jako Basilovi, jak zjistila, když jim kněz svazoval ruce. A když ji políbil - již ne jen náznakem na tvář, ale na ústa byla skutečně ráda, že ji objímá, jinak by se na nohou neudržela. Jímala ji závrať a nezvyklé vzrušení, ještě nikdy nebyla tolik vzrušená. Byla si jistá, že nyní už je její otec odloučit nemůže. Nyní byli manžely doopravdy a nikdo nemá právo chtít je rozdělit, ani kdyby si myslel, že smí. Nepochybně se o to její otec pokusí, ale Anastázie byla rozhodnuta se nedat, nic ji nemůže donutit Basila se vzdát. Když bylo vše vyřízeno, chystali se všichni k odjezdu. „Jedete navštívit mého otce?“ obrátila se Anastázie na pana Dřívockého. „Pokud ano, mohu vás o něco požádat, pane?“ „Samozřejmě, krásná paní, žádejte, čeho vám libo,“ odpověděl oslovený s úsměvem. „Mohl byste mu, prosím, odevzdat koně a vyřídit, že jsem se rozhodla nevrátit se?“ „Rád to pro vás udělám, ale nemyslíte, že by bylo lepší, kdybyste mu své rozhodnutí sdělila osobně?“ „Možná ano, ale obávám se, že bych se pak už nemohla vrátit, znám tatínka dobře a vím, že toto bude chtít změnit.“ „To jistě bude, ale časem se určitě smíří s vaší volbou, je-li váš manžel skutečně velmož.“ „Ale chudý jako kostelní myš…“ „Jak jsem slyšel od faráře, je to velmi schopný muž. Až splatí dluhy, dlouho chudým nezůstane…,“ řekl pan Pravoslav s přesvědčením a pak dodal: „Jestli budete někdy potřebovat pomoc, můžete se obrátit na mne, paní, vy i váš manžel.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208639
„Skutečně? I přesto, že jsem měla být vaší manželkou?“ „Právě proto. Líbíte se mi čím dál víc. Mám rád ženy, které vědí, co chtějí. Škoda, že jsem to nezjistil dříve, jistě bych o vás s panem Hoškem bojoval. Ale už je pozdě. I já našel svou lásku a právě jedu k vašemu otci, abych mu řekl, že se proto nemohu s vámi oženit.“ „Neříkejte zatím tatínkovi, co jsem udělala, povím mu to pak sama.“ „Nejedu k němu přece proto, abych mu vyprávěl o neposlušnosti jeho dcery. Nedělejte si žádné obavy. Přeji vám hodně štěstí,“ uklonil se na rozloučenou. Nasedl do kočáru, k němuž byl přivázán Anastáziin kůň, a odjel. Anastázie za ním hleděla. Proč se vlastně tolik bránila sňatku s ním? Vždyť je to milý a docela pohledný pán a na svůj věk ani nevypadá. „Líbí se vám pan Dřívocký?“ zeptal se přišedší Basil. „Proč se ptáte? Myslíte, že budu někdy litovat svého kroku?“ „Nevím. Udělám všechno, abyste toho nikdy nelitovala. Ale poznala jste muže, jehož vám váš otec vybral, poznala jste, že jste mu křivdila…“ „Nekřivdila. Nechtěla jsem ho, protože je starý jako tatínek. A pak, vyhnula jsem se nepříjemné skutečnosti odmítnutí, protože on miluje jinou.“ „Jak si tím můžete být tak jistá?“ „Řekl mi to.“ „Pojeďme tedy domů. Markyta bude mít radost, že vás zase, a již po tak krátké době, uvidí. Prosím, má paní, kočár čeká,“ nabídl jí ruku a odvedl ji k vozu.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208639
„Jak honosný je náš kočár, že?“ zasmála se Anastázie. „Obávám se však, že nasednout do takového vozu bude nad mé síly.“ „A pročpak? Od čeho byste měla mne?“ Popadl ji a vysadil na kozlík. Pak vylezl za ní, odbrzdil a pobídl koně. Anastázie seděla poprvé v životě na kozlíku a ačkoli se jí to zdálo vzrušující, jako všechno, co je zakázané, přece jí nebylo zrovna příjemně. Cítila se na takovém místě nepatřičně, bylo to to jediné, co nikdy nechtěla zkusit. Jí samotné se toto místo jevilo nevhodné pro urozenou paní. „Není to nic moc, že?“ přerušil Basil po chvíli ticho. „To není,“ souhlasila, „ ale nic lepšího stejně nemáme.“ Basil ji jemně pohladil po tváři. „Hned, jakmile to bude možné, koupím vám ten nejkrásnější kočár na světě.“ Anastázie s úsměvem přikývla. Nepochybovala, že kdyby Basil měl peníze, tak by jí slibovaný kočár skutečně koupil, ale za současného stavu se to jevilo být více než nepravděpodobné. „Nevěříte mi?“ „Věřím, jen se mi zdá, že kočár je hudba daleké budoucnosti. Možná bychom měli myslet na věci, které jsou mnohem blíž.“ „Jistě, například bychom měli vymyslet, jak vašemu otci sdělíme, co jsme bez jeho svolení udělali.“ „To se uvidí. Určitě se nám podaří najít způsob, jak mu to šetrně oznámit. Nebo to udělá někdo za nás.“ „To není právě nadějná vyhlídka. Jen si představte, že tak učiní někdo, kdo nebude mít zrovna nejčistší 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208639