Ve chvíli, kdy usilovně hledíš k obloze, se objeví jasný záblesk, jako by Sirius A právě explodoval – a potom nebesa zmizí a společně s nimi zmizí všechny mihotající a skotačící hvězdičky. Když se za necelou minutu probereš, ležíš natažená na chodníku, kalhoty i se spodním prádlem stažené ke kotníkům a obsah kabelky vysypaný na prsou jako nějaké oblíbené předměty zesnulého faraona.
11:00 Na prohlídku obnažené vulvy byli přizváni všichni občané: krajina stydkých pysků volně k prostudování, každičký chloupek jako na dlani, klitoris připravený coby chuťovka pro vytříbenou vidličku gurmánovu. Přesto se nečervenáš. Teď už ne. Už jsi někde jinde. Tohle je NEJHORŠÍ DEN TVÉHO ŽIVOTA, část II. Překonala jsi řeku a vylezla na strom. Postupně jsi však, jak v dobrém, tak ve zlém, vtahována zpátky do obnaženého těla. Chodník pod holou zadnicí tvrdne a světlo luceren buší do oční sítnice jako kladivo. Pomalu se posadíš. Žádná pronikavá bolest, žádná bezvládná končetina. Rychle si natáhneš kalhoty a postavíš se na nohy. Při zapínání opasku se opatrně rozhlédneš. K neskonalému překvapení a úlevě nevidíš ani živáčka. Ošuntělý Koperník zmizel a spolu s ním všichni žebráci a pouliční muzikanti, kteří donedávna okupovali noční ulici, ačkoliv někde v dálce tušíš shluk nejasných postav, z jehož středu se ozývá nezapomenutelný refrén „Nočního cizince“ vybrnkávaný na židovskou harfu. Začneš shromažďovat rozházený majetek a házet ho zpátky do kabelky. Někdo mě znásilnil a oloupil, říkáš si v duchu. Musím okamžitě zavolat na policii. Ale odkud? Automat ve vstupní hale nepřichází v úvahu, a Posnerova kancelář je teprve vyloučená. Za neustálého ohlížení přeběhneš Šestou avenue a spěcháš k autu. Jakmile se uvnitř zamkneš a nastartuješ motor, celá se roztřeseš a začneš vzlykat. Počáteční otřes pomalu ustupuje a ty začínáš pochybovat, že tě skutečně znásilnili. Klín nemáš mokrý ani rozbolavělý. Nepociťuješ zápach ani svědění. Obezřetně, jako mladý kos tahající žížalu, prozkoumáš obsah kabelky. Uvnitř najdeš všechny peníze, /107
OS209319
celkem čtyřicet dolarů minus dva dolary, které jsi vydala za svoji poslední potupu, a taky – božíčku! – zlatou Visa kartu. Kromě toho objevíš tarotovou kartu, kterou sis vzala pro případ, že by byl Belford správně naladěný: nebyl. Vzhledem k okolnostem by ses vůbec nedivila, kdyby tohle byla jediná chybějící věc. V určitém slova smyslu pocítíš úlevu. Dokonce máš neskonalou chuť zvolat „Děkuji ti, Pane Bože!“, čímž máš samozřejmě na mysli metafyzickou entitu, kterou už tak dlouho podezříváš z pokrytectví a nestoudného nadržování. Na druhou stranu se nějakým perverzním způsobem cítíš podvedená, jako bys ani nestála za znásilnění. Masíruješ si ztuhlý zátylek, který začíná bolet čím dál víc: ten vypráskaný Galileo tě musel praštit pendrekem nebo čím. A zrovna o Velikonocích – příhodnější čas sis vybrat nemohla. Jelikož tvoje poklady zůstaly nedotčené, hlavním cílem bylo zřejmě ponížit tě. Podobné útoky nemajetných proti majetným jsou v poslední době údajně na vzestupu, což je kromě vzrůstající závisti a zášti způsobené přílivem filmů posedlých pomstou a odplatou. Kdyby jenom věděli, jak blízko máš k nemajetným.
23:14 Domů se vracíš záhadně rozvláčnými oklikami, protože kdesi v dálce neustále vidíš nějaké shluky bezdomovců nebo tlupy agresivní mládeže (hnědé oči a černé vlasy se rovná nebezpečí, nebo snad ne, Gvendolíno?), takže věčně uhýbáš do postranních ulic. Možná se obáváš, že kdybys znova narazila na toho ošuntělého astronoma, tak by ses neudržela a poslala ho čelní maskou lincolnu přímo na Měsíc. Nebo se obáváš, že dobře upravená, osamělá žena za volantem luxusního automobilu by mohla být považována za snadnou kořist a pověstný blesk by někde na semaforech mohl uhodit podruhé. Bohatství má přece jenom stinné stránky. V každém případě – po tvářích se ti nepřestávají řinout slzy – se řítíš Druhou avenue směrem na jih. Ve skutečnosti se tedy vzdaluješ od svého domova, což je navigační problém, který budeš muset napravit. Pokusíš se zpomalit, abys prozkoumala vhodnost nejbližší příčné ulice, když vtom se auto otřese tak silným náporem /108
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209319
hudby, až ti po zádech přeběhne mráz. Prudce se otočíš a uvidíš klikyháky pestrobarevných neonů a velký cirkusový stan, na němž velkými písmeny stojí: DNES ŽIVĚ! BĚTINY KOLÍNKA A MASOVÉ KOULE! To snad ne! Klub Vlkodlak. Kdybys jen souhlasila, že tam dnes půjdeš, mohla přijít Q-Jo včas a tobě by se nic nestalo. Na druhou stranu je třeba podotknout, že kdyby Q-Jo měla jenom trochu lepší vkus, tak by taková díra nebyla vůbec na pořadu dne. Z toho důvodu jste se ani nedokázaly shodnout na vhodném filmu. Ty jsi upřednostňovala dvouprogram Garyho Granta ve filmovém klubu, zatímco Q-Jo pořád mluvila o nějakém transcendentalistickém pornografickém škváru nazvaném Nekonečná hlubina. Panebože! Marnost nad marnost – aspoň doufáš, že je konečně doma. Zabočíš do postranní ulice, kde se však tísní obrovský dav lidí. Okamžitě zabrzdíš a zařadíš zpátečku, připravená zacouvat zpátky na Druhou avenue. Zřejmě to ale nebude nutné. Většina lidí má na sobě exkluzivní kožené kalhoty a kožené bundy a více méně spořádaně postávají před rudým provazem. Zvolna se rozjedeš dopředu. Nikde nevidíš žádná světla nebo neony. Na diskrétní mosazné cedulce stojí Woman Ray. Robot Marcela Duchampa – v pryžových ústech zapálenou cigaretu – pečlivě hodnotí chování a vzhled potenciálních návštěvníků a vybrané jednotlivce vpouští dovnitř. Každý, kdo působí jenom trochu nesolventně, přitrouble nebo dychtivě, vypadává ze hry. Tak to má být. Jako v osmdesátých letech. Většina restaurací a klubů se dnes potýká s takovými finančními potížemi, že se musí o hosty přetahovat. Marcel – marně přemýšlíš, jak se jim podařilo takhle vytříbený vkus naprogramovat – otevírá dveře a vpouští dovnitř dvojici ve shodných oblečcích z růžové hadí kůže. Na letmý okamžik zahlédneš ozářené jeviště, na němž se krčí tvůj otec, na sobě uniformu filipínských vzbouřenců a mezi koleny stará bonga. Kolikrát jsi ho takhle viděla. Dřív než se těžké ocelové dveře s bouchnutím zavřou, zaslechneš několik známých veršů. „S vyzáblým plyšovým medvídkem z podvodného karnevalu lásky sevřeným pod úponkovitým podpažím se škrábu na korbu náklaďáku /109
OS209319