„Některé jamky se kříží, anebo jsou položeny tak, že se hráči navzájem musí potkávat a míjet. Kdyby se vražda stala tam, zajímaly by nás všechny skupiny hráčů, které hřištěm za celou hru prošly. K vraždě ovšem došlo v místě, kde se hráči nemíjejí ani nesetkávají. Pojďme se tedy podí vat na časovou osu.“ „Ve tři čtvrtě na deset startují z první jamky manželé Pekárkovi s obchodními partnery, o patnáct minut pozdě ji Monhartovi, po nich Anetka s tetou a za nimi Gabriela Rezková se dvěma kamarády,“ přečetl Tomášek seznam z papírku, který jim včera dala tisková mluvčí. „To souhlasí, porovnal jsem to se startovací knihou. Po Gábině pak hrál Jan Gottfried. Však víte, ten světlovlasý mistr klubu, Žanda. Sám,“ dodal Pepan a připevnil na ná stěnku další list papíru. Byly na něm napsané časy, v nichž startovaly jednotlivé flighty. Startovní časy jednotlivých flightů 9.45 hod. 10.00 hod. 10.15 hod. 10.30 hod. 10.45 hod.
manželé Pekárkovi s obchodními partnery manželé Monhartovi Anetka s tetou Gabriela Rezková se dvěma kamarády Jan Gottfried/Žanda
„Podle toho, co říkal Velký Petr, trvá průměrnému hráči asi čtyři a půl hodiny, než přejde celé hřiště.“ „Ale samotný hráč jde rychleji než trojice.“ „A Mona jako mistryně klubu byla sakra rychlá.“ „Ale nemohla být rychlejší než Pekárkovi.“ Chvíli bylo ticho. Všichni tři stáli u nástěnky a studovali připevněné listy papíru. Tomášek občas listoval svými po známkami, Pepan každou chvíli cosi kontroloval z tabletu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210556
„Tak jo,“ řekl nakonec Šimon. „Teď si můžeme projít podezřelé.“ Pekárkovi s obchodními partnery byli pořád spolu, takže si vzájemně poskytují alibi. Stejně tak Gábina Rez ková se dvěma partnery, kteří na místo přišli, až když byla Mona Monhartová mrtvá. Mistr klubu Žanda vyšel o 45 minut později. Kdyby k vraždě došlo dříve nebo na někte ré jiné jamce, či na jamkách, které se navzájem kříží, stihl by Žanda přeběhnout a vrátit se zpět na svoji jamku, ale v tomto případě to nebylo proveditelné. Recepční Roma na potvrdila alibi maršálovi, kterému všichni říkají Velký Petr. Takže i on vypadává z řad podezřelých. „Vždycky je vinen manžel,“ zopakoval Tomášek svou včerejší větu. „Mohl se vrátit na hřiště – koneckon ců z domova na šestnáctou jamku to má jen pár kroků. A něco nám určitě zatajil.“ „Jestli ovšem byl doma. Dokud si nevzpomene, kde vlastně v době vraždy byl, nemůžeme ho vyloučit ze se znamu podezřelých.“ Šimon pokýval hlavou. Pokud byl své ženě nevěrný a ona to zjistila, mohla ho utnout od veškerého majetku. Anebo se s ním rozvést, což by v konečném důsledku pro Teska dopadlo vlastně stejně. Teodor Monhart měl příležitost a na smrti Mony v každém případě vydělá. „A co to děvče? Anetka?“ zeptal se Pepan. Šimon kývl hlavou a zapsal ji na nástěnku k podezřelým. Na dobu vraždy nemá alibi. Mohla mít s Monou nevyřešený spor, nebo se mohly pohádat. Věděl ovšem, že nic takového zatím nezjistili. S touto dívkou si určitě co nejdřív promluví.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210556
Zahleděla se na velké hodiny nad krbem. Obě ručičky se překrývaly v pozici za pět minut je denáct a klubovna golfového klubu byla v tuto dobu sko ro prázdná. Snídaně skončily a personál restaurace začal připravovat prostory k obědu. Gábina se točila na barové židli a pozorovala novou servírku při práci. Na kapsičce našité na levém ňadru měla vizitku se jménem, podle které se jmenovala Te reza. Tisková mluvčí přemýšlela o snídani, kterou měla právě za sebou. A zda přinesla něco nového do vyšetřování. Po zval ji na ni mistr golfového klubu a Monin právník Jan Gottfried, zvaný Žanda, který si trvale pronajímal jeden z hotelových pokojů, umístěných přímo nad klubovnou. Sama ho ani nemusela pobízet. Dva dny stará vražda byla dostatečným tématem většiny zdejších rozhovorů. Ne, ničeho zvláštního si nevšiml. Snad jen, že se ráno v klubovně potkal s Monou a že měla vkusně sladěné oblečení. Dokonce i boty jí ladily s míčky. Všechno do rů žova, jenom kšiltovka byla bílá, firemní. Moninka byla vůbec miláček. Sice na něj trochu příliš energická, ale vž dycky přesně věděla, co chce. Ne, žádnou závěť si u něj neobjednala. Ale pokud by se Tesko neuklidnil, určitě by podnikla všechny kroky, aby ho od majetku odřízla. Když se zeptala Žandy na Teskovu nevěru, odmítl sdě lit něco určitého. Kdyby se ovšem Gábinka správně popta la u nich ve firmě, určitě by se jí dostalo žádané odpovědi, naznačil tajemně. On sám by se nikdy nesnížil k tomu, aby o bližním roznášel klepy. Navíc ho váže i profesní po vinnost mlčenlivosti. To přece Gábi jako tisková mluvčí a kamarádka musí pochopit.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210556