takový obraz dokáže navodit pouhými slovy. Pročistila si hrdlo. „Ta vidina… Nebyla špatná.“ Přála si, aby se zasmál, aby cítili uvolnění, on to ale neudělal. Pozoroval ji v okně stejně intenzivně, jako pozorovala ona jeho. Najednou si všimla, že župan, který si pevně držela u krku, se rozevřel, pásek se prověsil a ona ukázala krk i tmavou prohlubeň nahoře mezi ňadry. Nic, co by neviděl, kdyby spolu tancovali v tanečním sále waltz, ale oni jsou naprosto sami v noci – v ložnici, kterou by s ní podle zákona měl mít možnost sdílet. Znovu se jí zmocnilo chvění. Musel to cítit, neboť sklouzl rukama na její paže a začal jí zvolna třít nadloktí, nahoru, dolů, velmi pomalu. „Povězte mi víc,“ vyzval ji. „Chci se dozvědět, co vám dělá radost.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208845
8. kapitola
Hned jak Michael ta slova vypustil z úst, měl chuť je vzít zpět. Všechno tady ve tmě s Cecilií je perfektní – s jeho ženou, o níž si nikdy nemyslel, že ji chce. Ale slova o tom, že ji potěší, v jeho mysli vyvolala představu smyslného stahování šatů z jejího těla. Představoval si, jak se jí dotýká, jak ho eroticky vzrušuje slovy o tom, co jí dělá dobře. Měl co dělat, aby se k ní zezadu nepřitiskl ve snaze nalézt útěchu a slastné potěšení. Ale odtáhl se. Ona se zlobí, že narušuje její dokonalý malý svět, možná se všech těch změn i trochu bojí. Ví, že je pro ni snazší se ovládat, než dovolit emocím, aby ji přemohly. Ona se však neodtáhla, jen na něj dlouze zírala do okna s mírně zvědavým výrazem. Třeba ani nepochopila dvojsmyslnost jeho slov. „Jaká romantická slova mi dělají radost?“ zašeptala zdánlivě zmateně. Pootočila hlavu stranou, jako by se na něj už nemohla dívat. Vodopád jejích zlatých vlasů připomínal oponu staženou přes klasickou krásu jejího obličeje s šikmými lícními kostmi, smyslnými ústy, stvořenými tak, aby se přizpůsobila mužským –, aby se přizpůsobila jeho ústům. „Co ještě jsem měl napsat?“ Musel šeptat, protože se neodvá100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208845
žil svému hlasu věřit. Nechtěl, aby zněl drsně nebo ji vyděsil, když veškerou vůli spotřeboval k úsilí, aby k sobě nepřitiskl její záda, nevzal ňadra do dlaní a nerozevřel jí župan. Má na sobě tak málo oblečení, a i to je vyrobeno z nejjemnějšího hedvábí. Viděl její bradavky, díky němu ztvrdlé a zvětšené, i když ona si to možná neuvědomuje. „Můžete mi vyprávět o indických tanečnicích,“ navrhla. Překvapeně na ni pohlédl. „Kdysi dávno jsem byla u dvora indického prince,“ řekla. „Moc si z toho nepamatuji, jen to…, že mě jejich tanec uchvátil.“ Vdechl její sladkou vůni a zavřel oči. „Napsal bych, že jejich krása, navzdory šperkům a třpytivým šatům, se vaší ani zdaleka nevyrovná. Dlouhé zlaté šátky vznášející se kolem nich v rytmu tance by před vašimi vlasy bledly závistí.“ Když neodpovídala, zašeptal: „Jaké to bylo?“ „Přiměřené,“ odpověděla po dlouhé pauze. Stále pomalu pohyboval rukama nahoru a dolů po jejích pažích, zaznamenal lehké zhoupnutí jejího těla, uviděl její napůl zavřené oči, když se oddala kouzlu měsíčního světla a jejich vzájemné blízkosti. Nebyl si jistý, ale domníval se, že se jí nikdy nikdo nedotýkal, že ji nikdo nepolíbil – nebo snad jen chtěl věřit, že si své první laskání šetřila pro manžela. Jenže to nemůže být pravda – s půltuctem nabídek k sňatku. Nepochyboval, že každý druhý muž, který ji spatřil, musel podlehnout stejné omamné touze. Nejde jen o její krásu – jeho obdiv si vysloužila pro své odhodlání, víru v sebe, pro úžasnou inteligenci, díky které se bez váhání může postavit tváří v tvář kterémukoli muži. Sklonil se k ní blíž, ucítil pramínky jejích vlasů na tváři a představil si, jak jí odkrývá krk, aby ho mohl políbit. Zhluboka vdechl vůni ženy, z níž sálalo něco exotického, jako by si to přivezla z Dálného východu. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208845