laudato si’ tam nuceni žít v podmínkách otroctví bez práv a vyhlídek na důstojnější život. 155. Lidská ekologie implikuje též něco velmi hlubokého: nezbytný vztah lidské bytosti k mravnímu zákonu vepsanému do její vlastní přirozenosti. Tento vztah je pro vytváření důstojného životního prostředí neodmyslitelný. Benedikt XVI. říkal, že existuje jistá „ekologie člověka“, protože „také člověk má přirozenost, kterou musí respektovat a kterou nemůže libovolně manipulovat“.7 V tomto smyslu je třeba uznat, že naše tělo nás staví do přímého vztahu k životnímu prostředí a k ostatním živým bytostem. Přijetí vlastního těla jako Božího daru je nezbytné k přijetí a akceptaci celého světa jako daru Otcova a jako společného domu. Naproti tomu logika nadvlády nad vlastním tělem se někdy transformuje v logiku subtilní nadvlády nad stvořením. Naučit se přijímat vlastní tělo, pečovat o ně a respektovat jeho význam je podstatným předpokladem opravdové ekologie člověka. Také úcta k vlastnímu tělu v jeho ženskosti či mužskosti je nezbytná k tomu, abychom byli schopni rozpoznat sami sebe při setkání s druhým, který je jiný než já. Tak je možné s radostí přijímat specifický dar druhého či druhé, kteří jsou dílem Boha Stvořitele, a vzájemně se obohacovat. Proto není zdravý postoj, který se snaží „smazat pohlavní různost, protože se s ní již nedovede konfrontovat“.8
7 8
Promluva k německému Bundestagu, Berlín (22. září 2011): AAS 103 (2011), 668. Katecheze 15. dubna 2015: L’Osservatore Romano, 16. dubna 2015, s. 8.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210295
iv. integrální ekologie IV. Princip obecného dobra 156. Lidská ekologie je neoddělitelná od pojmu obecného dobra, principu, který hraje ústřední a jednotící roli v sociální etice. Rozumí se jím „souhrn podmínek společenského života, které jak skupinám, tak jednotlivým členům dovolují úplnější a snazší dosažení vlastní dokonalosti“.9 157. Obecné dobro předpokládá úctu k lidské osobě jako takové s jejími základními a nezcizitelnými právy zaměřenými na její integrální rozvoj. Vyžaduje také stupeň blahobytu a sociální bezpečnosti a rozvoj různých intermediálních skupin s využitím principu subsidiarity. Mezi nimi vystupuje především rodina jako základní buňka společnosti. Obecné dobro vyžaduje též sociální mír, to znamená stabilitu a bezpečnost určitého řádu, který nelze uskutečnit bez zvláštní pozornosti k distributivní spravedlnosti, jejíž porušení vždy vyvolává násilí. Celá společnost a v ní zejména stát má povinnost hájit a podporovat obecné dobro. 158. Za nynějšího stavu světové společnosti, kde je tolik nerovnosti a kde je stále více lidí odsouváno na její okraj a zbavováno základních lidských práv, se princip obecného dobra jako logický a nevyhnutelný důsledek okamžitě mění na výzvu k solidaritě a k přednostní volbě pro chudé. Tato volba vyžaduje, aby se vyvozovaly důsledky z obecného určení pozemských dober, ale jak jsem se snažil ukázat v apoštolské
9 Druhý vatikánský koncil: Gaudium et spes, 26 [Dokumenty II. vatikánského koncilu. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2002].
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210295
laudato si’ exhortaci Evangelii gaudium,10 vyžaduje především, abychom ve světle nejhlubšího přesvědčení víry dokázali rozjímat o nesmírné důstojnosti chudých. Stačí pozorovat realitu, abychom pochopili, že dnes je toto rozhodnutí základním etickým požadavkem účinného uskutečňování obecného dobra. V. Mezigenerační spravedlnost 159. Pojem obecného dobra počítá též s budoucími generacemi. Mezinárodní ekonomické krize natvrdo zviditelnily škodlivé účinky, které s sebou nese přehlížení obecného údělu, ze kterého nemohou být vyloučeni ti, kdo přijdou po nás. Už není možné mluvit o udržitelném rozvoji bez mezigenerační solidarity. Pomyslíme-li na to, v jaké situaci zanecháváme planetu budoucím generacím, vstupujeme do jiné logiky, totiž do logiky nezištného daru, který dostáváme a sdílíme. Je-li nám země darována, nemůžeme už uvažovat jenom podle utilitaristického kritéria účinnosti a produktivity v zájmu individuálního zisku. Nemluvíme zde o dobrovolném postoji, nýbrž o podstatné otázce spravedlnosti, protože země, kterou jsme dostali, patří také těm, kdo přijdou po nás. Portugalští biskupové vyzvali k přijetí tohoto požadavku spravedlnosti takto: „Životní prostředí se řídí logikou přijetí. Je půjčkou, kterou každá generace přijímá a musí předat té následující.“11 Integrální ekologie má tuto širokou vizi. 10 Srov. 186-201: AAS 105 (2013), 1098-1105 [česky Praha, Paulínky 2013]. 11 Portugalská biskupská konference: pastýřský list Responsabilidade solidária pelo bem comum (15. září 2003), 20.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210295