97 Sdělil mi, že ono čekání na pana Kůna není až tak od věci, protože v knihovně zůstaly nějaké krabice, o nichž opat tvrdí, že si je tu ředitel Urba kdysi uložil; bylo to krátce předtím, co se přestal objevovat mezi lidmi i v médiích. Říkalo se tenkrát, že má jakési zdravotní obtíže. Jednoho dne sem nechal donést pár krabic, ale než vysvětlil, co se s nimi má přesně udělat, přestal komunikovat. Telefonicky se s ním nedalo spojit ani předtím, ale jeho asistenti aspoň odpovídali na e-maily. To ovšem skončilo, bedny byly uloženy do knihovny a celá dlouhá léta už na ně sedá prach. On sám si je nikdy netroufl otevřít, chodí kolem nich s tichou úctou, asi jako kolem rakví s nebožtíky. Pobaveně sledoval, co se mnou takové informace dělají. A já byl rozčilený, přímo rozhicovaný samou zvědavostí, a nijak jsem to nedokázal skrývat a ani nechtěl skrývat. Proč taky? Tenhle mladý mnich mi rozuměl. Spřízněná duše. Bratr Pavel prohlásil, že jsem pro knihovnu ten pravý člověk. Nicméně si nemůže odpustit pochybnost, že v těch krabicích jsou knihy. Předloni je musel o pár metrů přemístit, a jak je opatrně šoupal po podlaze, měl dojem, že na to, aby v nich byl svázaný papír, jsou lehké, a v jedné párkrát cinklo sklo o sklo. „A mohl bys…?“ Ano, zeptá se opata, zda do nich budu moct nahlédnout. I jeho představený je totiž přesvědčený, že pan Kůn si pro své věci nikdy nepošle. Chtěl jsem vědět, jak dlouho to může trvat, a on odpověděl, že opat je v Praze v břevnovském klášteře na exerciciích, a vrátí se, až se vrátí… Do té doby ho s tím nebudeme otravovat.
def_kor_urbo_cune_372_sklop_klopy.indd 97
8.9.2015 12:13:34
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209506
98 Jako by dobře rozpoznal to chvilkové zklamání, prozradil mi, že pan Kůn sem chodil nejen kontemplovat, ale také studovat svatého Augustina. Mají na to speciální místnost, i tu mi ukáže, bude-li opat vstřícný. Poté do baru přišla skupina mužů v bílých pláštích, vypadali jako medici na špitální vizitaci. Bratr Pavel se omluvil, že teď se musí věnovat jim; občas se staví na svačinu a většinou si dají zapečené toasty. Skutečně měl pak s přípravou občerstvení a obsluhou plné ruce práce, tak jsem mu zamával a šel si po svých. Ti lidé navlečení v pláštích přišli z blízké jaderné elektrárny, o níž jsem už párkrát slyšel od Borise Kratochvíla a taky se o ní často psalo v novinách; bezpečnostní rizika a tak. Od té doby, co se jádro štěpí „v kapesních podmínkách“, vyrostlo takových elektráren už nejméně šest jen u nás v republice. V Rakousku už staví druhou (jejich politika konečně objala jádro a vzorem byl mimo jiné i podnik v Urbu), v Polsku jich mají deset, na Slovensku a v Maďarsku čtyři. Jen Němci se jaderné energetice nadále vyhýbají. Zašel jsem se k ní podívat až na nejjižnější cíp Urba. Jaderná minielektrárna Kune Spark Shark je prostor uzavřenější než benediktinský klášter. Od strážnice a vjezdu pro osobní a nákladní automobily mě poslali do informačního centra. Vcelku vtipný průvodce, raný šedesátník ve žlutém plášti a s bílou technickou přilbou na hlavě, tam nějaké školní výpravě trpělivě vysvětloval, kolik megawattů elektrárna dodává do samotného Urba a kolik do Zbraslavi a dál do Prahy; že tepla je z jaderného paliva pořád více než elektřiny. Vše bylo vymyšleno a spočítáno tak, aby šťastlivci napojení na zdejší reaktor Hyperion Power wisconsinské společnosti Gen4 Energy Units – standardní zdroj pohonu amerických jaderných ponorek –,
def_kor_urbo_cune_372_sklop_klopy.indd 98
8.9.2015 12:13:35
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209506
def_kor_urbo_cune_372_sklop_klopy.indd 99
slot | 78 |
8.9.2015 12:13:35
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209506