„Myslíte, že je to zase jen jeden?“ zeptal se Oskar. „Já nevím, ale měli bychom jít dál, jinak se tu budeme furt jenom motat,“ usoudil Leoš. „Takže říkáš zkusit to a buď to vyjde, nebo ne?“ „Jo, už chci z toho zasranýho lesa ven.“ „Já se bojím, kluci. A bolí mě hrozně to rameno,“ sténala Lenka. Domluvili se, že první půjde Oskar jako návnada a Leoš s Lenkou potichu několik kroků za ním. „Seš to ty, teď tě poznávám!“ zakřičel nadšeně tramp Puchejř, když se před ním ve svitu louče Oskar objevil. „A dostanu tě! Zářez bude můj!“ „Ty drž hubu, nejsi ani přijatej do osady, tak si tu netahej triko,“ řekl klidně Oskar. „Ty paďoure, za to můžeš ty a ti tvoji kumpáni! Zkazili jste mi přijímání, za to tě zabiju!“ ječel Puchejř. „Tak pojď, ty svině!“ pobídl ho Oskar a vytáhl Vlčiakův nůž. Tramp se jen zasmál: „Tímhle mě chceš zastrašit? Co si myslíš? Co říkáš na tohle?“ A tasil z pochvy zálesácký nůž, zhruba dvakrát větší, než třímal Oskar. „Měl bys vědět, že každý správný tramp má vždy u sebe nůž a sušenou březovou kůru!“ zvolal a vzápětí spadl na zem pod silnou ranou smrčkem do zátylku. „Sakra, zlomil jsem to o něj,“ zaklel Leoš. „Ty vole, už jsem se bál, že na mě skočí,“ oddechoval Oskar. „Žije?“ chtěla vědět Lenka. „Nic necejtim,“ konstatoval Leoš s prstem na Puchejřově krkavici. „Na co že měl tu březovou kůru?“ zajímalo ji. „Nevim, asi si jí louhoval na hemeroidy,“ uvažoval Oskar. Puchejřův nůž si vzal Leoš a pokračovali dál. Po překonání stejné rokliny, u které se před pár hodinami rozešli, se zkusili vydat mírně vpravo. Bylo to proto, aby znovu neskončili někde poblíž osady. Lenka byla totiž přesvědčená, že posledně běželi za roklinou mírně vlevo, ačkoli Leoš by přísahal, že běželi rovně. „Stát!“ ozvalo se odněkud. Trojice se instinktivně zastavila, ale vidět nebylo nikoho. Ze tmy se vynořil boviják s ostrou čepelí a 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209568
zasáhl Lenku zezadu přímo do srdce. Lenka vykřikla bolestí a poroučela se k zemi. Oba chlapi kolem sebe panicky mávali svými noži, ale nikoho nezasáhli. „Zlato, co ti je? Promluv, prosím tě!“ třásl bezvládně ležící Lenkou Leoš. „Máš to marný, mastňáku! Vím, kam mířit!“ ozvalo se znovu ze tmy. Leoš poznal hlas svého kolegy z práce. „Vylez, ty parchante, ať tě můžu zabít, slyšíš!“ řval hystericky. Kromě Stanleyho však zpoza křovin vystoupili ještě Jim Dědek, Šakal, Harvey Kid a Kocour. Posledně jmenovaný vyndal ze žracáku malou svíčku ze smoly, rozžehl ji a upevnil na pařez. „Skončili jste. Ve jménu Pajdy teď od vás očistíme les!“ prohlásil Jim Dědek. „Teď okamžitě položte ty kradené nože na zem, jinak budete umírat pomalu,“ poručil Šakal. Leoš v podřepu pozvolna pokládal nůž. V poslední chvíli ale prudce vyskočil a rychlým švihem podřízl Stanleymu hrdlo. „V pondělí máš v práci áčko, hajzle!“ upozornil Leoš kolegu a při tom od něj dostal zásah do boku. Zbytek trampů se chtěl na Leoše vrhnout, ale ten kolem sebe máchal nožem tak intenzivně, že si je na moment držel od těla. Toho využil Oskar a zabodl Šakalovi zálesácký nůž do ledvin. Harvey Kidovi se podařilo bodnout Leoše do ramene a Oskar zase schytal od Jima Dědka ostrou ránu příčně přes břicho, ale naštěstí jen povrchově. Ten mu to vrátil šrámem v obličeji. Trampové byli v přesile, ale tma působila chaoticky i na ně. Kocour překonal vnitřní strach, způsobený traumatem z týrání v dětství, a jal se pomáhat Kidovi. Zakopl však o ležícího Šakala a v pádu s sebou strhl i Kida. Oskar bodal do popadaných trampů jak smyslů zbavený. Leoš, byť sám bolestivě dvakrát zasažen, se vrhl na Jima Dědka jen s holýma rukama bez nože, který v té mele ztratil. Nejstarší tramp mu chtěl zasadit ránu svým bovijákem, ale Leoš ho držel za zápěstí, co mu zbytky sil stačily. Oskar v záchvatu akupunktury začal bodat i do Jima Dědka, takže Leoš už s ním neměl takovou práci. Pustil ho a 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209568
vrátil se k Lence. Oskar dodělal zasloužilého osadníka za něj, přičemž se mu nůž zasekl v jeho hrudní kosti. „Leni, Leničko!“ zkoušel ještě vzkřísit svou dívku Leoš, ale sám si uvědomoval marnost svého počínání. „Vy svině trampský!!“ zařval na celý les. „Rychle vocať, ty vole, myslím, že sem někdo běží,“ tahal ho za rukáv Oskar. „Zůstanu s ní,“ brečel Leoš. „A necháš se taky zabít? Nekravni, vole, a pojď, dělej!“ Leoš naposledy Lenku políbil a vstal. Celé tělo ho bolelo. Bodné rány na stehně, v boku a rameni mu krvácely, ale spíše než bolest, cítil slabost a vyčerpání. Nakonec se ale i rozběhl. A bylo na čase, neboť na místo už přibíhali další trampové přilákáni hlukem boje a umírání. Dvojice uprchlíků teď byla úplně bezbranná. O své nože v tom zápasu přišla a na obrání mrtvých nebyl čas. „Kolik tu těch hajzlů ještě do prdele je?“ úpěl Leoš. „Teď jsme jich vyřídili pět. Pět, ty vole, chápeš to? Pět. A ve dvou,“ oddechoval Oskar. „Jo, ale Lenka je mrtvá.“ „Já vim, taky se z toho pořád nemůžu vzpamatovat. Ale za to zaplatí. Všichni. To ti slibuju.“ „Nezaplatí. Já myslím, že je jenom otázka času, kdy dostanou i nás.“ „Kromě těch pěti jsme ještě dostali toho zkurvenýho Slováka a toho mladýho nepřijatýho blba. To je sedum. Já jsem před tím snad vyřadil jednoho šutrem, druhýho jsem jenom kopnul, ten asi bude furt v oběhu. To je osum,“ počítal Oskar. „Ta blbka v osadě to má taky asi za sebou,“ přidal se Leoš. „Devět. Kolik jich teda ještě může zbejvat? „Nevim, asi dvacet,“ sípal Leoš. Ve skutečnosti už jich zbývalo jen sedm. Šerif Willy, stopař Frankie, který se z Oskarova kopance skutečně vzpamatoval, Havran, Stehno, Pražec, Hop a Vichřice - jediný z pronásledovatelů, který nemočil vstoje. Všech sedm jim teď bylo 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209568