98
2. Přesuny do LDN po zlepšení stavu (předpoklad, že v LDN se pracuje pouze pomocí metody, nikoliv pomocí vztahu, a tím je hacena práce hospice, který léčil vztahem). „Když se náš pacient v hospici zlepší a my ho přeložíme do LDN, víme, že ho vlastně posíláme do jámy lvové, ale nemůžeme s tím nic dělat. To je pro nás veliká překážka představy dobré etické práce.“
3. Obvodní lékaři nepracují pomocí „vztahu“, užívají jen metodu, kdyby docházeli za klienty obvodní lékaři, spousta by jich nemusela být v hospici. „Kdyby obvodní lékaři fungovali, jak mají a jak můžou, byla by to velká úleva. Mohli by nám tak odebrat spoustu práce. Kdyby v tom byli vzdělanější, aktivnější a vstřícnější vůči lidem. Kdyby chodili na návštěvy, koordinovali tu péči a zamýšleli se nad tím…“
4. Diskrepance mezi dobou stanovenou a dobou potřebnou na jednotlivé úkony (časové dotace na úkony paliativní péče). V rámci pojišťoven vznikají kódy na úkony paliativní péče. Sami pracovníci se bojí uvést, že minimální doba návštěvy pracovníka domácího hospice není hodina, ale minimálně hodina a půl. „Třicet minut na návštěvu nestačí. Když to chci dělat dobře, musím tam být hodinu, hodinu a půl. Na první návštěvě se do hodiny nikdy nevejdu.“
5. Akreditace dobrovolníků „Můj největší nepřítel je zákon o dobrovolnické službě.“
Současné znění zákona o dobrovolnické službě se jeví pracovníkům jako svazující a zbytečně formalistické. „Kdybychom se měli držet toho, že potřebujeme akreditace pro dobrovolnický program, a splňovat věci, které akreditace ukládá, naši dobrovolníci by byli úplně zbyteční… My se nepyšníme tím, že bychom měli akreditaci, ale pyšníme se tím, že naši dobrovolníci jsou důležitou součástí týmu a fungují tak, jak je rodiny potřebují, a ne jak říká akreditace.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210232
99
6. „Nezákonné zjišťování diagnózy“. Sociální pracovník správně nemá zjišťovat diagnózu pacienta, což by domácímu hospici ale neúměrně svazovalo ruce. „… pracovnice v poradně berou první kontakty a ptají se na diagnózu, kterou potřebujeme znát. Ze zákona o sociálních službách by správně sociální pracovnice tohle vůbec neměla zapisovat a vědět, neměla by se na to ptát. My bychom jinak nemohli dělat to, co děláme.“
Hospic je pracovníky vnímán jako ostrov svobodného jednání na základě potřeb klientů. Podle pracovníků je východiskem z limitujících zákonných norem ochota riskovat, porušovat je. „Jinak vlastně když člověk striktně jede podle toho, co se, co je jakoby zákonný a furt si hlídá ty záda, jestli mu, jako jestli jako po něm nikdo nejde a jestli teda je von sám v bezpečí, no tak nemůže dělat dobře svoji práci“. „Když se člověk striktně drží toho, co je zákonné, a neustále si hlídá záda, aby sám byl v bezpečí, nemůže dělat dobře svou práci“.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210232
7. Postoje veřejnosti
90
Eva Dragomirecká
Výzkum veřejného mínění, resp. postojů, je důležitou součástí snahy o zvýšení kvality péče a jeho význam v čase systémových změn roste. Mínění veřejnosti vyrůstá ze zkušeností, zpracovaných s různou mírou zkreslení, a jako takové je jednak užitečnou informací o skutečných těžkostech, na které lidé v této oblasti narážejí, jednak o obrazu, který si veřejnost vytváří. Kromě toho, že výzkumy postojů ukazují přání lidí a faktory, které ovlivňují jejich názory, upozorňují také na oblasti, ve kterých není veřejnost dostatečně informována, a měla by se na ně zaměřit osvěta. V neposlední řadě je důležité si uvědomit, že veřejnost nezahrnuje jen budoucí pacienty nebo jejich příbuzné, ale také všechny, na jejichž rozhodnutí bude rozvoj nových koncepcí záviset. V této kapitole se zaměříme na výzkumy měření postojů a preferencí ohledně péče na konci života v posledním desetiletí. Ponecháme tak stranou oblast postojů k euthanasii a život udržující léčbě, která do postojů veřejnosti nepochybně patří, je výzkumně sledována a široce diskutována, přesahuje však naše tematické zaměření. Zájemce o širší kontext postojů k smrti a umírání odkazujeme na práce autorů, kteří se touto problematikou zabývají zevrubněji, např. Šiklová (2013) a Haškovcová (2007).
90 Výzkum provedla Eva Dragomirecká. Zkrácená verze této práce byla přednesena na XI. Hradeckých dnech sociální práce, pořádaných ve dnech 9.–11. 10. 2014 a bude uveřejněna v konferenčním sborníku.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210232