97 „Mě neučí jeptišky,“ opravila mě. „Jenom hudbu a náboženství.“ „No tak napíšu omluvenku pro ty nekřesťanské civilisty, co tě učí jiné předměty.“ Meadow se na mě trpce usmála. Miloval jsem její trpké úsměvy, které naznačovaly frustrovanou inteligenci. Nechtěl jsem, aby byla frustrovaná, ale protože byla inteligentní, nedalo se tomu vyhnout. Dokonce mě napadlo, že mě odmítne. Nejspíš jsem svým způsobem věřil, že nás zachrání. „Tak jo,“ řekla a pokrčila rameny. „Vážně? Jseš si jistá? Zameškáme pár dnů školy.“ „To nevadí.“ „Vážně? Skvěle. Skvěle.“ „Ale budu se muset zeptat mámy,“ dodala. Měl jsem po náladě. Povedlo se jí najít přesně ten jediný kompromis, který nám všem zabrání dostat to, co chceme. Už jsme zase byli ve vězení, které jsme si vystavěli sami. „Rozhodně,“ polkl jsem trpkost. „Najdeme telefonní budku a hned ráno zavoláme mamince. Uvidíme, co na to řekne.“ „No, možná ne hned ráno?“ navrhla. „Prostě někdy cestou.“ „Dobře, miláčku. Je od tebe hezké, že myslíš na maminku.“ „Kolik dní to potrvá?“ „Kolik dní máš chuť tomu věnovat?“ Přimhouřila oči. „Šest?“ „Celých šest dní? To je skvělé. To je skoro týden.“ „Tolik mi je.“ „Tvoje šťastné číslo. Šest dní jsme spolu nebyli už… celou věčnost.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208760
98 „A ve škole se toho zas tak moc neučím. To, co mě učí, už stejně znám. Čtení a tak. To jsem se naučila, už když jsem byla malá.“ „To je mi líto, Meadow. To mě ničí.“ „Takže bych ráda jela na vrchol Mount Washingtonu. Ale mám hlad. Mohla bych si dát koblihu?“ „Jasně. Určitě. Určitě tady někde budou mít koblihy.“ Oba jsme se rozhlédli po krajině, po husté zdi původního lesa po obou stranách silnice. „Nebo možná v Plattsburghu. V Plattsburghu mají určitě spousty koblih. Můžeš je sníst všechny.“ Ale než jsme dojeli do Plattsburghu, už zase spala. Můžu si leda představovat sny, jimiž její podvědomí vysvětlovalo své vjemy: hučení náklaďáků, když se řadily vedle osobních aut, rámus trajektu, který spouštěl mohutnou rampu, a ten pocit, když se kola auta odlepila od země a klouzala po nějakém jiném povrchu… Byla jedna hodina pět minut v noci. Trajekt mezi Plattsburghem a Grand Isle byl překvapivě plný. Zajel jsem na palubu, když jsem dostal pokyn, vypnul jsem motor a zůstal sedět s jednou paží vystrčenou z okénka. Po palubě se proháněl jezerní vánek. Meadow spala na zadním sedadle. Už teď to byl hluboký, všechno popírající spánek. Otevřel jsem dveře a vystoupil, kývl nahoru do kabiny kamionu vedle nás na jeho řidiče. Pak jsem přešel přes palubu a vyšplhal po kovových schodech na palubu pro cestující. Schoval jsem se až v rohu, kde jsem na Mini Cooper neviděl. Naklonil jsem se přes zábradlí a zadíval se do jezera. Bylo to zvláštní. Najednou jsem před ní chtěl uniknout. Ne, jinak, chtěl jsem uniknout před svou láskou k ní. Zapomněl jsem už, jaké tornádo vznikne, když člověk miluje dítě. Víc než po čem jiném jsem toužil po tom, být se svou dcerou,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208760
99 a zároveň jsem se chtěl té touhy zbavit. Chtěl jsem se jí zbavit, protože jsem věděl, že život s ní nebude navěky. Ty, já, smrt, její puberta – co ho ukončí? Ať je to cokoli, já to neovlivním. Žádné zapomínání neexistuje. Budeš to muset vydržet. Jezero bylo černé jako nafta. Kolem břehu blikal náhrdelník vzdálených světel. Shora z vyhlídkové paluby jsem pozoroval zvláštní šátky hedvábných pavučin, jak vlají těsně nad hladinou. Jsou tiší lidé a jsou taky velice tiché věci.7 Zvláštní ticho bezvětrného jezera přerušil kolísavý příjem rádia hrajícího z dálky popovou hudbu. Ta hudba mě probrala, rázně mě probudila a zvedla mě od zábradlí, o které jsem se tak lehkomyslně opíral. Vzpomněl jsem si na řidiče náklaďáku vysoko v kabině. Co mě to napadlo, nechat ji tam samotnou třeba jen na vteřinu? Seběhl jsem dolů po kovových schodech. Moje dcera bezpečně a tvrdě spala na zadním sedadle auta. Přiblížil se břeh, motor trajektu utichl. Zbytek cesty už jen dokloužeme. Stát New York byl za námi. Vjeli jsme do Vermontu.
7. Volavky, obilná sila, pouště, andělé, pomníky, satelity, básně, vigilie, sochy, měsíce, jed, vloupání, odvaha, stopy, vraky lodí…
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208760