Teorie a praxe mediace a probace
základy jsou postaveny na zvykovém právu. Soudy jsou velice drahé, a proto v roce 1999 došlo k zakotvení mediace do struktury soudního řízení. Od té doby se počet mediovaných případů v Británii ztrojnásobil. Velkou roli při používání mediace sehrála i Evropská unie. V roce 1998 přijaté doporučení Rady Evropy obsahuje doporučení k využívání mediace zejména v rodinných záležitostech. O dva roky později (v r. 2000) schválila Rada Evropské unie podporu mediace při urovnávání občanských a obchodních sporů. V roce 2002 Komise EU schválila tzv. Zelenou knihu o alternativním řešení sporů v občanských a obchodních věcech. Od té doby se mediace využívá v mnoha zemích EU. Od roku 2008 se členské státy EU zavázaly k zavedení rámcových právních předpisů pro využití mediace do svých legislativních a právních předpisů. Samostatné zákony o mediaci tak existují např. v Česku, Belgii, Bulharsku, Rakousku, Rumunsku a na Slovensku. Příklady dobré praxe při využití mediace nalezneme v Norsku a Nizozemsku, kde je mediací řešeno okolo 80 % sporů. Podle Janotové (2014, s. 35) „má v Norsku mediace tradici více než 200 let a je zaměřena zejména na péči o nezletilé; ve věcech výchovy, výživy a styku s dětmi do 16 let jejich života rozhoduje komise mediátorů. Jenom v samotném Oslu působí tři městské poradenské kanceláře, v nichž klíčovou roli kromě psychologů a sociálních pracovníků hrají mediátoři.“. Podle Grygara (2014, s. 5) „nikdo nezpochybňuje, že mediace, ač jde původně o prvek rozvinutý zejména anglosaským právním systémem, představuje pro kontinentální systém práva nevyužitý pozitivní potenciál. Nicméně zásadní překážkou pro nastavení širšího systému v České republice byl téměř klasicky nedostatek financí. Proto byla vypracována minimalistická varianta, obsažená v § 100 o. s. ř., která v podstatě vycházela z myšlenky, že soud přeruší soudní řízení za účelem mediačního či jiného obdobného řízení, pokud s tím strany sporu budou souhlasit a pokud bude zajištěno financování takového mimosoudního řízení. Vycházelo se z předpokladu, že buď strany sporu, nebo alespoň některá z nich, anebo jiný subjekt budou ochotny mediační řízení financovat. Po přijetí této úpravy zákonem č. 295/2008 Sb. se pokračovalo nadále ve vytyčování tezí komplexního systému úpravy mediace, jehož finální podobou je zákon č. 202/2012 Sb., o mediaci“. Patočková (2013) v souvislosti s historickým vývojem mediace uvádí, že upřednostnění smírčích procesů před rozhodnutím autorit může mít i svou kulturně-sociální podmíněnost. „Výrazněji se k němu kloní kultura buddhistická nebo hinduistická. V Nepálu vlivem buddhismu, vyznávajícího jako nejvyšší hodnotu harmonii, se procesy hledání přijatelné dohody (ať v podobě mediace, nebo asistovaných vyjednávání) staly všeobecně
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210582
Mediace – historie, využití a společenský význam
rozšířeným způsobem řešení sporů, výrazně preferovaným před soudním jednáním. Obdobné příklady nalezneme v Indii, Malajsii, Thajsku či Indonésii. Podobně je tomu v čínské a japonské kultuře, kde je jako optimální vnímána dohoda dosažená vzájemným souhlasem zúčastněných stran spíše než rozhodnutí vnější autority. Na mnoha místech existují tzv. smírčí komise, které se zabývají převážně řešením sporů v obci. Ještě počátkem 80. let 20. století bylo např. v Číně registrováno jen pár set tisíc právníků oproti několika milionům mediátorů. V roce 2010 bylo registrováno přes 4,9 milionu mediátorů, kteří téhož roku mediovali přes 7,67 milionu občanských sporů.“ (Patočková, 2013, s. 18) Novodobá historie mediace v České republice je podle Patočkové (2013) spojena s neziskovou organizací Partners for Democratic Changes, která vzdělávala první odborníky – mediátory. „Zatímco zájem o školení v mediaci byl relativně vysoký, poptávka po využití mediačních služeb se v té době příliš nesetkávala s ohlasem. Odborná i laická veřejnost pohlížely na mediaci s nedůvěrou a skepsí. Trvalo několik dalších let, než se institut mediace etabloval v českém prostředí. Prvotní pokusy o využití mediace směřovaly zejména do oblasti grantových pilotních programů, které povětšinou nabízely bezplatné mediační služby. Patřily sem projekty podporující mediaci ve školách (peer mediation) a v obcích (community mediation). V několika lokalitách vznikly po vzoru komunitních mediačních programů tzv. smírčí rady, které prostřednictvím mediačních technik pomáhaly zmírňovat napětí a konflikty v obci. Jednalo se zejména o spory vzniklé na základě vzájemného soužití, jako byly konflikty sousedské nebo mezi skupinami obyvatelstva (převážně interetnického charakteru, tj. mezi českou společností a romskou menšinou). I když smírčí rady vykazovaly zajímavé výsledky, nedostalo se jim na většině míst dostatečné podpory, a neměly tak po skončení grantu dlouhého trvání.“ (Patočková, 2013, s. 23–24) V České republice působí na tomto poli Probační a mediační služba. Její postavení a působnost upravuje zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě. Mezi její hlavní úkoly patří řízení kontaktu mezi pachateli trestných činů a jejich oběťmi (poškozenými). Od roku 2012 disponuje právní řád České republiky zákonem č. 202/2012 Sb., o mediaci. Tento zákon byl dlouho připravován a jeho přijetím se alespoň částečně upravily některé procesní aspekty mediace v netrestních věcech. Postupně tak vznikaly v Česku v souvislosti s mediací další sdružení. Jednalo se např. o Asociaci mediátorů ČR, Sekci ADR při České advokátní komoře, národní organizaci Partners for Democratic Management, Evropský institut pro smír, mediaci a rozhodčí řízení, Conflict Management International či Společnost pro řešení sporů mediací.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210582
Teorie a praxe mediace a probace
Zájmové organizace působící v oblasti mediace v ČR Společnost pro řešení sporů mediací (www.centrumslusnehorozvodu.cz) Společnost pro řešení sporů mediací je občanské sdružení, které vzniklo v roce 2007 v Praze. Předmětem jeho působení je asistovaná komunikace za účelem dosažení dohody. Toto sdružení nabízí i poradenství zabývající se rozvody, úpravami výchovy dětí a dělením společného majetku (Centrum slušného rozvodu). Asociace mediátorů ČR (www.amcr.cz) Asociace mediátorů ČR je nevládní organizace sdružující profesionální i dobrovolné mediátory a laickou veřejnost. Podporuje ideu mimosoudního způsobu řešení konfliktů a rozvoje mediačních služeb. Byla založena v r. 2000. Většinu členů asociace představují zkušení odborníci v oblasti komunikace, řešení konfliktů a vyjednávání. Realizuje mj. 12denní výcvik mediace a další vzdělávání zaměřené na efektivní komunikaci, řešení interetnických konfliktů a zvládání odlišností, facilitační dovednosti aj. Evropský institut pro smír, mediaci a rozhodčí řízení, o. p. s. (www.esi-cz.eu) Je obecně prospěšná společnost zaměřená na odpovědné řešení konfliktů a obecnou prevenci sporů. Poskytuje služby při řešení sporů a působí v oblasti osvěty, vzdělávání a poradenství na úrovni národní a mezinárodní. Profiluje se jako mezinárodní centrum duchovní obrody založené na evropské tradici. Svými aktivitami naplňuje, posiluje a šíří myšlenky vzájemného porozumění a prosazuje v mezilidských vztazích a ve společnosti ochotu a smír, konstruktivní řešení a dohody respektující zájmy a potřeby zúčastněných stran. Cílem organizace je podporovat a propagovat mimosoudní formy řešení sporů, antidiskriminační přístup a zasazovat se o ochranu základních lidských práv a svobod a práv dítěte ve smyslu Úmluvy o právech dítěte. Tematické semináře jsou zaměřeny na konflikt a umění komunikace, mediaci a týmovou spolupráci při řešení sporů, právo spolupráce aj. RUBIKON Centrum (www.rubikoncentrum.cz) Nestátní nezisková organizace s původním názvem Sdružení pro rozvoj sociální práce v trestní justici byla založena v květnu roku 1994 studenty a učiteli Katedry sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Cílem bylo podpořit nové alternativní formy řešení trestných činů. Později byla přejmenována na Sdružení pro probaci a mediaci v justici. Od 4. června 2012 nese nový název RUBIKON Centrum. Cílem sdružení je opětovné začlenění lidí s trestní minulostí do společnosti, rozvoj jejich schopností pro uplatnění na trhu práce a dosažení jejich sociální a pracovní integrace. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210582