Šmíd - zlom
30.9.1956 20:18
Stránka 96
D AREK · MÍD Zpětná vazba ho prokopla sněhem. Propadl se do bílého hrobu. Kulka hvízdla vzduchem. Vrtulník se točil kolem osy rotoru. S rachotem zmizel za hradbou lesa. Felix zamrkal a pohnul očima. Čekal, že v další chvíli uvidí Wyxlajvantovy zuby. Ale spatřil jen vysoký plot s žiletkovým drátem a před ním ceduli s nápisem: OBJEKT STŘEŽEN PSY. „VTŽ,“ řekl. „Pá pá pa-pa pá pa-pa pá pá pá, pá pá pa-pa pá pa-pa pá pá pá... pá pa-pa pá pa pá pa-pa pá pa-pa pá...“ zpíval Vincenc a vyskakoval s rukama nad hlavou. „Neznáš? Písnička z Rockyho!“ A song Gonna Fly Now mu zněl v uších, když se rozeběhl kolem Škubánka a křičel na něj „Raf! Raf! Raf!“ a Škubánek se k němu otáčel a v hrdle se mu začalo ozývat temné vrčení. „To je vono!“ křičel Vincenc. „Štěkni, Škube! Musíš štěkat! Pes, kterej neštěká, nekouše! A ty musíš kousat! Raf! Raf!“ Plácl Škubánka přes nohu. Škubánek zavrčel. „To je vono! Nebuď takovej introvert!“ Načež Škubánek klesl k zemi a přikryl si tlapami čumák. „Sakra!“ vykřikl Vincenc. Stejnou motivační píseň si pouštěl v rádiu své hlavy i další den. Trying hard now... Škubánkovi poručil „Trhej!“ a hodil mu přes celou místnost na hlavu bučící krávu s vlajícím vemenem a svázanýma nohama. „Dělej, Škube, rafni po ní!“ Gonna fly now... Kráva narazila Škubánkovi do hlavy a sejmula ho k zemi. Byl to žalostný pohled: Škubánek s krávou vedle sebe leželi na zemi, on kňučel a ona bučela. Gonna fly, fly, fly...
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209740
Šmíd - zlom
K LADIVO
30.9.1956 20:18
NA âARODùJE
9 / Î RÁDLO
Stránka 97
PRO PSY
„Já se z tebe poseru,“ řekl Vincenc, zadýchanější, než by si přál. A znovu si píseň notoval den následující, když si sundal košili, sako i kravatu a jen do půl těla se ke Škubánkovi ze strany rozeběhl s agresivním štěkotem. „Jdu po tobě, Škube, braň se!“ Škubánek se vyhrabal na všechny čtyři a rozhlédl se, jako by netušil, odkud k němu Vincenc vůbec běží, Vincenc vyskočil, zaťal mu ruce do přiblble vyplazeného jazyka a zhoupl se po něm v mohutném oblouku až na jeho šíji. „Hni se, Škube, reaguj!“ vykřikl, když přistál psovi na zádech v tsunami jeho slin. „Nebo si tě každej osedlá, jak...“ Až v tu chvíli si Vincenc uvědomil, že Škubánek následuje svým tělem rotaci svého jazyka. „Kurvá!“ Škubánek otočil hlavu ke stropu v marné snaze sledovat Vincence, načež to samé pod ním udělal i zbytek jeho těla – podklouzly mu nohy a Škubánek se zaduněním padl na bok, nohy nahoře. Vincenc odletěl přes celou místnost, dobrzdil to zády po zemi a narazil do zdi. Probralo ho psí kňučení. Motivační písnička v jeho hlavě dohrála. Ležel na zemi a oddychoval, v těle dohasínající zbytky zbytků energie, které věnoval tréninku téhle chcíplotiny. Díval se na Škubánka a ten se smutně díval na něj, rozplácnutý kousek od něj, jazyk na zemi, v očích tragický výraz zmateného nepochopení. Vincenc by tomu podvraťákovi nejradši urval hlavu od těla. Škubánek zakoulel švidravým okem, ovšem po chvíli to koulení zastavil a zapíchl pohled kamsi směrem k venkovní mříži. „Vhuf,“ udělal. „Cos...“ Vincent zpozorněl, zvedl se na loktech. „Cos to právě udělal?“ Škubánek sladil pohled druhého oka s tím druhým a civěl směrem do vnější chodby. „Vhuf!“ To tiché, vnitřní hafnutí roztáhlo Vincencovi koutky úst. „Udělej to znova.“
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209740
Šmíd - zlom
30.9.1956 20:18
Stránka 98
D AREK · MÍD „VHUF!“ štěkl Škubánek a vyškrábal se na všechny čtyři. „Haf!“ vykřikl Vincenc. „Rrrrrrr...“ duněl Škubánek a popoběhl k mříži. Popoběhl. Vincenc natlačil hlavu ke mřížím, do nichž už měl Škubánek zaražený čumák a čenichal. „Tak teď už jenom přijít na to, co na tebe zabírá,“ řekl Vincenc a roztáhl mříže tak, aby se protlačil ven. „Vhuf! Vhuf! Vhuf!“ Chodbou se rozléhalo Škubánkovo poštěkávání, když se Vincenc sunul podél stěn chodby vpřed. Našlapoval opatrněji, než když se tady porozhlížel posledně. Chodby a podzemní prostory se začínaly plnit lidmi a prostorem se čas od času ozvalo zamručení a štěkot čehosi velkého. Hlídky s poloautomatickými puškami na zádech se zdvojnásobily, chodbami posunoval obrovské krabice personál specializovaný na techniku, kulinářství a evidentně i na něco spojeného s magií. Přibývaly i návštěvy bohatě vypadajících lidí. Mužů a žen v dlouhých kabátech, krasavic ověšených třpytivými drahokamy, matek s rozmazlenými caparty na dětských vodítkách. Vincenc se přitiskl ke stěně, když málem vběhl do cesty obří bílé feně, kterou vedla na řetězu aristokraticky působící dáma v kabátu, klobouku se širokou krenpou a se slunečními brýlemi na očích. „Goro nahoře bez,“ vybavil si Vincenc postavu, kterou mu fena připomněla. Její srst byla bílá jako prašan na stěnách Gerlachovského štítu. Prošli kolem něj, když se Vincenc vmáčkl do výklenku ve zdi. Viděl, že při průchodu se feně zachvěl čenich, ale žena jen trhla vodítkem a fena šla dál. Z bezprostřední blízkosti sledoval obrovité cecky na psím břiše, cítil vůni cisterny šampónu, která musela padnout na přenádhernou, dlouhou, bílou srst tohohle exkluzivního psa, a když kolem něj přepochodovalo komando ozbrojených stráží, které se držely za psím ocasem, dolehlo k Vincencovi další Škubánkovo stěknutí.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209740