Roiphe měl božskou verzi v titanové barvě, která podezřele ladila s chlupatým kobercem. „Nemusíte mi děkovat, v kuchyni mám jejich největší model. Bez kofeinu se neobejdu.“ Právě teď Nathan pil Roma z přiděleného hrnečku s podšálkem, obojí z elegantní bílé keramiky s iniciálou Nescafé plasticky vyvedenou v mělkém vtlačeném čtverečku, na dně nápis zelenými kapitálkami „Nespresso Collection, Made in Portugal“, což ho pochopitelně přivedlo k plakátu na zdi a bývalé hospodyni. Shoda okolností? Nathan si to vyložil tak, že jeho působení v Roipheově sklepě má požehnání vesmíru. Všechno do sebe zapadalo. Rozhodl se nechat Pixie v ložnici – prozatím na prádelníku – a nestěhovat ho do maličké, ale použitelné kuchyňky hned za obývacím pokojíkem s chlupatým kobercem. Chtěl si připadat spíš jako v hotelu při nějakém evropském dobrodružství než jako zoufalec bezvýchodně nastěhovaný v cizím bytě – například u nedávno ovdovělého otce. To už Nathan zažil a bylo to období tak hořké a beznadějné, že je nechtěl
100
Konzumarium sazba.indd 100
14.4.2015 18:35:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210613
zažít znovu, ani nic podobného. Roiphe na Naomi navázal žertem, že reportér v centru dění nemá vlastní vchod, aby byl pod dohledem, ale jinak všechno fungovalo, včetně koupelny se sprchou. Jedno nepopíral: je tady kvůli Chase. Chtěl bydlet pod jednou střechou s ní. Nevěděl proč. Přitažlivá byla, ale od první chvíle vysílala křečovité anafrodiziakální vlny šílenství, které člověku jasně říkají, ať si nechá zajít chuť. Jenže kde v domě teď je? Už ví, že se nastěhoval? Uslyší ji? Uslyší ona jeho? Navštíví ho tady? Když dopil kávu, několikrát se neúspěšně pokusil dostihnout Naomi e-mailem, sms a telefonem. Pak vytočil číslo Dunjina slovinského mobilu, rovněž bez výsledku; její telefon po devátém vyzvánění zmlkl a záznamník nenabídl. Nathan sklíčeně dumal, jestli pod tíhou výčitek, že ho nakazila, nespáchala sebevraždu.
V kampusu Hongo Tokijské univerzity, lidově nazývaném Todai, šla Naomi velkorysou alejí směrem k Jasudově posluchárně, jež připomínala pevnost, obložené tmavočervenými kachlíky, k nimž se naprosto nehodil kamenný vstupní portál, a před ní odbočila doprava po lesní pěšině k Sanširóově rybníčku. Šla bez váhání, protože se z Google Maps a YouTube naučila cestu i pozpátku, ještě než opustila Jukin byt, vybavený překvapivě slušným bezdrátovým signálem. Juki trvala na tom, že domácí wi-fi heslo zadá do všech Naominých přístrojů sama tak, aby jí Naomi neviděla pod prsty, a ta k ní kvůli takové podezíravosti ochladla. Nemělo cenu se v tom vrtat. S uklidňujícím, ale tíživým internetovým déjà-vu sestoupila po točitém kamenném schodišti, minula skupinku studentů, která z velkých kamenů v rybníčku krmila kapry různých barev, a za maličkým vodopádem našla dřevěnou
101
Konzumarium sazba.indd 101
14.4.2015 18:35:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210613