Pokuste se vzít do rukou nějaký předmět, který můžete zvířeti nabídnout k zákusu – batůžek, židli atd. Nouzovou variantou je omotání levého předloktí (pokud jste pravák) něčím, co zmírní stisk čelistí a ochrání vás před zuby. Tričko nebo košile jsou lepší než nic, ale ne o moc; ideální je silná bunda nebo třeba pokrývka. Dobré je nechat kus látky viset pod rukou, pes se často zakousne do ní a ne přímo do vás. Pozor – pes na vás může zaútočit i ve chvíli, kdy si sundaváte kus oděvu nebo si právě omotáváte ruku a jste tak zranitelní! Nejrizikovější variantou je použít nechráněné předloktí postradatelnější ruky, počítejte ale s tím, že bolest po zákusu vám může podstatně ztížit další činnost, o možných zraněních nemluvě. Když už to musíte udělat, snažte se, aby se vám pes zakousnul mezi zápěstí a loket, ne do kloubu a ne těsně za zápěstí. Jinak vám potrhá šlachy a vazy, které se hojí hůř než svaly. Krom něčeho, co omezí vaše zranění, si připravte zbraň. Vhodný je nůž nebo jiný ostrý předmět, tyčové zbraně jsou většinou příliš neohrabané (pokud nějakou tyč máte, udeřte dřív, než po vás pes skočí, a miřte na lebku pod uchem, shora na čumák nebo ze strany na nohy). Když pes skočí a zakousne se, druhou rukou ho bodněte do oblasti břicha a trhněte nožem v ráně. Opakujte, dokud pes nepustí. Jestli je váš nůž hodně malý, nebo máte jen improvizovanou zbraň (střep, kovovou propisku...), může být lepší nápad zaútočit bodnutím na oči. Když zbraň nemáte, vaše šance klesají, protože většinu použitelných chvatů a úderů zvládne účinně provést jen cvičený člověk a na velké psy často příliš nezabírají. Chovatelé některých plemen rutinně rozhánějí psí rvačky ranami násadou lopaty; holou rukou těžko udeříte silněji. Prudký úder pěstí do čumáku může psa přinutit pustit vaši ruku, ale také nemusí. Podobně nespolehlivá možnost je stisk hrtanu prsty volné ruky – pes možná pustí, ale po svírající ruce pak určitě chňapne, což vás může stát několik prstů. Nejspolehlivější způsob, jak vyřadit většinu psů holou rukou, je silné bodnutí palcem do oka s cílem způsobit roztržení oční bulvy. Trefit se je ale velmi obtížné, pokud na psovi neležíte nebo ho jinak nefixujete na místě. Proti velkému psovi se nesnažte kopat. Potřebujete obě nohy na zemi, abyste ustáli případný jeho skok, a navíc se do kopající nohy může zvíře snadno zakousnout a strhnout vás k zemi. Když pes zaútočil nečekaně nebo se zaměřil na nohy, možná jste upadli. Mnohé zdroje radí se v takovém případě stočit do klubíčka, pažemi si chránit hlavu a ruce zatnout v pěst (aby se pes nemohl zakousnout po prstů a dlaně). To sice chce značnou dávku sebeovládání, zejména když vás pes trhá, na druhé straně to zabrání 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208848
největším škodám. Zvíře se vám totiž nemůže zakousnout do nejcitlivějších míst a pokud není skutečně rozběsněné, obvykle ho brzo přestanete bavit. Je to dobré řešení, pokud nemáte žádný lepší plán (chaotická snaha nějak psa kopnout nebo udeřit se nepočítá jako lepší plán – nabízíte tím zvířeti své končetiny k zákusu) a nebo pokud je pes velmi těžký a silný, takže ho nejste schopní strhnout pod sebe a zneškodnit. Mnohem snazší je pomoc někomu, koho pes napadl. Dokud pes nekouše a netrhá, je možné ho zasáhnout pepřovým sprejem; po zákusu je nejlepší ho popadnout za zadní nohy a zvednout je nad zem. Pes většinou pustí a bude se snažit kousnout vás, ale proti tomu je snadná obrana – stačí rychle couvat a psa táhnout po zemi za sebou. Takto ho můžete shodit třeba do potoka, ze schodů nebo kamkoliv jinam, kde vás přestane ohrožovat. Rychlejší metoda je zvednout psovi nohy nad zem, roztáhnout je do stran a dupnout mezi ně, do oblasti pánve. Tím psovi zchromíte obě zadní nohy a zneškodníte ho, bohužel nejspíš nevratně. Situaci může výrazně zkomplikovat fakt, že s sebou máte vlastního psa, nebo ještě hůř osobu, kterou chcete chránit. Malého psa potřebujete okamžitě odklidit ze scény, i kdybyste ho měli hodit do kontejneru na papír. To psíka možná vyděsí, ale nezraní; kdyby zůstal na zemi, může přijít o život. Pokud je útočící pes malý, tak svého psa nebo dítě můžete vzít do náručí, ale proti velkému psu to nedělejte. Ten vám pohodlně dosáhne na to, co držíte (nebo vám potrhá nohy a ruce a donutí vás pustit), navíc potřebujete volné ruce na obranu. Před chráněnou osobu si můžete nanejvýš stoupnout, aby se k ní pes nedostal. Výjimkou může být dítě dost malé, abyste ho například vysadili na auto nebo nějako zídku. Samozřejmě i chráněná osoba vám může při obraně pomoci, pokud ví jak a zachová chladnou hlavu. Zvláštním druhem rizika je majitel útočícího psa. Takový člověk většinou reaguje velmi nevlídně na to, že jeho psa někdo postříkal pepřovým sprejem, neřkuli pobodal nebo zastřelil. Někdy je to způsobeno i tím, že majitel prostě prvotní útok neviděl a přijde až „k hotovému“, tedy k situaci, kdy vy máte očividně navrch, nebo už je po boji a pes třeba umírá. Vysvětlete situaci jasně a zřetelně, nenechte se zatáhnout do hádky ohledně toho, že jste to nemuseli dělat a že pes byl lidumil a mouše by neublížil. Když došlo ke zraněním na vás nebo na psovi, zavolejte policii, ať je zaprotokolovaná vaše verze – jinak se vystavujete riziku, že majitel přijde s mrtvolou psa na policejní stanici a popíše vás jako blázna, který se s břitvou v zubech vrhá na kolemjdoucí nevinná zvířata. Jestli na vás ale pes jen důkladně 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208848
vycenil zuby, vy jste mu opepřili život a nikomu se nic nestalo, účast policie nebude asi nutná. Hlavní důvod, proč vás pes může vážně ohrozit, je spuštění prastarého strachu před predátorem. Pak zpanikaříte nebo vzdáte boj, necháte sebou škubat jako hadrovou panenkou a zvíře vám způsobí rozsáhlá zranění. Jste vrchol evoluce, umíte přemýšlet a používat nástroje. Nenechte psa hrát jeho hru, poražte ho na svém hřišti!
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208848