Č ás t pr vní: Pojiva Habsbur ské monar chie
97
Systematické zakládání menšinových škol českými a německými organizacemi vedlo k nebývalému rozvoji sítě osvětových institucí v českých zemích. Základní školství v každé z korunních zemí bylo rozděleno na národně homogenní obvody, jež podléhaly vlastním radám a disponovaly rozsáhlou autonomií v programové oblasti. V roce 1910 v Čechách existovalo 54 německých a 67 českých obvodů. Prvním z nich bylo podřízeno 232 veřejných a 15 soukromých německých měšťanských škol a 2255 veřejných a 60 soukromých německých obecních škol. Navíc německým školským obvodům podléhaly tři veřejné a jedna soukromá česká měšťanská škola a 48 veřejných a 60 soukromých českých obecních škol. V kompetenci českých obvodů se naopak nacházelo méně institucí, v nichž výuka probíhala v němčině. Jednalo se jen o 4 veřejné a 2 soukromé měšťanské školy a 24 veřejných a 26 soukromých obecních škol. Celkově české děti představovaly zhruba 4 % žáků ve školách spadajících do německých obvodů, oproti tomu němečtí žáci činili méně než 1 % v českých obvodech. Je tedy možné říct, že už na základní úrovni byla německá osvěta takřka zcela oddělena od české. Přesto dokonce i toto nepatrné procento škol pod „cizí“ správou zůstávalo příčinou neustálých sporů mezi oběma národy.234 Na úrovni středního školství Němci nad Čechy dominovali. Ve školním roce 1907/1908 se v německém jazyce vyučovalo na 24 veřejných a na 5 soukromých klasických gymnáziích, na jednom veřejném a 4 soukromých reálných gymnáziích a v 16 veřejných a 9 soukromých reálných školách (neukončených maturitou). Jen jedno gymnázium bylo dvojjazyčné. Německé instituce představovaly 43 % středních škol v českých zemích, přičemž podíl německé populace v roce 1910 činil 37 %. Na německých středních školách se kromě žáků německé národnosti učilo asi 6 % Čechů. Němci, jak vyplývá z dostupných statistik, naopak vůbec nenavštěvovali české školy.235 Celkem v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v roce 1918 existovalo 35 německých klasických gymnázií a 58 reálných gymnázií a reálných škol, což představovalo zhruba 44 % všech tamních středních škol (o 10 % více než byl podíl německého obyvatelstva).236 Tato disproporce byla jistě výsledkem více souvisejících jevů: nedostatku českých gymnázií v některých německých oblastech, nechuti Němců učit se jazyk národa, jež pova-
dien 2 (7), 1995, č. 1, s. 107–115. Zajímavý obraz situace v Brně jako příklad národního boje v oblasti osvěty na místní úrovni představuje: KYOGOKU, T.: Národní agitace, s. 563–577. 234 Statistická příručka království Českého, tab. X. 1: Počet a roztřídění veřejných škol národních v Čechách dle stavu z 31. prosince 1910 r., s. 132–134; tab. X. 2: Soukromé školy národní v Čechách v l. 1906–1910, s. 135; tab. X. 4: Učitelstvo veřejných a soukromých škol národních v Čechách r. 1910…, s. 138–139. 235 Tamtéž, tab. X. 12: Přehled středních a odborných škol v království Českém ve škol. roce 1907/8…, s. 152–153. 236 SPNM, dok. 87, analýza ministerstva školství a národní osvěty z 26. července 1919, s. 141.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209970
98
Čás t pr vní: Pojiva Habsbur ské monar chie
žovali za méněcenný, a také vědomého rozhodnutí části českých rodičů posílat děti do německých gymnázií (převážně z kariérních důvodů). Rozvoj národního vzdělávání, ačkoliv sám o sobě byl motivován nacionalistickými postoji, samozřejmě přinášel také pozitivní výsledky. Před 1. světovou válkou oba národy žijící v českých zemích charakterizovalo nejnižší procento analfabetů v celé monarchii, činilo 2,19 % u Němců a 2,34 % mezi Čechy. (Pro srovnání analogický ukazatel pro všechny rakouské Němce vycházel tehdy na 3,12 % a pro Poláky více než 27 %, pro Rusíny až 61 %.)237 Kromě osvětových institucí vznikaly od osmdesátých let v českých zemích organizace věnující se ochraně místních menšin na etnicky smíšeném území. Na německé straně to byly tzv. ochranné spolky (Schutzvereine), na české straně pak národní jednoty. Pomáhaly, věnovaly se sociální péči, kontrolovaly průběh voleb a sčítání lidu, zřizovaly knihovny a kulturní domy, vydávaly časopisy, poskytovaly právní pomoc atd. Prvním z nich byl Německý šumavský svaz (Deutscher Böhmerwaldbund) založený v Českých Budějovicích v roce 1884. Do roku 1914 sdružoval 40 000 členů. Postupně se k němu připojily další organizace regionálního charakteru: Svaz Němců severní Moravy (Bund der Deutschen in Nordmähren) založený v roce 1886 v Olomouci (45 500 členů v roce 1914), Severní marka (Nordmark) založená v roce 1894 v Opavě (25 000 členů v roce 1914) a Svaz Němců jižní Moravy (Bund der Deutschen Südmährens) vzniklý v roce 1899 ve Znojmě (9 900 tisíc členů v roce 1914). Menšího významu dosáhl Svaz Němců ve východních Čechách (Bund der Deutschen Ostböhmens) založený v roce 1894 v Trutnově, který v roce 1914 čítal 4 600 členů, a také Svaz Němců jihlavského jazykového ostrova (Bund der Deutschen der Iglauer Sprachinsel) s 2 800 tisíci členy v roce 1914. Širokou působnost a snahy vystupovat jménem celé německé populace měl Svaz Němců v Čechách (Bund der Deutschen in Böhmen) založený v roce 1894 v Praze z iniciativy německých poslanců českého zemského sněmu, Ernsta Bareuthera a Heinricha Pradeho. V roce 1914 sdružoval téměř 83 000 členů, tj. každého dvacátého dospělého německého obyvatele Čech.238 Třetím pilířem německého národního života v českých zemích byly tělocvičné spolky (Turnvereine), které měly v podstatě polovojenský charakter. Představovaly protipól českého Sokola působícího od roku 1862, jenž sehrál významnou roli ve formování českého národního života. Byly součástí oficiálního XV. obvodu říšského Německého tělocvičného spolku (Deutscher Turnverein). (Vídeňská vláda z politických důvodů nesouhlasila s formálním podřízením
237 URBANITSCH, P.: Die Deutschen in Österreich, s. 77. 238 Podrobně o jednotlivých německých svazech: GAWRECKI, D.: Německé „obranné spolky“, s. 31 a další. Všeobecný přehled: ŠKÁBA, J.: Národní organisace v Československé republice. In. Náš stát, s. 224–245; URBANITSCH, P.: Die Deutschen in Österreich, s. 85–86.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209970
Č ás t pr vní: Pojiva Habsbur ské monar chie
99
Pohlednice vydaná Německý školním svazem představující Germánii podávající ruku dětem. Foto: archiv autora
rakouských turnerských organizací říšskému ústředí.) Od roku 1859 se tyto spolky dynamicky rozvíjely v dalších německých zemích. Propagovaly fyzickou zdatnost a nacionalistické ideje Friedricha Ludwiga Jahna. V Předlitavsku tělocvičné spolky již od osmdesátých let začaly podléhat vlivu radikálního nacionalismu, čím dál větší vliv v nich získávali stoupenci všeněmeckého hnutí. V letech 1901–1904 definitivně vyhráli boj o vedoucí postavení a vytvořili vlastní Tělocvičný obvod Německé Rakousko (Turnkreis Deutschösterreich), který sdružoval 61 000 členů v 575 místních spolcích. V konkurenční organizaci Německé turnerství (Deutsche Turnschaft) kontrolované liberály zůstalo sotva 8 000 členů. Nezávisle na značných světonázorových rozdílech, které dělily oba tyto spolky (vztah k Židům a ke sjednocení Říše), jejich společným rysem zůstal protislovanský, zvláště protičeský šovinismus.239
239 GAWRECKI, D.: Německé „obranné spolky“, s. 101–103; LUH, Andreas: Der Deutsche Turn verband in der Ersten Tschechoslowakischen Republik. Vom völkischen Vereinsbetrieb zur volkspolitischen Bewegung. München 1988, s. 20–30.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209970