Sestava a pohyby svazk armá a nep át ivizí
mací a plánu města, který obstaral, byl vypracován koncept útoku s cílem prolomit obklíčení a obnovit fyzický kontakt se zbytkem bojového velitelství. Ve 20.00 hodin vyrazila vpřed četa pěchoty, podporovaná tankovou četou. Urazila zhruba jednu míli, brzděna pouze sporadickým odporem. S příchodem noci se však rýsovalo stále zřejmější nebezpečí odříznutí a zničení. Stáhla se proto zpátky a zaujala obranu na noc. Ve 23.00 s Westem navázal rádiové spojení velitel CCA plukovník Clarke. Žádal informace o aktuální situaci a chtěl vědět, je-li třeba poskytnout pomoc a jakého druhu by měla být. Dostalo se mu podrobného hlášení, na jehož základě byl na ráno následujícího dne naplánován vyprošťovací útok, který měla provést jedna rota středních tanků CCA. Jejím úkolem bylo probojovat se do centra města, zatímco jednotky Task Force West měly současně zahájit vstřícný útok od řeky. Major West kromě toho naplánoval pomocné útoky čtyř skupin tanků a pěchoty na jednotlivá ohniska německého odporu, zjištěná na základě informací pekaře a dalších francouzských obyvatel. Tyto akce měly ještě více dezorientovat německou posádku a udeřit na její obranu z týlu. První z těchto pomocných útoků měl být zahájen současně s hlavním, zatímco ostatní tři s časovým odstupem 15 minut, v závislosti na úspěchu hlavní operace. Plány na ráno byly tedy hotovy a Westovo úkolové uskupení čekalo na rozednění. V průběhu noci docházelo k občasným střetům, zaviněným hlavně Němci, kteří neznali přesné rozmístění Task Force West a ‚zabloudili‘ do amerického perimetru. Některé z německých jednotek však měly přesné informace o rozmístění průzkumné a ženijní čety, které obsadily a střežily mosty přes Seinu. Němci provedli v noci několik protiútoků a zatlačili tyto čety zpátky k mostům, přechod na druhou stranu si však vynutit nedokázali. Američtí vojáci se zde udrželi až do rána. V této souvislosti třeba zdůraznit, že tu byly dvojité mosty. Řeka Seina se uprostřed města dělí a vytváří uprostřed toku malý ostrov. Vznik-
la tak situace, kdy Američané drželi západní mosty na ostrov, zatímco Němci měli v rukou ostrov a východní mosty. Jejich pozice na ostrově byly v průběhu noci opakovaně ostřelovány divizním dělostřelectvem. Průzkumná četa dostala rozkaz, aby po rozednění souběžně s hlavním úderem zahájila vlastní útok a zmocnila se ostrova. Její velitel, poručík (později podplukovník) Stan Lyons, se poté obrátil na majora Westa s dotazem: ‚Kdo si myslíte, že jsem – nějaký zatracený velitel bojové skupiny?‘ Když se blížil stanovený okamžik zahájení útoku, obdrželi Američané informaci o tom, kde se údajně nachází velitelství německé 51. brigády SS. V kalném ranním šeru zpozorovali vojáci německé nákladní automobily, seřazené na ulici vedoucí k náměstí. Major West okamžitě vyslal obrněná vozidla s úkolem zablokovat oba konce ulice. Další akce byla odložena na dobu, až se rozední a bude lépe vidět. V 06.00 hodin naplánované útoky bez odkladu započaly. Průzkumná četa postupovala svižně vpřed a dobyla postavení dvou německých dělostřeleckých baterií, přičemž vyřadila osm houfnic s obsluhami. Tanky a polopásy zahájily palbu na nákladní automobily údajného německého velitelství a zničily je. Po zahájení palby se domy na obou stranách ulice začaly doslova hemžit Němci, kteří byli následně pobiti nebo zajati. Mezi zajatými byl i generál – velitel 51. brigády SS. Hlavní útok se zdárně rozběhl a Westovi se okamžitě podařilo navázat rádiové spojení s vyprošťovacími jednotkami roty A 35. tankového praporu. V 08.00 hodin se v ulicích města spojily oba hroty vstřícně vedeného útoku. Jedna četa roty A 35. tankového praporu byla poté okamžitě vyslána na pomoc průzkumné četě, svádějící boj o ostrov uprostřed Seiny. Krátce po navázání spojení s tanky roty A byly zahájeny také tři plánované sekundární útoky. Všechny byly úspěšné a naplánováním ani způsobem provedení se od sebe prakticky nelišily, takže postačí, zmíníme-li se jen o jednom. Na základě informací, získaných
98
pattonCZ.indb 98
3/30/15 5:17 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209132
předchozího večera od francouzských obyvatel, se podařilo zjistit, kde se nachází místní velitelství Gestapa a kolik jeho příslušníků se tam zdržuje. Velitelství mělo být vzdáleno zhruba osm bloků od perimetru Westova úkolového uskupení. Vyčleněná úderná skupina se skládala z jedné čety obrněné pěchoty, podporované tankovou četou roty C 35. tankového praporu. Po vyražení bez odporu pronikla kolem osmi bloků k velké školní budově, ukrývající velitelství Gestapa. Tanky zaujaly palebné postavení a na znamení zahájily palbu tříštivými, protipancéřovými a fosforovými granáty, umocněnou deštěm střel z kulometů ráže .30 a .50. Během pouhých několika minut se budova proměnila v peklo. Tanky zastavily palbu a do práce se dala obrněná pěchota s puškami, granáty a nasazenými bodáky. Během patnácti minut bylo po boji. Američané napočítali 58 padlých a 50 zajatých nepřátel, sami se tentokráte obešli beze ztrát. Někdy kolem 11.00 hodin 26. srpna dostal velitel úkolového uskupení zprávu, že jeho jednotka bude vystřídána 53. praporem obrněné pěchoty. Krátce po poledni bylo vystřídání provedeno a Task Force West se připojila ke zbytku CCA v prostoru severovýchodně od Troyes. Při odjezdu z města jsme najeli na minu, přičemž byl zabit výkonný seržant praporu Cook. Několik
mužů, mezi nimi i S3 praporu, kapitán J. J. J. Shea, bylo raněno. Na bojišti byla toho dne nalezena také těla praporního lékaře a několika zdravotníků. Všichni byli zavražděni střelou přímo doprostřed červeného kříže, namalovaného na přílbě. Odhadnout ztráty protivníka lze jen těžko, možno však přijmout tvrzení, že 51. brigáda SS a přidělené jednotky pravděpodobně pohřešily více než 1100 mužů – polovinu z toho padlých a polovinu raněných či zajatých. Pokud se bojové techniky týče, ztratili Němci přinejmenším 53 vozidel, 72 kulometů, 10 polních a protitankových děl a velké množství pěchotních zbraní. Američané ztratili celkem 3 vozidla, 15 padlých a 65 raněných, z nichž 55 bylo odsunuto a 10 muselo zůstat v Troyes. Účastníky těchto bojů bude jistě zajímat, že na větší části náměstí, kolem kterého tehdy Američané zřídili obranný perimetr, bylo v roce 1960 parkoviště, koncertní síň dosud stojí a na náměstí se nachází velký kamenný monument, na němž jsou vytesány scény znázorňující okupaci Troyes, boje o město i následný útěk Němců. Před touto vytesanou deskou stojí dvě kamenné postavy, představující francouzského civilistu truchlícího nad tělem padlého amerického vojáka. Jak patrno, obyvatelé města Troyes nezapomněli.“ Dole: Osvobození města připomíná tento památník z roku 1994. „Rond-point Major-General Wood et Major West, 4 DB US., Liberateurs de Troyes, 25 Août 1944.“
99
pattonCZ.indb 99
3/30/15 5:17 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209132
Logistika Martin Blumenson ve své Zelené knize Breakout and Pursuit (Průlom a pronásledování) zdůrazňuje, že problém zásobování byl vážný již koncem srpna. „Nebyly soustředěny žádné zásoby, které by stály za zmínku. Oděvy a výstroj vojáků volaly po obměně, nedostatek zdravotnického a spojovacího materiálu se stával kritickým a zásoby pohonných hmot byly nebezpečně malé. ... Dne 25. srpna přistálo v Orléansu 207 transportních letounů s 507 tunami zásob, většinou potravin. Následujícího dne bylo takto přepraveno 80 tun zdravotnického materiálu. Když denní spotřeba pohonných hmot u 3. armády 23. srpna převýšila přísun, zorganizovalo velení Spojovací zóny dopravu nákladními vozidly přímo z pláží. ... Velení XII. sboru, které odhadovalo, že na posun o 50 mil spotřebuje něco mezi 200 000 a 300 000 galony pohonných hmot, mělo 24. srpna pouhých 31 000 galonů.“ Zásobování spojeneckých armád za jejich rychlého postupu napříč Francií a severozápadní Evropou bylo pro vrchní velení skutečnou noční můrou. Shazování zásob na padácích nepřipadalo u velkých útvarů a svazků v úvahu a Eisenhowerova strategie postupu na široké frontě znamenala, že je nutné zabezpečit současné zásobování čtyř polních armád. Až do zprovoznění Antverp se přitom vše potřebné dováželo nákladními auty z normandských pláží. První benzinové potrubí PLUTO bylo položeno 12. srpna 1944 z ostrova Wight do Cherbourgu. Později bylo vybudováno vedení z Dungenessu do Ambleteuse v Pas-de-Calais. Tato potrubí se pro Spojence stala velkou pomocí – do Dne vítězství v Evropě jimi bylo z Británie do Francie přečerpáno více než 172 milionů galonů benzinu. Obrovská přepravní operace, známá pod označením „Red Ball Express“, byla zahájena v srpnu 1944, kdy americký Armádní dopravní sbor (US Army Transportation Corps) zajistil zásobování jednotek – v největším rozsahu na vzdálenost více než 400 mil k 1. armádě a 350 ke 3. armádě. Většinu z řidičů vozidel tvořili Afroameričané a třeba uznat, že odvedli vynikající práci. Bylo možné vidět kolonu bezmála 1000 nákladních vozidel, jedoucích v rozestupech 60 yardů rychlostí 25 mil za hodinu. Cesta na místo určení a zpět mohla trvat až 54 hodin, bez ohledu na počasí, stav komunikací a denní či noční dobu. Řidiči museli kromě toho počítat s možností nepřátelského útoku. Příslušníci zásobovací kolony „Red Ball Express“ přepravili 412 193 tun pohonných hmot, olejů, mazadel, munice, potravin a dalších nezbytných zásob. V červnu 1944 se v Normandii vylodily předsunuté skupiny Vojenské železniční služby (Military Railway Service – MRS), tvořící součást Armádního dopravního sboru, aby prozkoumaly možnosti využití francouzské železniční sítě. V průběhu postupu napříč Evropou armádní ženisté opravovali poškozené mosty a železniční tahy, zničené předtím spojeneckým letectvem. Příslušníci MRS obsluhovali zprovozněnou železniční síť. Koncem roku 1944 byla již více než polovina tonáže, potřebné k zásobování bojujících vojsk v severní Francii, dopravována z týlu po železnici. Ke zlepšení situace napomohla i říjnová přestávka v bojích. Poskytla 3. armádě větší stupeň logistické stability než dosud a umožnila jí vytvořit si rezervy. V průběhu října 3. armáda obdržela 97 955 tun zásob, většinu z toho po železnici. Počátkem listopadu se zásobovací situace zlepšila do té míry, že velení 3. armády mohlo požadovat některé specifické položky a nespoléhat pouze na základní dodávky. Zásobování pohonnými hmotami už nepředstavovalo problém – v průběhu listopadu jich velení armády obdrželo víc, než požadovalo. Železniční doprava se nyní používala také k odsunu raněných.
pattonCZ.indb 100
3/30/15 5:17 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209132