12. Čas šel dál. Eva ho viděla procházet kolem ve stínech mezi dnem a nocí, v balíčku s ubývající kávou, kterou Saul každé ráno dával do šálku, v houstnoucích vrstvách soli, které ulpívaly na oknech chaty. Callie jí každý den volala, někdy každou hodinu, a Eva naslouchala slovům útěchy a povzbuzení, která Callie šeptala z rohu postavené scény v Melbourne. Toho rána stála na terase s rukou položenou na břiše. Už tam necítila žádné malé pevné zaoblení. Bylo to jen deset dní a břicho už bylo ploché, všechny fyzické známky těhotenství byly pryč. Zátoka se leskla jako sklo, šedivá obloha se odrážela na hladině. Připomínala Evě pobřeží v Dorsetu a časné ranní procházky, na které se kdysi vydávala, když bylo moře ještě klidné a tiché. Na vzdáleném okraji zátoky viděla Saula, kráčel podél pobřeží směrem k ní. Navštěvoval ji každý den, než šel do práce, a ve dnech, kdy nedokázala vstát z postele, sedával na druhé straně místnosti na dřevěné židli, která se zdála příliš křehká na jeho postavu, mluvil o svých plánech na ten den nebo jí přinesl něco ke čtení ze své sbírky knih o oceánech. Byla mu vděčná, nesmírně vděčná, jen si přála, aby tam s ní byl Jackson, ne Saul. Když přišel blíž, všimla si, že má na sobě neoprenový oblek srolovaný do pasu. „Jdeš se potápět?“ „Jo.“ Usmál se na ni a na obličej mu zasvítilo slunce. „A ty taky.“ „Cože?“ „Myslel jsem, že bys to chtěla zkusit.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210141
POSLEDNÍ NÁDECH
„Ne,“ řekla hned. „To nezvládnu.“ „Ale nebylas ve vodě od... “ Větu nedokončil. „Já vím. Ale já jen...“ Jen co? pomyslela si. Hned po potratu ještě nemohla plavat, ale teď už se fyzicky cítila dobře. Vlastně jí nic nebrání. „Volné potápění se ti bude líbit.“ Otočil se, podíval se na zátoku a řekl: „Jakmile se potopíš, všechno ostatní odplave. Nezáleží na tom, jak jsi před ponořením rozčilená, naštvaná nebo uražená, voda všechno smyje.“ Eva se chtěla potápět od prvního rána, kdy viděla Saula plavat v zátoce. Ale nebyla si jistá, jestli už je připravená; cítila se těžká, jako by její smutek byl závažím, které ji táhne dolů. „Mám pro tebe neopren,“ řekl a otevřel tašku. „Byl v práci ve ztrátách a nálezech. Nevyznám se moc ve velikostech, ale vypadá to, že ti bude.“ Pomyšlení, že Saul v práci prohledával neopreny, připadalo Evě nesnesitelně dojemné. Snažil se jí pomoct svým vlastním tichým způsobem. „Půjdeš to zkusit?“ Podívala se na něj a pomalu přikývla. „Půjdu.“ * * * Neopren měl trochu delší rukávy a vzadu byl volný, ale celkem vzato nebyl špatný. Na pobřeží Saul připnul Evě kolem pasu zátěžový opasek a podal jí masku a pár ploutví. Když se brodili dál do moře, řekl Saul: „Vidíš ty kameny nalevo od zátoky? Doplaveš tak daleko?“ „Jasně,“ řekla Eva. Saul plivnul do masky a prsty ji celou vytřel. Eva udělala to samé a pak si natáhla ploutve a vyrazila do vody. Neopren se ve vodě trochu srazil, studený pramínek vody pronikl dovnitř dírou na zádech. Plavala pomalu, zátěžový opasek ji 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210141
LUCY CLARKEOVÁ
při každém tempu tížil v pase. Saul plaval vedle ní, dával pozor, aby ji nepředhonil. Je příjemné se zase hýbat, setřást ze sebe tu ochablost, která se jí usadila v údech. Plavala v zátoce již mnohokrát, ale nikdy neměla masku a šnorchl. Viditelnost byla úžasná; viděla vzorek brázd na mořském dně a třpytící se jasnou vodu vepředu. Když dorazili ke kamenům na opačném konci zátoky, šlapali vodu a Saul si vytáhl šnorchl, aby jí mohl říct: „Potopíme se až na dno – není tu hloubka, tak 4,5 metru. Umíš vyrovnávat tlak?“ Přikývla. „Dobře. Pořád vyrovnávej tlak, když jdeš dolů, aby tě nebolely uši. Pak se jen snaž zůstat na dně, dokud vydržíš pohodlně zadržovat dech. Zkoušej to a dělej to všechno pomalu. Čím klidnější dokážeš být, tím méně kyslíku spálíš. A do ničeho se nenuť. Až ti tělo řekne, že je čas se vynořit, poslechni ho.“ Eva si upravila masku, nabrala vzduch a ponořila se, držela si nos a vyfukovala vzduch, aby zabránila narůstání tlaku v uších. Po několika kopnutích se dostala na dno a potom zaujala vodorovnou pozici. Jakmile přestala kopat, zjistila, že se vynořila zpět na hladinu. Nabrala další vzduch a znovu se potopila, musela se dost namáhat, aby zůstala pod vodou. V několika sekundách byla zase zpátky na hladině a lapala po dechu. „Nedokážu zůstat dole,“ řekla Saulovi bezmocně. „Až teď poplaveš dolů, drž se skály. Obejmi ji rukama a jen tam zůstaň. Půjdeme dolů spolu, ano?“ Zhluboka se nadechla a znovu se potopila, Saul s ní. Pohyboval se elegantně, když plaval ke skalní římse a držel se jí. Eva se kopáním dostala ke skále a také se jí zachytila, ale i když se držela, nohy se jí začaly vznášet nad hlavu. Snažila se udržet na stejné úrovni jako Saul, ale došel jí vzduch a musela se rychle dostat zpátky na hladinu. Sundala si masku. „Nedokážu to,“ řekla mu, když se vynořil. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210141