B
uLte tak laskav, Emancipore Reese, a vyndejte mou kroužkovou zbroj. Vydrhněte ji, namořte a naolejujte. Pokud si vzpomínám, kromě obyčejného umytí nejsou nutné žádné opravy, což je, vzhledem k vašemu současnému stavu, vskutku štěstí.“ Emancipor stál ve dveřích kajuty a mrkal na svého pána. Bauchelainův pohled se nezachvěl. „Nyní se můžete vzedmout k pohybu, pane Reese.“ „Ehm, ovšem, pane. Zbroj, říkáte. Jasně, to zvládnu.“ „Výborně.“ Emancipor si přetřel šíji. „Korbal Špičák chytá ryby.“ „Opravdu? Inu, jak jsem slyšel, najednou nutně potřebuje žraločí chrupavku.“ „Proč, bolí ho snad kolena?“ „Jak prosím?“ „Bouřkové čarodějky na to přísahají, pane.“ „Aha. Myslím, že Korbal Špičák má na mysli nějaké pokusné použití.“ „Aha.“ „Pane Reese.“ „Pane?“ „Má zbroj – ne, počkejte okamžik.“ Bauchelain vstal z postele. „Myslím, že jsme v našem vztahu došli k jakési krizi, pane Reese.“ „Pane? Dáváte mi padáka?“ „Věřím, že tato nutnost ještě nenastala,“ odvětil bledolící dlouhán, upravil si brokátový plášR a zvedl ruku ke špičaté bradce. „Tato plavba, žel, přinesla značný úpadek vašich schop-
„
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208919
ností, pane Reese. Je známo, že nemírné užívání durhangu vyvolává omezenou způsobilost, chronickou znuděnost a potlačení veškerých ambicí uživatele. Zkrátka, začal vám krnět mozek. Čas bdění prožíváte ve stavu naprosté, ochromující blbosti a po usnutí nejste schopen dosáhnout hlubších hladin spánku nezbytných pro odpočinek a osvěžení. Kvůli tomu jste, žel, k ničemu a nudný.“ „Ano, pane.“ „A proto, pro své vlastní dobro – a co je důležitější, pro to moje – vám musím zabavit zásoby durhangu po zbytek plavby, a v případě nutnosti i nadále.“ „Ach, pane, tak to bude zlý.“ Zdvižené obočí. „Zlé, pane Reese?“ „Ano, pane. Zlý. Moje nervy, víte. Moje nervy. Nejsou, co bejvaly.“ „A co vám tak ničí nervy, pane Reese?“ To byla ovšem dobrá otázka. Ta, které mu durhang umožňoval se vyhnout, a teL po něm jeho pán žádal odpornou střízlivost, v níž mu byl odepřen jakýkoliv únik. Emancipor, najednou oněmělý, ukázal na těžkou dřevěnou truhlu u stěny. Bauchelain se zamračil. „Korbalovo dítě? Tedy, pane Reese, to je hloupé. Copak už někdy uteklo? Navíc, copak jste ho jednou neviděl na samém začátku plavby? A nevěříte snad poutům a ochranám, které jsem kolem toho skromného homunkula vytvořil? Paranoia, měl bych tady dodat, je běžným neduhem mezi uživateli durhangu.“ „Pane, každou noc ho slyším. Bublá, sténá, mumlá.“ „Podle Korbalova názoru nejsou správná ústa a hlasivky příliš důležité. Takové zvuky jsou naprosto přirozené, vzhledem k tělesným omezením toho tvora. Kromě toho,“ a Bauchelainův tón ztvrdl, „budeme mít v naší společnosti hosty a mnozí z nich budou mnohem méně příjemní než svérázné seskupení orgánů a částí těl, jež můj společník vytvořil a jež nyní spočívá v té truhlici. Nabyl jsem dojmu, pane Reese, že jste tuto práci přijal s plným povědomím o těchto záležitostech. Ostatně, mým hlavním koníčkem je vyvolávání démonů, kdežto můj společník Korbal Špičák zkoumá záhady života a smrti a všeho, co 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208919
leží mezi tím. Není tedy samozřejmé, že při našich dobrodružstvích zažíváme přemíru podivností? A chtěl byste snad něco jiného?“ Na to Emancipor Reese nenašel žádnou odpověL. Jen s otevřenými ústy zíral, upíral oči do Bauchelainových. Čaroděj se nakonec s lehkým povzdechem odvrátil. „V každém případě, pane Reese, by vás toto dítě nemělo zneklidňovat. Mám za to, že jsme o této záležitosti hovořili – vlastně krátce předtím, než jsme se vydali na moře, když loL kotvila v přístavu v Žalostné Cácoře kvůli doplnění zásob a opravám a také nabírala novou posádku. Z těchto cílů jsou pro naši nadcházející situaci podstatné ty opravy.“ Bauchelain se odmlčel. Zamířil na záL, kde se oběma rukama opřel o rám a sklonil se, aby mohl vyhlédnout olovnatým sklem vem. „Aha, blíží se soumrak, pane Reese. A ve chvilce se budeme potýkat s Přejdesmíchem. Železné hřebíky, pane Reese. Zakoupené v Žalostné Cácoře.“ Emancipor se zamračil. Zmínka o hřebících vyvolala matnou vzpomínku. Hlasy dvou přátel v baru. Krýgla a Tupíma, těch dvou žebráků. Hřebíky. Železné hřebíky… Bauchelain se ohlédl na Emancipora. „Povězte, pane Reese. Protože jste rodák ze Žalostné Cácory. Co přesně je džhorligg?“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208919