I KLASIFIKACE
(Brown a spol., 1996) téměř polovina transvestitů má i přes heterosexuální orientaci v anamnéze jednu nebo více homosexuálních zkušeností. Někdy touží po tom, aby se s nimi jejich partnerka milovala jako se ženou, jiní preferují submisivní polohu při souloži a představují si občas, že se milují s nějakým mužem v ženské roli. Jejich zájmy bývají typicky ženské – zajímají se o módu, líčení, účesy, chtějí být dokonalou ženou. Ženám závidí jejich feminitu, nezřídka žádají od lékařů ženské hormony ke zvětšení ňader, které by zvěrohodnily jejich ženský vzhled. Mnozí transvestité se během svého života ožení – například podle Brierleyho (1979) je ženatá více než polovina transvestitů z neklinických souborů. Mívají i děti, a pokud je manželka schopna akceptovat jejich zvláštnost (ve zmíněném vzorku 1032 transvestitů Doctera a Princeové pouze 19 % manželek ženatých probandů vyjádřilo výrazný nesouhlas s cross-dressingem partnera, 29 % ho kompletně akceptovalo, zbytek měl k aktivitám manžela neujasněné postoje), mohou žít v celkem spokojených partnerských vztazích i celoživotně. Cross-dressingové aktivity jsou pak ale i u nich častější v situacích manželských krizí, zvláště sexuálního charakteru, kdy slouží k redukci stresu i k naplnění potřeb sexuálního vybití. Na rozdíl od fetišistů, kteří ke svému uspokojení obvykle vyžadují už předtím nošené a použité prádlo či šaty, stačí transvestitům k dosažení sexuálního vzrušení převlečení do prádla a oděvu zakoupeného v obchodě. V převlečení za ženu nezřídka vyhledávají podniky, kde se nechávají muži hostit, poté však nenápadně odcházejí. V některých západních zemích (v posledních letech však už i u nás) existují speciální noční podniky pro transvestity, někteří se v ženském převleku dokonce úspěšně živí prostitucí. Je přitom pravděpodobné, že většina transvestitů uspokojuje své deviantní sexuální potřeby cross-dressingem v soukromí.
Kazuistika č. 13 Vyšetřen byl 39letý muž, ženatý, stíhaný pro trestný čin výtržnictví, kterého se měl dopustit tím, že byl kolemjdoucími ženami spatřen v dámském oblečení ve svém autě, přičemž onanoval. Narodil se v úplné rodině, nižší sociokulturní úrovně, s dobrými vztahy. Bez vážnějších poruch chování v dětství, jeho školní prospěch byl dobrý, snížené známky z chování neměl. Po ukončení základní školy se vyučil tesařem, pracoval v oboru, pak jako řidič a te se vrátil k profesi. S alkoholem vážnější problémy popírá, ale v minulosti pil dost, na montážích. Trestán nikdy nebyl. Psychiatricky léčen nebyl, sexuologicky absolvoval v minulosti dvě konzultace pro erektilní potíže. Explorand při vyšetření uvedl, že onanovat začal v 15 letech, poslední rok málo, protože nedosahuje erekce. K ejakulaci u něho dochází při masturbaci sprchou, představuje si ženskou zadnici, že souloží se ženou zezadu, zbytek ženy ho nezajímá. V dětství si nikdy nepřál být dívkou, netoužil po změně pohlaví, cítí se jako muž spokojen. Homosexuální styk nikdy neměl, muži ho nikdy nepřitahovali. Už během učení si občas koupil nebo ukradl ženské kalhotky, pak se do nich oblékl
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208802
2 SEXUÁLNÍ DEVIACE
ve sprše a onanoval, poprvé asi v 16 letech. Později asi jednou za rok, například když byla žena v porodnici, si vzal její věci na sebe, kalhotky, košilku, spal v tom, onanoval s tím. Někdy se na sebe po převlečení díval do zrcadla a někdy se u toho vzrušil. V minulosti sbíral „trofeje“ – kalhotky dívek, se kterými měl pohlavní styk, kradl jim je, málokterá mu je dala sama, kalhotky byly bu použité, nebo i vyprané. Schovával je většinou někde venku. Celkově sesbíral asi sto kalhotek. Nikdy s nimi neonanoval. Poprvé a naposledy se zamiloval v 17 letech, předtím už souložil s jinými, od 16 let. S tou, do níž se zamiloval, to byl však první delší vztah. Chodili spolu dva roky, on pak byl na vojně, ona si v té době našla jiného. Pak střídal holky, do sňatku měl asi 120 partnerek, vedl si deník. Oženil se ve 22 letech, má dvě dcery. Manželství bylo zpočátku bouřlivé, žena byla hysterická, hádavá, později se to vylepšilo, ale jezdí domů jen na víkendy, zůstává v práci na ubytovně. Zpočátku jí byl dost nevěrný, později jen občas, naposledy vloni, se starší ženou, tehdy mu to s ní nešlo. Už i předtím však měl erektilní problémy s manželkou. Potíže začaly postupně, už ho to nelákalo ani zezadu, ztrácel erekci po chvíli. Bylo to čím dál tím horší. Byl na sexuologii, trochu pomohl Yohimbin, který mu předepsali, ale pak se potíže vrátily. Jinak mají s manželkou styk asi jednou týdně, ona „to postaví“, ale ztopoření nevydrží, jen když si podváže kořen penisu punčochou. Jednou si žena zapomněla v autě celotělové plavky, on si je oblékl. Bylo mu při tom dobře, cítil psychické uvolnění. Plavky však musel vrátit, tak si pak zajel do second handu, koupil si punčocháče a kalhotky. Tyto dvě věci z těch dámských byly pro něho nejpřijatelnější, i když předtím měl na sobě i podprsenku. Důležité pro něho bylo to, že je to dámské, nebylo důležité, zda už to prádlo na sobě měla předtím nějaká žena. Mohl by si to klidně koupit i v normálním obchodě. Poslední rok to dělal tak, že si koupil kalhotky, body, punčocháče nebo triko na spaní, pak to na sebe oblékl, cítil psychické uvolnění. Neonanoval u toho, jen po těch věcech jezdil rukou. Po několika hodinách ty věci pak zahazoval, aby to u něho nikdo nenašel. V poslední době to dělal asi jednou za 14 dnů, pak se to ale stupňovalo, vždy to bylo nějaké období, hlavně když měl víc času nebo když se s manželkou hádali. Podle závěru znalců byla u obviněného zjištěna sexuální deviace typu transvestitismu s preferencí ženského prádla a parcialismus se zaměřením na ženské hýždě.
Někteří autoři (Chivers a Blanchard, 1996; Buhrich a McConaghy, 1976) tvrdí, že často existuje vazba mezi transvestitismem a masochismem. U masochismu v uvedené transvestitické kombinaci je nejčastější preferovanou fantazií představa, že jedinec je nucen se převléknout do ženských šatů nějakou dominantní ženou. Jiní (Hazelwood a spol., 1983) nacházejí vztah i mezi transvestitismem a autoerotickou asfyxií (asi v pětině až čtvrtině případů smrtelných nehod těchto jedinců byli autoasfyxifilici nalezeni v převleku do ženských šatů). Dosud popisovaný typ transvestitismu, tedy fetišistický transvestitismus, je potřeba odlišit od transvestitismu dvojí role. Tato porucha je řazena k poruchám sexuální identity (F64.1 podle MKN-10). U transvestity dvojí role je účelem převlékání se do ženských šatů přechodný zážitek příslu99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208802
I KLASIFIKACE
šnosti k opačnému pohlaví, na rozdíl od pravého transsexualismu však nedoprovázený touhou po trvalé změně pohlaví. U transvestitismu dvojí role není převlékání spojeno se sexuálním vzrušením. V anamnéze mnoha male-to-female transsexuálů se přitom často setkáváme před rozvinutím plné poruchy identity s kratším či delším obdobím fetišistického transvestitismu či s obdobím transvestitismu dvojí role. U transsexuálů female-to-male je tento vývoj velmi vzácný – u ženského transsexualismu se obecně nesetkáváme s fetišistickou komponentou. Z hlediska diferenciální diagnostiky přitom lze konstatovat, že ve srovnání s transvestity transsexuálové častěji nosí šaty opačného pohlaví na veřejnosti, chovají se jako jedinci opačného pohlaví, jsou silněji (a ne pouze epizodicky) přesvědčeni o své příslušnosti k opačnému pohlaví, mají méně heterosexuálních a více homosexuálních zkušeností, tedy styků s partnery stejného biologického pohlaví (ovšem s heterosexuálně orientovanými). Transvestité naproti tomu méně často uvádějí typické femininní rolové chování (jako je třeba močení v sedě u mužských transsexuálů) a falometricky vykazují výrazně větší reakci spojenou se sexuálním vzrušením na heterosexuální filmy. V anamnéze transvestitů se na rozdíl od transsexuálů obvykle nevyskytuje časná dětská nespokojenost s pohlavím a ani její projevy (Wise a Meyer, 1980). Bancroft (1989) přitom rozeznává i tzv. homosexuální transvestitismus, kde muž či žena jsou orientováni erotosexuálně na příslušníky stejného pohlaví a převlékají se bez zjevného úmyslu být považováni za příslušníka opačného pohlaví. Tento druh cross-dressingu přitom není nevyhnutelně fetišistického charakteru (není spojen se sexuálním vzrušením) a je jen spíše jakousi karikaturou než vážně myšlenou aktivitou (v anglosaské jazykové oblasti se tito mužští homosexuálové označují jako drag queens). Blanchard (1991) rozlišuje další typ transvestitismu, tzv. autogynefilii. Trpí jí muži, které sexuálně vzrušuje představa sebe jako ženy. Autor přitom rozlišil čtyři druhy této poruchy. První je „fyziologická autogynefilie“, při které je vzrušení dosahováno fantaziemi těhotenství nebo porodu, eventuálně i kojení (někdy je proto tento typ označován i jako těhotenský transvestitismus). Druhým typem je „behaviorální autogynefilie“, kde jsou preferovanou fantazií představy účasti na typicky ženských činnostech, jako je například návštěva kadeřníka, ale i představa účasti na sexuálních aktivitách v ženské roli. Třetí typ autor označuje jako „anatomickou autogynefilii“, při které je preferovanou představou devianta fantazie, že má ženské tělo s příslušnými atributy – ňadra, vulvu, neochlupené nohy. Poslední je pak „transvestitická autogynefilie“, u které je podstatná právě představa sebe jako dokonalé ženy (více „ženské“ než skutečné ženy), s hodinami strávenými před zrcadlem, s líčením a s převlékáním se do ženských šatů. Jako transvestitismus přitom neoznačujeme komerční aktivity mužů, kteří vystupují v zábavných pořadech v ženském převleku (tzv. travesty show). V těchto případech totiž nejde o převlékání se za účelem sexuálního
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208802