„Dobrá, jak chcete. Nutit vás nemohu. Ale hodně si zajedete a navíc mám dojem, že otec říkal něco o tom, že Hollovayovi někdo ukradl už druhé stádo a on teď pronásleduje ty zloděje někde na jihu směrem k mexickým hranicím“. Málem spadla s koně, který náhle odskočil stranou a postavil se na zadní. Jen s námahou bělouše uklidnila. „Proboha vlk. Massone, vlk!“ Henrieta vykřikla a snažila se uklidnit tančícího koně pod svým sedlem. „Blesku! Zvolal vesele Masson. Ty mizero jeden, kde se celou tu dobu touláš? Jen se podívej, jak jsi slečnu Henrietu a jejího koně polekal. Že ti není hanba“. Poslední slova zazněla z rozesmátých úst Steve Masona, který se z úleku Henriety a jejího koně zřejmě dobře bavil. „Máte pravdu, je to vlk, ale nosí v sobě krev nádherných ovčáků mého otce. Je to kříženec ovčáckého psa a vlčice, které se zalíbil jeden statný pes z otcovy smečky víc, jak vlčí druzi z její divoké smečky. Je nádherný, ale chová se jako vlk. Jeho domovem je les a hory. Nevzdaluje se však ode mne nadlouho. Neustále mě sleduje a čas od času se ukazuje jenom proto, aby se nechal pohladit a Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209980
slyšel můj hlas. Přesto mám dojem, že mě neustále hlídá. Jednou mi dokonce zachránil život, když mě napadla znenadání puma, která číhala na skalisku na svou kořist. Tenkrát ji Blesk zabil. Neměla šanci. Však se podívejte, jak je stavěný. Pomalu jednou tak velký jako vlk. Jeho táta byl nejtěžší ovčácký pes v širém okolí“. To už stál Steve na zemi a skotačil s Bleskem, který okolo něho kroužil a skákal do výšky. Nakonec se oba svalili na zem a zůstali ležet. Blesk s předníma nohama na hrudi Massona mu olizoval ze shledání samou radostí tvář. „No tak, Blesku, nech toho“! Masson vstal, oprášil se, podrbal Bleska za ušima a nasedl na Tora. Blesk sedl na zadek a sledoval svého pána s hlavou zvrácenou nazad. Henrieta mlčky přihlížela a pevně přitahovala uzdu svému běloušovi, který podupával nervózně kopyty. Dali se každý jiným směrem. Masson k ranči dvojité W a Henrita obrátila bělouše k domovu. Masson přemýšlel o setkání s Hollovayem. Neviděli se dlouho. Budou tomu pomalu čtyři roky, kdy se setkal v Sacramentu v záležitosti potíží s místními indiány Navajo. Zadumaný a pohroužený do myšlenek, Masson příliš nevnímal své okolí. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209980
Toro kráčel pomalu pustinou a překonal jednu z terénních vln za druhou, kterými byla okolní pustina formována do nepřehledné scenérie plné bodlinatých křovisek a stromových kaktusů. Najednou Massona vyrušilo zabučení krávy. Zvedl hlavu a překvapeně zatáhl Totrovi uzdu. Zůstali stát. Masson se díval do dálky, kde proti horizontu vykukovaly střechy budov. Napravo od něho stála na úbočí jedné menší terénní vlny velká, dřevěná stáj, pro dobytčata. Masson pohledem na vzdálené střechy si uvědomoval, že se přiblížil na dohled k Donovanovu ranči. Chvíli stál a přemýšlel. Potom se rozhodl. Pobídl Tora ke vzdálenému ranči. Rozhodně nic nezmešká, když se trochu porozhlédne po jeho okolí. Stejně musí dojít k tomu, že rančera Donovana navštíví. Jenom ho mrzelo, že se k tomu jeho problému přiřadila i dcera rančera Henrieta.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209980