jezera Spjuten, který je nepřístupný a zarostlý olšemi až k příkrému okraji. Ukázalo se, že měl správný odhad. Do nosu mu už stoupal pach bahna z jezera, když Step jakoby nasál vítr a najednou se jeho válcovité černé lesklé tělíčko začalo plazit jako had v borůvčí. Pokusil se vyškrábat na kámen a Måns ho rukou zezadu popostrčil. Když jezevčík vylezl nahoru, přikrčil se a čenich se mu chvíli chvěl. Zjevně cítil nablízku losa, ale mezi hustým olšovým porostem na svahu spadajícím k jezeru nebyl dobrý výhled. Museli se za ním plížit co nejtišeji. Gustaf se držel trochu zpátky a nebylo slyšet, jestli jde za nimi. Dokázal totiž všude proklouznout jako had v trávě, když bylo potřeba, a projevoval neuvěřitelnou trpělivost, pokud se mělo čekat a neprozradit se. Celé roky se snažil Månsovi tuhle schopnost vštípit a tvrdil, že přijde s věkem. Náhle to asi patnáct metrů před nimi nečekaně zapraskalo a proti temnotě olší zasvítil losí bok. Måns letmo zahlédl paroží a čenich, kterým los trhnul, když ho zaměřili, ale nestihl ani zvednout kulovnici. Z Gustafovy pušky vyšla rána a los zmizel, jako by ho vymazali z obrazu. Jen to zašustilo a poté se na pár vteřin rozhostilo ticho. Pak se ale Step samým vzrušením rozštěkal a Gustaf se rozběhl k houští. Måns za ním. Ještě stačil zahlédnout, jak se zraněný los ztěžka zvedá, než ho zasáhla rána, která ho dorazila, takže se svalil dopředu, jako by se chystal ke skoku, a paroží téměř zarazil do země. Když k němu doběhli, vykopl zadní nohou nebezpečně blízko Gustafa. Ten bleskurychle o pár kroků uskočil a dal mu poslední ránu šikmo zezadu za ucho. Step na vodítku vyváděl, aby se mohl zakousnout do kořisti, a Måns ho pustil. „Tenhle není nic mimořádnýho,“ utrousil Gustaf, když si prohlížel losí tělo. „Má místo paroží řídítka. To Bodinovi moc velkou parádu na zdi nenadělá.“ 102
0002def_umiracek_ekmanova224.indd 102
13.8.2015 10:06:35
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209611
Popadl losa za špičaté parohy, aby mu srovnal hlavu, a prohlížel si ji. Pak se pustil do vyvrhování a kastrování. Gustaf nikdy nelenil, jakmile se ke skolené zvěři dostal. Pracoval rychle, sotva dechu popadal, ale nikdy ne lajdácky. Zřejmě to byl zvyk z dob, kdy si musel se zpracováním úlovku na místě pospíšit a mít neustále nastražené uši, zda nezaslechne kroky hajného. Loveckým nožem zašátral na černohnědých losích prsou po prohlubni a pak do ní vrazil čepel. Måns mu pomohl obrátit losa na stranu, aby vytekla krev. „Nejlepší bude, když ho vyvrhneme hned,“ navrhl Gustaf. „Schytal to do břicha, jak jsem si myslel. Ale ty zatím můžeš postavit na kafe, protože jsem po tom pochodu trochu udýchanej. Nejspíš začínám přece jen stárnout.“ Zdálo se, že má Gustaf dobrou náladu, přestože měl plné ruce práce s losem, až si Måns na okamžik pomyslel, že na celou záležitost s Bodinem i na to, že mu zakázal být s nimi, zapomněl. Ale když si Gustaf sedl na bobek a rozdělal ohýnek ze dřeva, které Måns nasbíral, ujelo mu: „Jo, jsem vám dobrej jen na to, abych zvěř vystopoval a skolil.“ „Vezmeš si domů játra,“ skočil mu Måns do řeči. „Máš na ně nárok. Můžeš si je dát do batohu.“ „Bodin s tím souhlasí?“ Gustafův hlas zněl zatrpkle a Måns zrudl, až mu na tváři naskákaly skvrny. Pak do země zarazil větev a na ni zavěsil plechovku, která Gustafovi sloužila v lese jako kávová konvice. Teď nastala přesně ta chvíle, kdy by si měl s Gustafem promluvit. Chtěl, a zároveň nechtěl. Styděl se přiznat, jak došlo k tomu, že je má Bodin v hrsti. Ale také se styděl, že se nechají od Bodina tak komandovat a Gustafovi ani nesdělili, proč s tím nic nenadělají. Mlčky Gustafovi pomohl obrátit losa na záda, přidržoval tělo rovně a přitom jako pokaždé obdivoval Gustafovu lehkou a jistou 103
0002def_umiracek_ekmanova224.indd 103
13.8.2015 10:06:35
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209611
ruku. Starý muž pomalu a opatrně vtlačil do otvoru po noži v břiše několik prstů, aby jej roztáhl a mohl do něho vsunout nůž ostřím nahoru, rozříznout celou břišní stěnu a přitom nepoškodit, co je uvnitř. Måns tohle nikdy nedokázal, aniž by mezi kůži vložil lžíci. Gustaf rukou zašátral v břišní dutině a opatrně do ní zarazil nůž ještě hlouběji. Odřízl bránici po obou stranách stejně zručně, jako když doma v kuchyni krájel plátky vepřového, a oči mu zasvítily, když pohlédl na Månse, ale jinak se mu dařilo nehnout ani brvou. Nebylo pochyb, že se rád trochu vyhřívá na výsluní jeho obdivu. Obrátili losa na bok, Måns ho chytil za zadní nohu a nadzvedl rozříznutou stranu, zatímco Gustaf pátral v hrudním koši po průdušnici, pak ji popadl, zaklel a přitom ji vší silou vytrhl. S ní vyšly ven i plíce a srdce. Zároveň vyndal žaludky a opatrně vyřízl střeva. Måns sebral játra a hledal na ně v batohu nějaký igelitový pytlík. Káva se už vařila, tak ji naředil trochou studené vody a oběma nalil. Gustaf mezitím vyvrhnutí losa dokončil. Ani když spolu popíjeli horkou kávu v odpoledním slunci a bylo jim dobře, ani když cítili, jak jim pach krve stoupá do nosu, a mysleli na všechno to maso, co dopraví domů, ani v té chvíli ze sebe Måns nedokázal vysoukat jediné slovo o tom, co se stalo. Pochopil, že na něj Gustaf už nemá v úmyslu znovu naléhat, ale čeká, až se odhodlá. Srkal kávu přes kostku cukru a díval se stranou. Takhle spolu seděli už tolikrát a Måns přitom obvykle pusu nezavřel, protože byl nadšením bez sebe z dramatické střelby po dlouhých hodinách čekání a plížení se lesem, a teplá káva ho rozehřála. Po chvíli se Gustaf zvedl a začal losí tělo utírat mechem. Musel po průstřelu břicha vyříznout celkem dost masa a Måns věděl, že ho to štve, i když sám z úlovku nic mít nebude. Måns popadl nůž, přešel k losí hlavě a nařízl kůži pod bradou. Obnažil svaly, které upínaly jazyk k čelisti, nahmatal 104
0002def_umiracek_ekmanova224.indd 104
13.8.2015 10:06:35
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209611