Jinak praví pověst, že kněží prosili Pannu Marii, aby jim zjevila, jak by zloděj měl být potrestán, a tu prý socha pokynula hlavou, když se kněz tázal, má-li mu ruka uťata být; na to Matka boží svou ruku otevřela a pravici zlodějovu pustila. Tento pak byl vyveden před chrám a tam kat svou práci na něm vykonal. Dle tohoto variantu byl zhotoven obraz, jenž na pilíři proti ruce zlodějově visí a zprávu o této svatokrádeži podává. Ruka zlodějova se ostatně již v první polovici XVII. století na svém místě nalézala, jak o tom v cestopisu jistého Poláka z té doby čteme. Podobných pověstí o svatokrádci a zadržení jeho se v Čechách vypravuje mnoho. Tak se praví o obrazu Panny Marie v kostele sepekovském u Milevska, že jej chtěl zloděj oloupit, leč i zde že mu bohorodice ruku sevřela a dříve jí nepustila, dokud mu nebyla uťata. O mariánské soše v hlavním chrámu Páně v Plzni se vypravuje pověst tato: Jednou dal se jistý mládenec v chrámu na noc zavřít a odňal soše Panny Marie korálovou ozdobu. Když ji ale prodával, byl zatčen a k smrti odsouzen. Před popravou se vyjádřil, že Panna Maria k němu řekla: „Synu, nechej toho, neboť za čin svůj zahyneš!“ Ulekl se slov těch sice, ale lakota v něm zvítězila a dopustil se krádeže, za kterou na popravišti skončil. Ve Starém Etinku v Bavořích odcizil mladík z hladu soše Panny Marie zlatý pantoflíček, začež byl k smrti odsouzen, ač se vymlouval, že mu jej Matka boží sama dala. Když byl veden na popraviště kolem kostela, žádal, aby byl k soše uveden a ta mu na prosbu
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210000
jeho i druhý pantoflíček z nohy shodila, načež byl mu život darován. Též na Moravě a v jiných zemích rakouských se pověsti podobného obsahu vypravují.
Kostlivec u sv. Michala V kostele sv. Michala na Starém městě bylo za husitských časů nejdříve podáváno z kalicha, a proto byl kostel tento horlivým husitům tak milým, že se po smrti nejraději v podzemních jeho hrobkách pochovávat dávali. Proto se tam nalézalo mnoho kostí a lebek lidských, a když pak zase katoličtí kněží kostel i vedlejší klášter obsadili, řádili tam duchové husitů tak velice, že nikdo nechtěl v klášteře bydlit. Jeden mladý mnich prohlásil však, že se nebojí strašidel, ba vzal jednu z lebek do své cely a postavil ji na klekátko u lože svého. O půlnoci probudil se ale dotknutím studené ruky a spatřil u lože stát kostlivce, který byl bez lebky a jen rukou na lebku na klekátku ukazoval. Mnich hrůzou omdlel, a když zase k sobě přišel, nalezl lebku na svých prsou ležet. Vyzpovídal se druhého dne staršímu knězi, jenž mu radil, aby lebku zase na předešlé místo uložil. Mnich vstoupil do hrobky, ale hrůzou pojat hodil lebku jen na zem a uprchl. Když se pak večer u klekátka svého pomodlit chtěl, spatřil na něm opět lebku onu stát a o půlnoci se i zjev kostry dostavil, rukou na lebku ukazuje. Mnich to oznámil nyní svým představeným, načež lebka byla v slavném průvodu do hrobky odnesena a tam bezhlavému kostlivci na krk postavena. Od té doby nebyl mladý mnich více 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210000
znepokojován, v obličeji mu ale zůstala až do smrti hrobová ona bledost, která mu při spatření kostlivce líce polila.
Prapory v kostele emauzském V hlavní lodi Emauzského kostela visí ve dvou řadách proti sobě staré prapory vojenské, o nichž pověst vypráví, že jsou to prapory vojska českého, které císařské vojsko v bitvě na Bílé hoře ukořistilo. Na památku vítězství toho dal je císař Ferdinand II. v kostele v Emauzích zavěsit, aby byly po všecky časy svědectvím o porážce Čechů na Bílé hoře. Prapory ty se však vždy více rozpadávají, a až i poslední stopa po nich zmizí, pak prý nastanou v Čechách zase časy jako před bitvou bělohorskou a národ český bude zase svého krále z rodu českého mít. Když za Marie Terezie bavorský kurfiřt Karel Albrecht Prahy dobyl a za krále českého se provolat dal, chtěli Bavoři prapory ony strhnout, aby se proroctví ono vyplnilo, ale lid pražský jím v tom zabránil, poněvadž nechtěl mít krále z rodu cizího, a tak se tam zbytky praporů doposud nalézají.
Ukřižovaný žebrák V kapli arcibiskupského paláce na Hradčanech nalézá se na oltáři krásný obraz Krista na kříži, o němž se tato pověst vypravuje: Jednou dal arcibiskup pražský jistému vlaskému malíři pro kapli svou vymalovat obraz Ukřižovaného. Malíř byl s obrazem již skoro hotov, ale 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210000