ho na smysl toho všeho, Ingmarsson by se v každém případě pokusil o nějaké vysvětlení. Už ho měl na jazyku. „Domů,“ odpověděl. „Mám svoji show zakončit u tebe?“ Mezi Milesovou myšlenkou a činem by neproklouzla ani myš. Přikývl, zdrženlivě, ale stejně tak dychtivě. „Jo, mohla bys, jestli chceš.“ Miles a Sanna zamířili k zálivu Nybroviken, procházeli se bok po boku. Před divadlem Dramaten nastoupili do tramvaje, stáli a drželi se madla u stropu. Setkat se pohledem jim podle všeho připadalo směšné. U Skanzenu vystoupili a pokračovali mezi domy na protější straně. Udělala mu striptýz v obývacím pokoji. Za výrazně sníženou, přátelskou cenu. Vystoupení doplnila stará jazzová nahrávka. Nestyděla se. Striptýz jí šel vážně hezky. Potom si spolu vypili silný čaj, hráli na jejím telefonu nějakou hru s kostkami, vykládali si historky ze života a příjemné vzpomínky a povídali si o věcech, které měli rádi. Usnula na pohovce. Miles ji přikryl, pod hlavu jí dal měkký polštář a na budíku si nastavil jiný čas než obvykle. O půl hodiny dřív. Chtěl navodit příjemnou atmosféru, chtěl, aby se cítila jako doma. Chtěl, aby to bylo dokonalé…
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209558
15 (MNICHOV) Byla to psychopatka. Psychopatky měl rád, v posteli většinou neměly zábrany a vzrušovali je staříci jako on. Ne však tuhle, ta byla asexuální. Ležela tam jako mrtvola a nechala ho dělat si, co chce. Jako by ji znásilňoval. A to také dělal, ale nevadilo to — podmínky byly totiž stále stejné, existovalo takové ujednání: ona byla děvka, on zákazník. Přesně to si Carlos Fuentes namlouval, když ležel na oné mladé ženě, jazyk v jejím uchu, funěl jí do něj oplzlosti a cíle vědomě se propracovával k vlastnímu vyvrcholení. Byla štíhlá až hubená, měla vlasy obarvené na černo, světlou pleť, jizvy po řezných ranách na pažích, mohlo jí být něco málo přes dvacet a patřila pasákovi, od kterého si často pronajímal ženy. Vytvořit si s pasáky dobré vztahy bylo pro Carlose důležité, chtěl, aby ho znali a rozuměli mu, aby pochopili, jaký typ dívek chce. Tenhle pasák mu připadal ucházející, nerozuměl Carlosovi úplně, ale byl na dobré cestě. Carlos Fuentes na ženě skončil, svalil se vedle a těžce oddechoval. Když už zase dýchal normálně, vstal z postele, nazul si plstěné bačkory a natáhl na sebe hedvábný župan s kašmírovým vzorem, ale nezavázal si ho. „Prachy máš na nočním stolku,“ zamumlal, vyšel z ložnice a po schodech sešel do přízemí. Vydal se najíst do kuchyně. Po sexu měl vždycky hlad. V chladničce na víno měl láhev Chablis. V lednici husí játra, pár kořeněných německých
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209558
klobás a uzeného lososa. Všechno měl v plánu jíst rukama, tak to chutnalo lépe. Přišel do kuchyně, byla moderní a působila sterilním dojmem. Lednice byla neuvěřitelně obrovská, jako skříň na oblečení. Podíval se dovnitř, modré světlo mu propůjčilo podivné vzezření. Carlos si strčil do podpaží láhev vína a pečlivě vybíral své noční jídlo. „Carlosi?“ Hlas patřil nějaké ženě, šeptal a zněl smyslně. Otočil se. Usmívala se na něj Sonya Alizadehová. „Sonyo,“ zalapal po dechu. Pochopil, o co tady jde. Do spánku ho zasáhl obušek. Carlos couvl, láhev mu vyklouzla a roztříštila se o zem. Sonya mu uštědřila další ránu do hlavy, svaly mu ochably a on celou svou vahou dopadl na podlahu. Sonya si sundala černý batoh, obkročmo se posadila na Carlose, vytáhla plastové lanko a rychle a zkušeně mu spoutala ruce i nohy. Pak vzala širokou roli lepicí pásky, kouskem mu přelepila ústa, dvakrát mu ji obtočila kolem hlavy a pásku odkousla. Potom se zvedla a z batohu vyklepala průhledný vak na mrtvoly. Do kuchyně přišla žena z Carlosovy postele a stoupla si mu k nohám. Sonya stála u rukou. Na neviditelný signál přemístily urostlého muže do vaku. Sonya mu na obličej připevnila kyslíkovou masku, kterou napojila na menší kyslíkovou láhev, a zapnula zip. Znovu vstala, prohlížela si své dílo. „A teď tam hezky zůstane,“ zašeptala sama pro sebe. Ženě podala obálku. Její tloušťka naznačovala slušnou hotovost. Žena obálku otevřela, počítala. „Seš na drogách?“ zeptala se Sonya. „To proto děláš tuhle práci?“ Žena zvedla hlavu od své obálky s penězi a ušklíbla se. „Co myslíš?“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209558