„Dobře, prohledejte dům. Vím, že ještě před třemi minutami zbraně měli. Nemohli je stačit moc dobře schovat.“ „Nikdo z nás ozbrojený nebyl,“ volá Sonny Järvinen ze svého místa u zdi. „A rád si poslechnu, jak budete dokazovat opak.“ Zack si k němu pospíší. Chytí ho za vestu a přitáhne si ho k sobě tak, že má jeho obličej těsně u svého. Bezvýrazné oči. „Chápu, že jste vevnitř v klidu seděli a hráli bridž,“ zasyčí, „ale stejně si to ještě ověříme. A odteď budeš mluvit, jenom když se tě na něco zeptám, je to jasné?“ Pustí ho a Järvinen se ušklíbne. Zack pohlédne na Deniz. Sedí na prknech a je pobledlá. Látku kolem krku má od krve a tričko vepředu skoro celé červené. Dojde k ní. „Nevíš, jestli už jede sanitka?“ „Ne, ještě to chvíli vydržím.“ „Měla by ses nechat ošetřit.“ Ostře na něj pohlédne. „Nechám, za chvíli. Jasné?“ Členy gangu odvádějí k dodávce. Tlustý motorkář zabere celé přední sedadlo a pod jeho váhou zavržou tlumiče. „Järvinena nechte tady,“ požádá Zack. „Postaráme se o něj.“ On a Deniz se s ním posadí do plastových židlí na dvoře, jejich kolegové zatím prohledávají dům. Järvinen nosí pod klubovou vestou černé tričko a Zacka překvapí jeho slabé ruce. Zároveň si uvědomí, co to znamená: tenhle člověk to tu řídí mozkem. Šéf gangu má pod zelenýma očima temné kruhy, ale dívá se bystře a inteligentně. „Museli jste být pořádně ve stresu, když jste jen tak začali střílet,“ spustí Zack.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209477
Järvinen trochu pokrčí rameny. „Víte, jak nepříjemné můžou být neohlášené návštěvy.“ „Ale proč ostřelovači na střeše a to všechno? Člověk by si po myslel, že čekáš tchyni.“ Järvinen se nenechá vyprovokovat, ale vtípku se zasměje. „Ne, to bych potřeboval aspoň dvakrát tolik chlapů,“ odpoví. „Takže koho jste čekali?“ ptá se Zack. „To vám může být ukradené,“ odsekne Järvinen a uplivne si před sebe na zem. Zack vstane. Už se nedokáže udržet a uhodí Järvinena do čela otevřenou dlaní tak silně, že se s motorkářem převrátí židle. Rozhodí ruce a nohy a skončí na zádech. „Zacku, do prdele,“ vykřikne Deniz. „Teď se projedeme na stanici,“ prohlásí Zack, když pomáhá Järvinenovi na nohy. „Jenom my tři.“ Opustí průmyslovou zónu a projíždějí kolem nákupních center v okolí letiště Bromma. Auta na přeplněném parkovišti září ve večerním slunci jasnými barvami. Když minou jezero Lillsjön, odbočí Zack z ulice Ulvsundavägen na úzkou štěrkovou cestu, která vede do zapadlého lesíka obklopeného nenápadnými vilkami. Vypne motor. Čeká a v autě se rozhostí ticho. Pocit, že jsme tu jenom my dva a ty, Sonny. Můžeme si s tebou dělat, co chceme. Zack se obrátí k Järvinenovi. Motorkář sedí na zadním sedadle vedle Deniz, která má pořád ještě na sobě zakrvácené tričko. Zabiják, oběť. Anebo naopak. Zabodne do Järvinena pohled a ten instinktivně uhne očima. „Podívej se na mě, sakra.“ A šéf motorkářů mu pohlédne do očí.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209477
„Uděláme to takhle,“ řekne Zack. „Teď nám řekneš, co chceme vědět. Jinak tě vyhodím z auta a střelím do zad a s Deniz se už postaráme, aby to vypadalo jako pokus o útěk.“ „To byste neudělali,“ prohlásí Sonny posměšně. „Před chvílí jste po nás stříleli. Oko za oko,“ ozve se Deniz. Järvinen se dívá střídavě na jednoho a na druhého. Usoudí, že to policisté možná myslí vážně. Pomalu přikývne. „Ty Thajky,“ začne Zack. „Pracovaly pro vás jako prostitutky a odevzdávaly vám část peněz. To víme. Vyhrožovaly, že vás udají? To kvůli tomu jste je zavraždili?“ Sonny Järvinen nedá nic najevo. „Nezavraždili jsme je,“ odpoví. „Ale je úplně jedno, co vám řeknu, mám pravdu? Zřejmě už máte svou teorii.“ „Tak já začnu z jiného konce. Dva tví chlapi půjdou za mříže za pokus o vraždu dvou policistů. Hlídat váš klub asi nebudou moct pěkných pár let. A přitom to bylo úplně zbytečné. Protože jste nečekali nás. Mám pravdu?“ „Člověk nikdy neví, kdo se může objevit,“ odpoví Järvinen. „Nečekali jsme dneska nic zvláštního.“ Lžeš, pomyslí si Zack. Samé mizerné lži. „Chci, abyste nám něco řekl o přijímání pracovních sil z Thajska,“ vloží se do toho Deniz. „Co chcete vědět?“ „Kde ty holky hledáte?“ „Jaké holky?“ Zack se natáhne, chytí Järvinena za ucho, tvrdě mu s ním zakroutí a kabinou se rozlehne motorkářův jekot. „Žádné pitomé fóry, jasné? Došlo k vraždě čtyř ženských.“ Zack Järvinena pustí a motorkář začne mluvit: „Přesvědčit Thajky, aby šly pracovat do Švédska, není nic těžké ho. Mnohonásobně vyšší výdělky, jeden až dva dny volna týdně, 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209477