Teta mûla na sobû ãern˘ ‰aty, ãern˘ tfipytiv˘ perliãky okolo krku a vypadala jako moc hezká paní. Kdyby mûla pfies sebe je‰tû ãernou záclonu, mohla by b˘t královna v zaklet˘m království. „V lednici máte obûd, strejda vám to ohfieje,“ fiekla teta Vítkovi, mnû a Alibabiãce. KdyÏ odcházely, i Lucinka vypadala jako ze smutn˘ho, zaklet˘ho království. „Budu vám vyprávût,“ za‰eptala pfii odchodu Lucinka, ale uÏ jsme jí nestaãili odpovûdût. KdyÏ jsme vykoukli z okna, dole stála Olinka se svojí tetou a na nûco ãekaly. Potom se venku objevila teta s Lucinkou. Dívali jsme se za nima, dokud byly vidût. Dvû královny drÏely za ruce princezny ze smutn˘ho království. Alibabiãka ode‰la do ob˘váku dívat se na video. Na pohádku Tfii ofií‰ky pro Popelku, ta se mi taky moc líbí. Strejda dûlal nûco v garáÏi a já jsem ode‰el s Vítkem ven. Pozval mû totiÏ k sobû do houpací sítû. VÛbec jsem netu‰il, Ïe b˘t v houpací síti je tak krásn˘. Nejdfiív jsem se díval do vûtví stromÛ nade mnou. Koukal jsem se do zelené lístkové oblohy. Potom jsem zavfiel oãi a poslouchal Vítka. Pfiedãítal nám z nûjaké kníÏky o indiánech. Potom kníÏku zaklapl a obrátil se ke mnû. „Nûkdy mám pocit, Ramku, Ïe jsem byl kdysi taky indián.“ „Urãitû jsi byl indián,“ fiekl jsem. „Taky si to myslí‰?“ usmál se a podíval se na mû. „Myslím... To se pozná.“ „A podle ãeho?“ „Nevím... Prostû to mበv sobû. A já to poznám.“ „Ví‰, co je dobr˘, Ramku... Ïe se mÛÏu s tebou o tom bavit. Nûkdo jinej by tomu tfieba nerozumûl.“ „Já jsem taky rád, Ïe se s tebou o tom mÛÏu bavit.“ „Lucka je sice nûkdy pûknû protivná, ale ví‰, co je zvlá‰tní? Ona tomu taky rozumí. MoÏná o tom ani neví. Ale rozumí tomu a já to vím. To je to, co mám na ní nejrad‰i. Nûco v sobû máme stejn˘... nebo podobn˘.“ „MoÏná je to proto, Ïe máte stejnou maminku.“ „Myslí‰?“ „Myslím.“ „Ale nûkdy bych zase Lucku zabil.“ „Já vím. Já taky.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208550
„Nûkdy mû stra‰nû ‰tve, Ïe dokáÏe mluvit rychleji a líp neÏ já. Jsem z toho obãas bezmocnej a vadí mi to. Mnû dá ‰ílenou námahu rychle fiíct nûco pfiesnû, jak chci, ale jí ne. A kdyÏ se hádáme, tak ona je vÏdycky vítûz a kdyÏ mû chce urazit, tak mû urazí desetkrát líp, neÏ bych to dokázal já.“ „Jo, dobfie vím, jak to myslí‰.“ „Chápe‰, jak mû to nûkdy ‰tve?“ „Chápu...“ Vítek se usmál a podíval se na mû. „Já vím, Ïe by mi to nemûlo vadit... AÈ si kaÏdej fiíká, co chce. Já vím... A jak to mበty s Alenkou?“ „Taky bych ji nûkdy zabil.“ „Hmm,“ fiekl Vítek a pak jsme byli chvíli zticha. Úplnû blízko k nám pfiiletûl pták a rozhlíÏel se kolem. „Vítku a jak˘ to bylo, kdyÏ jsi byl indián... nepamatuje‰ si nûco?“ „MoÏná..., mûl jsem nûco jako sen.“ „Tak povídej...“ „Jednou mi mamka nûco vyprávûla a mnû se o tom zdál sen. Ale nebyl to jenom sen, vûdûl jsem, Ïe to byla kdysi skuteãnost.“ „A co ti vyprávûla teta?“ „¤íkala mi o tom, jak kdysi dávno v urãité dobû se uãili indiáni ovládat sami sebe. Svou mysl a svoje tûlo. A kdyÏ se nûkdo chtûl stát vÛdcem lidu, musel tuto schopnost vefiejnû prokázat. Vyprávûla mi o tom, jak vefiejnû dokazovali, Ïe ovládají ãtyfii základní Ïivly...“ „Co to je, ty základní Ïivly?“ skoãil jsem Vítkovi do fieãi. „Chtûl jsem to zrovna fiíct... Pro nû to byla zemû, vzduch, oheÀ, voda... A vefiejnû museli ukázat, Ïe tyto Ïivly ovládají. Pfiedstavuju si to tak, Ïe tfieba dokázali projít ohnûm nebo Ïe se umûli vzná‰et a tak...“ UÏ uÏ jsem se chtûl zeptat, jestli to je moÏn˘, ale hned mi nûkde uvnitfi naskoãilo, Ïe moÏn˘ je úplnû v‰echno. Îe nejsou Ïádn˘ hranice niãeho. „ProtoÏe kdyÏ umí ovládnout tyto Ïivly, tak to znamená, Ïe umí ovládat sami sebe. A kdyÏ umí ovládat sami sebe, svoji mysl, svoje vlastnosti, tak to znamená, Ïe jsou silní, stateãní, ãestní, spravedliví... Ovládají to, co fiíkají, dûlají... Jsou moudfií... Jsou to, co jsou, nejsou namy‰lení, protoÏe to se vyluãuje. KdyÏ jsi namy‰lenej, tak nemÛÏe‰ ovládat sebe sama a oheÀ tû spálí... A oni si vybírali do ãela takov˘ muÏe... ProtoÏe takoví 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208550
muÏi pronikli svou podstatou do skuteãnosti, do Ïivota, dál neÏ vût‰ina lidí, a víc vûdûli o v‰em...“ „A tys byl taky... taky jsi byl v ãele tûch lidí?“ „Jak to ví‰?“ „Nevím, tak mû to napadlo.“ „Tenkrát v noci se mi zdál sen... Byl jsem indián a taky jsem se uãil ovládat sám sebe. Spolu je‰tû se dvûma muÏi jsem ukazoval, co umím. V tom snu jsem vidûl sám sebe, jak stra‰nû se snaÏím a jak to chci dokázat...“ „A dokázal si to?“ „Dokázal. Stal jsem se vÛdcem tûch lidí, ale...“ „Ale ten sen nekonãil... Zase jsem vidûl sám sebe, ale uÏ jsem nebyl indián. Byl jsem nûkdo, kdo se díval na toho vÛdce indiána a... a usmíval se tomu. Usmíval se tomu, Ïe jsem se chtûl stát vÛdcem.“ „To je zajímav˘... A teì uÏ bys nechtûl b˘t vÛdce?“ „Ne, ale... rozhodnû bych chtûl ovládat sám sebe...“ „To je hezk˘... A já myslím, Ïe ti to pÛjde... VÏdyÈ uÏ to mበv sobû... Stejnû, Vítku, Ïivot je tak zvlá‰tní...,“ fiekl jsem a sám v sobû se zeptal, co to vlastnû je, ten Ïivot. Ale ani jsem neãekal, Ïe bych si odpovûdûl nûjak ve slovech.
35 Teta s Lucinkou se vrátily odpoledne. Olinka se ‰la nejdfiív pfievléct domÛ a potom pfii‰la k nám, ale je‰tû pfiedtím nám Lucinka vyprávûla v dûtsk˘m pokoji, jak˘ to bylo. „V‰ichni tam pfii‰li v ãern˘m, jenom já jsem mûla na sobû modrou a jedna paní hnûdou. Nûkter˘ lidi breãeli, nûkter˘ nahlas, nûkter˘m jenom potichu tekly slzy. Ale Olinky mi bylo líto. Sedûla s tetou a jejich pfiíbuzn˘ma úplnû vpfiedu...“ „A tys nebreãela?“ „No, jednu chvíli málem taky. Pfiedstavila jsem si, jak by bylo hrozn˘, kdyby to byla na‰e mamka... Ale pak zaãala potichounku hrát nûjaká hudba, moc se mi líbila a nemohla jsem si vzpomenout, co to je. A taky mû zaãaly tlaãit boty a v‰imla jsem si, Ïe jednu paní ‰ikmo pfiede mnou taky, protoÏe pravou nohu mûla bosou a poloÏenou na botû. Hned vedle 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208550