„Podivoval jste se nad tím, že si sny nepamatuji.“ „Jistě. Pro dnešek by to asi stačilo. Předepíšu vám nějaké uklidňující léky.“ Vypíše mi několik receptů. Je mi jasné, že do lékárny jít musím. Užívat je ale rozhodně nebudu. Kdoví, co mi to píše. Budu se tvářit jako poslušná holka. Ať si myslí, že mě zmákli. Recepty si uklidím do kabelky a rozloučím se s doktorem. V čekárně na mě čeká Filip. Netušila jsem, že tady bude. „Miláčku, napsal ti nějaký recept?“ vyptává se mě. „Napsal.“ jsem trochu otrávená, že je tady. „Tak tě svezu do lékárny.“ nabízí se. Normálně mě hlídá, abych si to fakt vyzvedla. Fakt super. Mám pocit, že jsem už oficiálně vyhlášená za blázna. Taky jsme spolu nespali od doby, co mě poslal k psychiatrovi. Jedná se mnou, jako bych byla nemocná. Nechce mi dát rovnou kazajku a odvézt mě s majáčkem? Se svojí mámou takhle nejednal.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208773
Církev je jako jed, slepý lid se nechá vést, neptá se, jen poslouchá. Jsme ovce.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208773
Kapitola 20 Ocitám se v Jeruzalémě. Kráčím v zástupu a rozhlížím se. Snažím se zjistit, kam zástup jde. Vykročím z davu a zeptám se okolo stojících lidí, kde to jsem a kdy? Jeden muž mi odpovídá: „Ženo, ty nevíš, co je za rok? Je rok 33, velký pátek. Bude tady ukřižován zločinec. Vedou ho na Golgotu. Je celý od krve, jak ho bičují. Lidi na něj plivají a jásají. Nesnáším tuhle lidskou vlastnost. Kolikrát to již v dějinách bylo. Popravují jednoho z nich a oni jásají. Máme všichni tuto temnou stránku v naší duši? Nosíme si zlo v sobě? Proč lidi rádi vidí krev? Je to prostě strašné. Do očí se mi tlačí slzy. Pomalu dojdeme na Golgotu. Uvědomuji si, že zde měl být ukřižován Ježíš, žádný Ježíš tady ale není. V tom se svět okolo mě opět zamlží. Držím v ruce svitek na němž je napsáno: Řecko – Dyonysus 500 let př. n. l., narozen panně 25. Prosince, cestující učitel, předváděl zázraky – vodu měnil ve víno. Říkalo se o něm, že je Král Králů, jediný Bohův
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208773