poprvé opilý: seděl s ní na lavičce na Karláku, měli zrovna mírnou chvilku, i jeho opice byla klidná, Tamta mu položila hlavu na klín a zavřela oči. Nějací lidé na ně koukali. Dělal, že jí něco vybírá z vlasů a strká si to do úst. Koukl se oknem na řeku s parníkem. No jo. „To byla vaše přítelkyně?“ zeptala se obsluha. Má dlouhé nohy jako cigarety a z výstřihu jí zavoněla smažená cibulka. „Ne.“ Objednal si další láhev. Šla pro ni. Napil se z nové tmavě červené láhve. A další jeho opice najednou přiskákala po barovém pultu, a tak už se jen přistihne, že mumlavě řekl vlídné číšnici, že se jmenuje kapitán Rašín, a že má hnedle tady na svém nábřeží byt. (Tohle je jedna z mála příležitostí, kdy bylo možné v okně na pár souvislých okamžiků vzácně spatřit opici z Mokré čtvrti, jinak lze vidět pouze výjevy a záblesky a pár chlupů z opičího ocasu a nakonec samozřejmě na spousty příšerných okamžiků Ježibabiznu, která z opic pochází. Je to významný záznam, kdo by ovšem tušil, že pod popelavou sukýnkou obsluhy se ukrývá A. Hitler.) Je psán dál u TV v pařátech Ježibaby:
Ježibabin šatník Světové módy dívá se do poslední chvíle na obrazovku. Leží bez pohnutí na posteli, bude muset vyrazit do porodnice na to Dítě. Tamta už odešla, bouchla dveřmi, naštěstí se občas ještě uráží. (,,Kuš.“) Kalhotky ELASTEN MADE IN USA zalezly zase pod postel k pivním zátkám a tomu ostatnímu, snad je zahnal chabým zhnuseným pohledem. Bolí ho svinsky ta podělaná ruka. Sedl si. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209993
Musí se dát v koupelně trochu do kupy, zahnat z ramene sprostého papoucha, přece jen tam bude matka. Ale sedí bez pohnutí a němě běduje a dívá se na Ježibabinu TY hbitě však přepíná: na obrazovku rychle vběhne norek, rozhlédne se... zmizne. ...a: Nablýskaná redaktorka hovoří v pořadu o Módě, při detailním záběru v průběhu jediné vteřiny zestárne o 30 let. Je samá umělotina, jedubába. Vyrobena v Laboratoá Garnijé Paříž. „Každý má letos své vysoké boty.“ Její duchyně přikyvuje a tváří se inteligentně. V průběhu další vteřiny se ukazuje, že to není redaktorka, ale SLAVNÝ NÁVRHÁŘ. Modré norkové kožíšky na hubených modelkách, vysoké boty, elegantní zvířátka, prý se „letos nosí koženka“. A barvy ježibabí. Lesklé vlasy, polibky a vřelé úsměvy na tvrdých ústech. Kráska se mazlí s Růžovým značkovým toaleťákem: „Svou hebkostí mi splnil můj sen.“ Reklamy má v těžkých chvílích rád, jsou barevné, krátké a mají srozumitelný děj. Ježibaba ale v rozbité J.TV mění barvy. Růžovou na hnědou, značkovou, v průběhu jiné vteřiny. Její splněné sny jsou trapné. Když se utěšuje myšlenkami na sebevraždu, na své vyškrtnutí z příběhu, a na odjezd na Titaniku, připlouvá Titanik na obrazovku řízen Ježibabou a zve televizní diváky na svou palubu. Dokonce se mu Ježibaba v pořadu Volejte řediteli sama zjeví. Má brýle DOST nízko na nose. JEŽIBABA: Líbá Strašidlo. Jezinku, má v ústech na křivých zubech spleť nějakých drátků. Vypadá to jako nastražená pastička na myši. Na pořádné krysy, na vlky. Mizerný kov, pro jazyk drsný. Vodní kámen, nebo zubní, nebo co. Mluví polský, „Kochám tě.“ Otevře strašlivá ústa, mezi rezatými dráty Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209993
vystrčí jazyk a vrhá se na něj jako nějaký varan. No jo, stačí, DOST, ředitelko. Přepnul program:
Ráj (Peklo).............. scénář a režie: Ježibaba hrají: B. zvířata na motivy: Ráje pana B. vyhladovělý norek sebou znovu smýkne po sněhu v TV okně hubený jak nějaká modelka, tak, že ani nemá ducha. Darmo zvíře pobíhá, přitom nataženo v Modrém kožíšku, za který by si mohlo pořídit stravu na dlouhé měsíce. Párek servalek v podobné situaci. Baba mu v TV promítá výjevy z panenské přírody National Geographic, kde si zvířata ve zbytečně přepychových kožiších žijí jako v Ráji (Ráj: kachna čistí smotkem vlastní vlny Vlkovi žluté tesáky a růžové dásně). Dokumentární! filmy, není ve stavu, aby si mohl sám něco přymyslet. Jsou to B. tvorové. Se svými duchy. Mnohem skutečnější se svými vzájemnými vztahy než lidé v seriálech. Ještě složitější i věrohodnější zápletky. Potravní řetězec se tím vším pevně řetězí. Po hermafroditních uchechtaných Hyenách (jedna ještě v rychlosti sebrala úlovek šviháckému levhartovi. Levhartovi! Ani se neobtěžovala vycenit zuby, jen si oslizla zakousnutou antilopu slinou jako rampouch a dobretovsky se zahihňala): zleva vbíhají na savanu kropenaté Gepardi slečinky, 90 km/hod, pípají jako pěnkavy, vyvinuté hrudníky se zadními běháky spojené tenkou stopkou. Sněrovačky, móda našich prababiček. Žerou antilopí mládě směrem od vnitřností k masu, od zadku k předku, dokud jim ho nesebere párek hyen: „checheche!“ Lvice mají líné zlatavé (v originále) kýty trochu od afrického prachu. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209993