adele parks na její marné snaze o eleganci je něco roztomilého. Být na jejím místě, tak se smířím s tím, že jsem obyčejná. Zařídila bych se podle toho. Dala bych se třeba na archeologii a odjela na vykopávky do Egypta.“ „Ach, Avo, ty si neumíš představit, jaké to je, být v její kůži. Tak za prvé, čím by zaplatila expedici do Egypta? Nic takového si nemůže dovolit.“ „Vážně ne?“ Ava se zatvářila udiveně, jako by se poprvé zamyslela nad Beatricinou finanční situací. „Vážně ne.“ Lydii napadlo, že se zvedne a naučí se nové kroky, když Ava prohodila: „Sarah mi řekla, že jste minulý týden v kavárně potkaly nějakého fešáckého důstojníka.“ Podařilo se jí kriticky upozornit na způsob jejich seznámení tak jako předtím Lawrenceovi, a to jen mírným zvednutím hlasu a nepatrným rozšířením očí, které naznačovaly nevěřícnost. Lydia se postavila a přešla ke krbu. Místo aby se připojila k tanci, předstírala, že si ohřívá ruce, aby získala čas a uspořádala si myšlenky. Očekávala a zároveň se děsila, že se Ava zeptá na její setkání s tím krásným důstojníkem. Věděla, že se o něm Sarah nezapomene zmínit; jakékoli novinky byly k nezaplacení, a kromě toho ten muž byl pozoruhodný. Myslela na něj od chvíle, kdy se setkali. Často. Neustále. Bůhvíproč jí připadalo důležité, aby se vyjádřila správně, až o něm poprvé promluví před Avou. Nakonec řekla: „Nejsem si jistá, jestli se k němu hodí slovo fešácký.“ „Skutečně?“ „Fešácký je takové klišé. Nemá to originalitu. Naznačuje
~ 98 ~ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210412
nevesty bez zenichu to nucený elán a vyumělkovanou eleganci, a ani jedno o něm neplatilo. Nebylo na něm nic světáckého ani uhlazeného.“ Ava se zarazila, ačkoli hudba hrála dál. Pozorně se na přítelkyni zadívala. Lydia pořád stála zády do místnosti; teď se s přehnaným zaujetím věnovala ornamentální čínské figurce, kterou Avě daroval Charlie Harrington k Vánocům. Byl to starý mudrc s broskví, symbolem nesmrtelnosti, v ruce. Charlie sošku koupil, protože prodejci rozuměl, že broskev značí nemravnost, a tudíž ji považoval za dokonalý dárek pro Avu. Docela zábavná anekdota, napadlo Avu, ale pro tuhle chvíli se rozhodla ji nechat stranou a raději se soustředit na mnohem zajímavější téma záhadného důstojníka. Usadila se na kraj křesla, zadívala se do zrcadla, které viselo nad krbem, a zeptala se: „Tak jak bys ho popsala?“ „Byl…“ Lydia usilovně přemýšlela v zoufalé snaze přijít na jiné slovo než „dokonalý“, které by ho vystihovalo. Ráda by vysvětlila, že na ni zapůsobil jako ztělesnění všeho báječného a mužného, silného a krásného. Jak by mohla vyjádřit, že ji od první chvíle a k jejímu zmatku děsil a zároveň okouzloval? Od té doby na něj myslela. V noci. Při koupeli. Když se oblékala. Nebo svlékala. Skutečnost, že pro ni byl nezapomenutelný, jí naháněla strach. Nakonec řekla to, co bylo nejpravdivější a zároveň nejbezpečnější. „Byl jiný.“ „Jak jiný? V dobrém, nebo špatném smyslu?“ „V tom dobrém, jednoznačně.“ „Chápu. Jak se jmenoval?“ „To nevím.“ „Škoda. Mohla jsi ho sem pozvat na večeři.“
~ 99 ~ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210412
adele parks „Kolik nás bude dnes večer?“ Lydia využila příležitosti ke změně tématu a obrátila se zpět k přítelkyni. Toho druhého by bez prvního nebyla schopná. „Třicet devět, ale poměr je jako vždycky nevyrovnaný. Příliš mnoho žen.“ „Je mi líto, že ti Lawrence zkomplikoval situaci.“ „Proč nepřijel?“ „Oficiálně kvůli zprávě, kterou musí do pondělí sestavit pro premiéra. Pravda je taková, že jsme se pohádali. Totiž, tu zprávu skutečně napsat musí, ale mohl na ní pracovat tady. Nebyla by to žádná výjimka.“ „Ach tak. Chceš o tom mluvit?“ Lydia smutně zavrtěla hlavou. A Avě se ulevilo; měla za to, že o dětech a těhotenství už řekly vše, co říci šlo. „No, nějak si poradíme. Očekávám dvaadvacet žen a sedmnáct mužů; mohlo by to být horší. Ale vážně, Lydie, kdy se už konečně poučíš? Když potkáš někoho sympatického, musíš si od něj vzít vizitku. Byl zajímavý?“ „Sotva jsme spolu promluvili, ale ano, myslím, že byl.“ „Zajímavý a pohledný: to je smůla, žes ho nechala jít. Nezlobila bych se, kdyby se tu objevila nová tvář. A navíc by se mohl seznámit s Beou.“ Lydia sledovala, jak se Avino pevné, ploché tělo zachvělo nad tou humornou představou. Nemohla to vystát, ale její rozhořčení nepramenilo z účasti s Beatrice. Nedokázala snést pomyšlení, že se Ava vysmívá onomu důstojníkovi, nebo ho s někým seznamuje. Jakkoli to bylo neloajální a ďábelské, měla pocit, že ho spojitost s Beatrice degraduje. A to na ni bylo příliš.
~ 100 ~ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210412