Novak_Kati_prazskeho_jara_text_Sestava 1 8/4/15 10:20 AM Page 97
K at i
PražsKého jara
hlavní sledovanou skupinou byli ale ti, kteří otevřeně pochybovali o režimu. Ze statistik vyplývá, že v první polovině roku 1965 KGB vyšetřovala za šíření antisovětských dokumentů 492 lidí, v roce 1967 to za stejné období prvních šesti měsíců bylo už 1198 osob. a v letech 1967 až 1971 tajná policie registrovala a sledovala ne méně než tři tisíce „podezřelých“ organizací a skupin, jevících se nebezpečnými a nepřátelskými vůči sovětskému zřízení. Brežněvovské vedení se snažilo okruh kritiků, kteří se odvážili něco podniknout, držet v co největší izolaci uvnitř země. Měla se z nich vytvořit jakási „kolonie malomocných“ s varováním ostatním, že se nakazí i s patřičnými následky, přijdou-li s touto komunitou do kontaktu. Za hranicemi sssr panovalo přesvědčení, že obyvatelé země se mění na homo sovieticus. typ člověka, plně adaptovaného na sovětskou realitu a zbaveného představ o tom, že existoval v jiném čase nebo existuje v jiném prostoru nějaký život mimo komunistický systém. typ člověka, dodržujícího základní rituály komunistické moci, jako jsou prvomájové průvody, oslava různých výročí, zájem o stranické sjezdy nebo projevy či povinné vzdávání díků straně a zakladatelům marxismu-leninismu a zbaveného tušení o tom, že svět může vypadat nebo někdy bude vypadat jinak. až později ale s otevřením archivů vyšlo najevo, že v rusku i dalších republikách se odehrála řada protestů, o kterých se málokdo dozvěděl. Dochovala se o nich svědectví jen díky zápisům v análech KGB a ministerstva vnitra. V roce 2005 vydal kolektiv historiků studii, opírající se o záznamy Nejvyššího soudu a Generální prokuratury sssr z období vlády Chruščova a Brežněva. Dokumentuje mnoho protestů malých skupin sovětských občanů nebo dokonce jednotlivců, kteří se vzepřeli systému, ale zůstali neznámí. tyto dokumenty do značné míry vyvracejí názory těch, kteří se domnívají, že obyvatelé největší země světa žili v šedesátých a sedmdesátých letech jen jako ovce, které poslouchaly příkazy nebo dokonce věřily všemu, co jim oficiální propaganda sdělovala. Místy, kde se často ozývala kritika vlády, byly vlaky. V kupé i jídelních vozech se na dálkových spojích po celé zemi vypilo hodně alkoholu, cestující si sdělovali své zkušenosti, navzájem se hostili svými zásobami jídla a v uvolněné atmosféře pak lidé říkali, co by si normálně nechali pro sebe. Dalším prostorem pro ty, kteří chtěli dát najevo nesouhlas, byly volební místnosti.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210429
Novak_Kati_prazskeho_jara_text_Sestava 1 8/4/15 10:20 AM Page 98
VěZENí,
t á B o r y, V y h N a N s t V í , P s y C h i a t r i C K é L é Č E B N y
obzvláště za Brežněva dostaly volby, které se konaly zásadně o víkendu, nikdy ne v pracovní dny, velmi obřadný, slavnostní charakter. Všude vlály vlajky, byla vyvěšena různá hesla, leckde hrála hudba. hodně se dbalo na to, aby se nic nepokazilo. oproti Československu byla v sovětském svazu situace jiná v tom, že problém neměl jen ten, kdo nešel volit, ale také úřady v daném volební obvodu, které nevykázaly stoprocentní volební účast. Někdy se ale stalo, že narušitelé obřad zneuctili, nevolili předložený „blok komunistů a bezpartijních“ a museli za to pykat. Už v roce 1961 vhodil jeden z voličů při hlasování v Krasnojarském kraji na sibiři do urny lístek, na který napsal: „Na co vás potřebujeme, vy samozvaní komunisté, nepřátelé lidu. Potřebujeme svobodu, od vás dostáváme jen teror a ponižování. Pryč s komunisty.“ Místní orgány věc vyšetřovaly jako vážný antisovětský delikt a viníka, šestačtyřicetiletého horníka, odsoudily k tříletému vězení. o rok později se objevily, poprvé v tak velké míře, plakáty s výzvou k bojkotu voleb v ulicích rigy. Dne 14. září 1962 se odehrál incident v Machačkale na Kavkaze, kde dělník pronikl na zasedání oblastního výboru Ksss, zmocnil se mikrofonu a křičel, že nenávidí komunisty. Milice zadržela 7. listopadu toho roku přímo na rudém náměstí v Moskvě muže v průvodu, uspořádaném k výročí bolševického převratu v roce 1917. tento člověk, podle záznamů dělník, směrem k členům politbyra na Leninově mauzoleu křičel antikomunistická hesla. V roce 1963 se opakovaně objevovaly plakáty, kritizující stranu hlavně za ekonomickou politiku, ceny potravin a nízká stipendia studentům, v centru Frunze (dnes Biškeku) v Kyrgyzstánu. Podobné výzvy o rok později někdo rozšířil v alma-atě, viníci kupodivu nebyli vypátráni. Kazašská milice také řešila případ profesora filozofie Mahmeta Kulmagambetova. Učil na univerzitě a pedagogickém institutu, přičemž jeho přednášky se na začátku šedesátých let nesly ve stále kritičtějším duchu k oficiální marxisticko-leninské doktríně. o práci přišel a dělal pak elektromontéra v jednom podniku. Když jej v roce 1963 zatkli, při prohlídce bytu našli rukopis knihy o životě v sovětském svazu, kterou chtěl propašovat do zahraničí. V některých textech vyjadřoval názor, že fašismus je lepší a poctivější než komunismus, protože si na nic nehraje a neschovává se za altruistická
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210429
Novak_Kati_prazskeho_jara_text_Sestava 1 8/4/15 10:20 AM Page 99
K at i
PražsKého jara
hesla a propagandu o lidském pokroku. Komunistickou stranu sovětského svazu označil za zdegenerovanou. soud poslal kazašského filozofa za mříže na sedm let. V roce 1969 více voličů vyjádřilo nevoli nad systémem. Ve městě orel se podařilo někomu umístit na budovu před volební místnost plakát s výzvou ke svržení komunistické moci. V Komsomolsku na amuru na Dálném východě vyšetřovali muže, který na lístek, vhozený do urny, napsal: „žádnou podporu komunistickému systému. je třeba bojovat s komunistickou ideologií.“ V roce 1974 se neznámým pachatelům podařilo vylepit plakáty, odsuzující kandidátku Ksss, v Nižném tagilu na sibiři. autorem byl svářeč anatolij avakov, který také poslal dopis několika sovětským deníkům a časopisům, v nichž protestoval proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. V procesu v květnu 1969 dostal pět let vězení. osamoceným bojovníkem proti systému, takovým, kterých bylo více, ale tehdy se o nich nevědělo a ani dnes se neví, byl Nikolaj Bondar z Užhorodu. Části Ukrajiny, která do roku 1939 patřila jako Podkarpatská rus k Československu. Bondar pracoval jako profesor na katedře filozofie užhorodské univerzity, kde v dubnu 1969 nejprve napadl oslavy stého výročí Leninova narození jako přehnaná, a když jej volali k odpovědnosti, neudržel se a navíc veřejně odsoudil invazi do Československa. Univerzita ho propustila, sehnal práci jen v kotelně ve městě Čerkasy ve střední Ukrajině. ani tam si nedal pokoj, a když nastal 7. listopad 1970 a s ním každoroční průvod na oslavu revoluce z roku 1917, rozvinul transparent „hanba zločinnému vedení Ksss.“ jedním z nejvážnějších procesů - z hlediska Kremlu – se stal v šedesátých letech takzvaný případ běloruských teroristů. Někdy v roce 1962 se dala dohromady v běloruském Minsku skupina lidí, která osnovala povstání s cílem oslabit a postupně odstranit komunistický režim. Bylo to samozřejmě nereálné, ale skupina existovala, vypracovala svůj program a podnikla několik kroků k ozbrojeným akcím. Při prohlídkách v bytech milice našla výbušniny, členové plánovali krádež několika náloží z vojenského skladu v rize. K hlavním protagonistům patřili dva vysokoškolští studenti sergej Chanženkov a Viktor Chranovickij a vedle nich také o více než dvacet let starší řidič sanitky záchranné služby z Minsku Georgij seregin. Při procesu vyšlo
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210429