Čas se krátí
103
V karanténû jsou nováãci pouãeni o fungování na‰í komunity. Jsou zbaveni sv˘ch star˘ch pfiedstav o Ïití pro sebe a zároveÀ jsou zbaveni svého osobního majetku.“ Tady nabere rytmus, jako by odfiíkávala napsanou fieã. „V karanténû se nováãek nauãí, jak se vûci v Republice fie‰í, a nauãí se upfiednostÀovat potfieby komunity pfied potfiebami jednotlivce.“ „UÏ tam byla spousta lidí. Prostû tam pobyli,“ dodá mnohem neformálnûji Sport a Beau se zachmufií. Oficiální vysvûtlení se jí zamlouvá víc. „Jací lidé?“ zeptá se Nico. „Katastrofiãtí uprchlíci?“ „Jo,“ odvûtí Sport, „ale taky – no vÏdyÈ ví‰. Prostû kaÏd˘.“ „TakÏe v karanténû,“ vloÏí se do toho Beau a znovu se ujme slova, „lidi uãíme, Ïe Republika je zaloÏená na zodpovûdnosti, nikoli jen na privilegiích. Îe Ïádné takové vûci jako utopie pro jednoho neexistují – musí to b˘t utopie pro v‰echny.“ Sport váÏnû pfiik˘vne, chopí se té fráze a mumlá ji jako ozvûna: „Ïádné takové vûci jako utopie pro jednoho…“ Dobrá, pomyslím si. Chápu. Tak to tedy rozetnûme. „Jak dlouho ta karanténa trvá?“ „Pût dnÛ,“ odpoví Beau. Sport omluvnû zamává fiasami. Sakra. Nûkde uvnitfi je Julia Stoneová, tím jsem si jist˘, sedí mezi dórsk˘mi sloupy té ãi oné posluchárny, i s Brettem Cavatonem, kter˘ si poloÏil svou tûÏkou hlavu do jejího klína. Ale za pût dnÛ, kdo ví? Podívám se na Nico. Tváfií se klidnû, je sam˘ úsmûv, ale mnû neunikne, Ïe se jí nervóznû bl˘ská v oãích – ta záleÏitost s karanténou je pro ni stejné pfiekvapení jako pro mû. „Ale je to v pohodû,“ uji‰Èuje mû Sport. „VáÏnû. Je to na Woodsidesk˘ch kolejích, v té velké studentské ubytovnû naproti Wallacovi. A pokud jde o to odkládání ãi co, tak ty nejosobnûj‰í vûci si ãlovûk mÛÏe ponechat. Rodinné fotografie a tak.“ „No vlastnû uÏ ne,“ podotkne Beau. „Fakt?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210574
104
Ben H. Winters
„Jo. Komfort to zrovna rozhodl.“ „Kdy?“ „Vãera.“ „Ani jsem nevûdûla, Ïe o tom jednali.“ „Jo,“ prohlásí zarputile Beau. „Îádné osobní ani vzpomínkové pfiedmûty. Je to pfieÏitek.“ Slovo „pfieÏitek“ vysloví tak stroze a v˘znamnû, jako by ho vyÀala z jazyka a dala mu nov˘, záfiiv˘ lesk, v˘znam pochopiteln˘ jen tûm, kdo podstoupili pûtidenní karanténu na Woodsidesk˘ch kolejích. Vzhlédnu, podívám se na vlajku – tfiepetající se prostûradlo, py‰ná zástava asteroidlandu. „No tak, holky,“ vloÏí se do toho Nico. „Henry pfiece není Ïádn˘ problém. NemÛÏeme mu dát v˘jimku?“ „Nûco jako razítko na ruku?“ opáãí Sport, ale její smích je prchav˘, Beau s kamenn˘m v˘razem v˘hrÛÏnû mlãí. „Ne,“ prohlásí pak a ruka jí sjede zpátky k pistoli. „Karanténa je dost zásadní pravidlo.“ „No, vãera…“ zaãne Sport, ale Beau ji utne. „Jo, já vím, a taky to pûknû schytali.“ „No jo, no jo.“ Sport se podívá na Beau a Beau se pfies ni podívá na ty ãernoodûnce, na ty vrány na zdi, co nás hlídají. To je ta Nicãina egalitáfiská utopická spoleãnost, pomyslím si, v‰ichni se navzájem hlídají, aby v‰ichni dodrÏovali pravidla. „Poslouchejte,“ zaãnu a v tu chvíli se Nico letmo pootoãí a kratiãce mû zpraÏí pohledem. Ten zlomek vtefiiny jí staãí, aby mi sv˘ma oãima velmi jasnû sdûlila, aÈ sklapnu. TakÏe sklapnu. Ostatnû proto jsem ji sem s sebou vzal, takÏe bych ji mûl taky nechat, aÈ se snaÏí po svém. Tady je ve svém Ïivlu, pokud kdy nûjak˘ mûla. „Hele, na rovinu, jo? Jde o tu holku, co ji Henry hledá. Její máma je marod. Umírá.“ Beau nefiekne nic, ale Sport lehce hvízdne. „Sakra.“ Jdu v Nicãin˘ch ‰lépûjích. „Jo,“ pfiiznám ti‰e. „Rakovina.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210574
Čas se krátí
105
„Rakovina mozku,“ upfiesní to Nico a Sport vytfie‰tí oãi. Beau stále brousí ‰piãkami prstÛ kolem pistole. „No jo, má nádor,“ dodám. „Chordom se mu fiíká, na spodinû lebeãní. A protoÏe z nemocnic ode‰lo uÏ tolik doktorÛ, Ïe tam skoro nikdo nezbyl, tak uÏ se s tím nedá nic moc dûlat.“ V duchu samozfiejmû vidím McGullyho a jeho velké estrádní ruce: ‰est mûsícÛ Ïivota… pohoda, ne? Ale chordom mûl dûdeãek; tyhle nádory se objevují pfieváÏnû u geriatrick˘ch pacientÛ. Nicménû se nezdá, Ïe by o tom tady nûkdo nûco vûdûl. Sport se podívá na mû, pak na Beau, ale ta ráznû zavrtí hlavou. „Ne,“ prohlásí. „To nejde.“ „On potfiebuje jen najít tu holku, nic víc,“ hraje Nico na city. „Aby vûdûla, Ïe máma je nemocná, pro jistotu, kdyby se tfieba chtûla rozlouãit. To je v‰echno. Ale jestli to nejde, tak to chápeme.“ „Nejde to,“ prohlásí okamÏitû Beau. „Nebuì taková nána,“ obrátí se k ní Sport. „Já jen dodrÏuju pravidla.“ „Tvoje máma to není.“ „Fajn,“ odsekne Beau. „Ví‰ co? Trhni si.“ Okázale odkráãí ke schodÛm a trucovitû si sedne. Sport jde k tûm dvûma na zdi, nûco po‰eptá tomu, kter˘ má zrovna cigaretu, a la‰kovnû mu ji vytrhne. Vzápûtí se v‰ichni rozchechtají, jeden se vrhne po cigaretû, druh˘ pokrãí rameny a odvrátí se. Beau dál trucuje na schodech. Je to jen banda dûcek, která lelkují, flirtují, ‰korpí se, koufií, fiídí si své království. Nakonec Sport odklu‰e zase k nám, letmo nám ukáÏe vztyãené palce, já vydechnu úlevou a koutkem oka zaznamenám, Ïe Nico se usmívá. Máme ãtyfii hodiny, fiíká nám Sport, ani o vtefiinu víc. „A vyjdete zase tímhle v˘chodem. Jasné? Jedinû tímhle v˘chodem!“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210574