Tajemství motivace
odstup. Vztah k druhým se projevuje spíše vstřícnými (a mnohdy i obětavými) činy než velkými slovy. 3. Dobré přizpůsobení bez závislosti. Jsou dobře adaptovaní na společnost, i když vědomě neusilují o konformitu. Často si nedělají velké starosti, jak je okolí hodnotí, a odmítají konvence. Protože však mají dobrý vztah k sobě i druhým, tak i když o to vědomě neusilují, přirozeně dospívají k pochopení druhých, odpovědnosti, soucitu a pokoře. Podržují si nezávislost, mívají samostatné myšlení a soudy a životní styl v souladu s vlastními potřebami. Proto například již výše zmíněnou potřebu soukromí a odstupu neváhají ukázat a realizovat. 4. Spontánní tvořivá otevřenost k životu. Nejsou strnulí, díky získané stabilitě a sebejistotě bez potíží akceptují proměnlivost prostředí a využívají změn k osobnímu rozvoji. Osvobozující podmínky čtvrtého patra obrázku 31 přejí rozvoji představivosti a užívání fantazie při řešení obtíží. Protože dokáží být ve svých fantaziích originální, jejich tvořivost se může projevit v nových přístupech k práci a vysokém pracovním výkonu. 5. Spontánní sebepřesažení. Pět uvedených znaků tvoří neostrou, vzájemně podmíněnou, ale přesto patrnou kauzální řadu. I když je tu vzájemná provázanost a znaky se vzájemně příznivě ovlivňují, přesto znak uvedený dříve do velké míry podmiňuje existenci znaků následných (obrázek 32). Také pátý znak vyrůstá z živného prostředí znaků předchozích. Ty umožňují na této úrovni motivační polohy jistý odstup od vlastní existence a její přesažení (sebetranscendenci) v myšlení i činech. Do
sebepřesažení
spontánní otevřenost
spontánní adaptace
vztah k sobě
vztah k druhým
Obrázek 32 Sebeaktualizační spirála
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209712
31 popředí zájmu proniká užitečnost pro sebe a okolí, hledání smyslu života (rozvinutý projev „vůle po smyslu“, o které tak působivě píše Viktor Emil Frankl – např. ve své knize z roku 1978). I když na sebe sebeaktualizující lidé rozhodně nezapomínají a věnují značné úsilí osobnímu rozvoji a seberealizaci, pokud to za to stojí, dokáží spontánně potlačit své rozvinuté já a zaměřit se na řešení věcného problému, aniž by přitom získávali jiný než pocitový prospěch.
L
Vliv motivačního prostředí
Příslušnost k této motivační poloze znamená, že uvedené znaky jsou bu dovány, nikoliv to, že je lidé musejí všechny mít. I proto si troufám tvrdit, že mezi námi žijí. Když jsem přemýšlel o těch z nich, které jsem měl čest blíže poznat a stát se jejich bezděčným žákem a kteří jsou nebo byli zároveň známí veřejnosti, jeden z nich neustále tvrdošíjně zastiňoval všechny ostatní. Byl to bývalý federální ministr životního prostředí Josef Vavroušek, který našel dramatický konec svého bohatého života pod lavinou v dolině Parichvost v jeho oblíbených Roháčích. Jeho charakteristiku ovšem převezmu od osoby povolanější – z knihy Dobrý den, Afriko! Expedice Lambaréné (Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1971) od Petra Bárty. Znaky sebeaktualizující osoby se tu přímo vnucují – od potřeby soukromí přes originalitu až po neokázalou užitečnost. Takoví lidé mívají charisma přirozených lídrů společnosti a působí v ní jako přirozené behaviorální vzory.
Příklad „Josef Vavroušek, řečený Viki, někdy rýmován jako ‚král Afriky‘. On to je mezi námi, který má kdykoli a kdekoli v Africe vědět, kde jsme a kudy odkud kam. Chlapík přesně takový, jakého si lze pro podobnou cestu představit. Sportovec, jmenovitě horolezec, který si do Súdánu nechá letecky poslat cepín, protože nesnese pomyšlení, že by snad mohl být potřeba a nebyl po ruce. Nápadně dobrá a solidní postava zvenčí i zevnitř, s nechutí nosit sako, oblek, kravatu a cokoli tomu vzdáleně podobné. Pevná, bytelná skořápka a pod ní překvapivě romantická a zranitelná duše, která si poveze na Saharu Saint-Exupéryho a bývá ráda sama, což je třeba respektovat. Člověk, kterému by se mělo přát, aby nemusel jezdit přes Afriku v osmi, ale aby si mohl hodit přes záda batoh a jít jako osamělý vlk přes Himaláj. Až by se vrátil, moc bychom se toho nedověděli, je totiž o něco méně řečnější než někteří jeho hovorní kamarádi. Zato má blíž od slov k činům – často i nejušlechtilejším.“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209712
Tajemství motivace
3.3.5 Prostředí a osobnost Z popisů jednotlivých pater pyramidy na obrázku 31 by mohl vzniknout dojem, že v řadě věcí jde o analogii motivačního založení. Je to opravdu tak? Ano i ne. V obou případech sledujeme srovnatelné faktory (tedy zjišťujeme, co nás excituje). Otázka je v zásadě shodná a okruh odpovědí je proto obdobný. Přesto je tu zásadní rozdíl, bez jehož pochopení není možné popisované motivační nástroje kvalitně použít. Zatímco motivační založení popisuje vnitřní ustrojení člověka, které se mění jen velmi neochotně v průběhu dlouhých časových intervalů a především nevratně, motivační poloha je odrazem určité trvající situace, a tedy věcí jednoznačně závislou na povaze této trvající situace, změny mohou být velmi rychlé a zpravidla je možné lehce vypátrat jejich vnější příčinu. Navíc je tu možný „zpětný chod“, vyvolaný trvající změnou podmínek. Se změnou situace se proto mění i motivační poloha. Člověk, který jednou zažil pocity sebeaktualizace, tím bude na zbytek života obohacen, ale v okamžiku, kdy ztratí – řekněme – bezpečí, nebo dokonce onen příslovečný kyslík, musí a bude reagovat podle diktátu prvního patra na obrázku 31, nebo přímo prvního patra na obrázku 29. Vztah motivačního založení a motivační polohy ještě stručně nastíním v kapitole 3.5.
3.4 Jednání s lidmi na úrovni různých motivačních poloh Předpokládám, že předchozí odstavce jsou natolik návodné, že není třeba se o motivaci na úrovni jednotlivých pater příliš rozepisovat. V zásadě lze říci, že na jednotlivých patrech pyramidy na obrázku 31 jsou při vedení lidí v podmínkách firem maximálně účinné například stimuly, jež nastiňuje obrázek 33. Ty se totiž nejlépe shodují s motivy, které jsou na příslušných patrech připravené spouštět požadované vzorce chování (kupříkladu usilovnou práci na nějakém úkolu). Je důležité si uvědomit, že čím výše jsme v hierarchii potřeb, tím je motivace náročnější na znalosti, dovednosti, zkušenosti a mnohdy i na vynaložené prostředky. Pokud působíme stejným podnětem na lidi sídlící na různých úrovních hierarchie potřeb, budou mít zřejmě tendenci vyložit si náš podnět různě. To proto, že si jej „přeloží“ do jazyka příslušného patra pyramidy potřeb.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209712