„Ano, přikývla Sabina. Ale neprozradila Mayerovi, ţe hrála právě v tom orchestru, který Franka doprovázel. „Soňa se tolik bála, ţe neseţene ty vstupenky, aţ jsem se smál, jestli se jí víc nelíbí ten mladý houslista neţ jeho přednes.“ „Jak na to reagovala?“ chtěla vědět Sabina. „Jak? Taky se smála. Ţe konečně uslyší, jak toho Brahmse hraje ten, kdo to opravdu umí. Víte, Soňa ten Brahmsův koncert také hrála. Na absolventském koncertu. S orchestrem.“ Cely se rozzářil. Asi si ji představil na pódiu. To jeho dojetí nezapadalo do Sabinina scénáře. Opravdu nevypadal, ţe by se chtěl se Soňou rozvést. Najednou ztuhl: „A co, kdyţ jsem měl pravdu…?“ „V čem?“ nechápala Sabina. „Víte, Soňa se opravdu změnila. Po tom koncertu…“ „Jakém? V Praze?“ „Ne, ještě předtím. Uţ tady. Ve Štrasburku. Byli jsme spolu na Frankově recitálu. Hrál Bacha, Mozarta. Soňa tehdy seděla úplně bez dechu. A po koncertu mě táhla do zákulisí. Chtěla mít jeho autogram. Podle mě jen chtěla ten zázrak vidět zblízka. A kdyţ jí podepisoval ten koncertní program, úplně ho hltala očima. Myslel jsem si, ţe se mi to jen zdálo. Prostě na ni jeho hra tak zapůsobila, ţe trochu ztratila soudnost.“ Vzhlédl k Sabině, jako by u ní hledal oporu. „Přece nebudu ţárlit na mladíka, který by mohl být jejím synem, ţe ano?“ Sabina nevěděla, co na to říct. Mayer najednou zavrtěl hlavou. „Nesmysl,“ prohlásil. „Ano,“ potvrdila to pevně Sabina. V duchu však poznamenala, ţe tak velký nesmysl to zas není. Proč by se jeho Soňa nemohla zamilovat do mladého amerického houslisty? Copak jí Pacovský neříkal, ţe ta Soňa dělala jen to, co sama povaţovala za správné bez ohledu na to, co si o ní myslí ostatní?
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208508
Ţe by její scénář vůbec neodpovídal pravdě? Ţe by to bylo naopak? Mayer se vůbec nechce rozvést, ale naopak, jeho Soňa se zakoukala do Franka? Ale neodváţí se k tomu Mayerovi přiznat? Moţná, ţe ho nechce ranit. Ale prostě si nechává zadní dvířka. Sabina si potřebovala srovnat myšlenky. Spěšně se rozloučila s Mayerem a zamkla se ve svém hotelovém pokojíku. Otevřela krabici. Byly v ní pohledy z různých měst. Text na většině byl pořád stejný: „Zdravím Tě, jsem v pořádku, myslím na Tebe, nezlob se na mě, všechno Ti později vysvětlím“. Končily střídavě buď „Mám Tě ráda“, anebo „Moc Tě miluju“. Sabina nevěděla, co si o tom má myslet. Je jasné, ţe její láska k velkému štíhlému Frankovi s hlubokýma oříškovýma očima a zrzavým hárem, které připomínalo lví hřívu, byla absolutně beznadějná. Počkat! Co vlastně o tom Frankovi ví? Co kdyţ Frank je na staré ţenské? Co kdyţ vyrůstal bez mateřské lásky a teď v kaţdé ţeně hledá matku? Sabina zavolala do recepce. Řekla, ţe potřebuje internet. Odpověděli, ţe si můţe vybrat. Buď pracovat v internetovém salonku anebo na laptopu, který jí zapůjčí rovnou do pokoje. Zvolila si laptop. Za necelou čtvrt hodinu ho měla na stole. Hotelový technik ji krátce zasvětil do několika maličkostí, které by se mohly lišit od toho, na co je zvyklá. Napřed vyhledala Mayerovu stránku. Byla tam i fotka celé Mayerovy rodiny na nějaké dobročinné akci: Mayer a štíhlá ţena s hustou záplavou černých vlasů, oba se usmívali. Dívenka s černým jeţkem na hlavě se na fotce tvářila trochu otráveně. Velký nos a široká pusa v ní nezapřely otce. Jen oči neměla tmavé, ale šedozelené. A uši jí netrčely tak jako otci. Přesto Sabinu napadlo, ţe by malé slečně Mayerové víc slušely dlouhé vlasy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208508
Pozorně si prohlíţela obrázek. Vypadali jako šťastná rodinka. Jenţe ta fotka byla něco jako reklama. Reklamě se nedá věřit. Sabina se snaţila vštípit si do paměti Soninu tvář. Pak vyhledala Frankovu stránku. Byla podstatně zajímavější. Vyčetla z ní, ţe se jako jediné a vytouţené dítě narodil v roce 1976 v rodině majitele sítě hotelů nejen na americkém kontinentu, ale i v Evropě, v Jiţní Africe a v jihovýchodní Asii, ţe od útlého věku projevoval hudební talent, ţe studoval na nejlepších školách a u nejlepších profesorů a tak dále… vítězil v soutěţích… hrál s dirigenty… Byla tam jména Roţděstvenského, Georgijeva, Bělohlávka, Peška… Pak následoval výčet skladeb, které má Frank v repertoáru. Ten si Sabina prohlídla pozorněji. Vlastně přesně nevěděla, co hledá. Jen tak jela kurzorem dál. Teď se její prst na klávesnici zastavil. Obraz ztuhl. Sabina nevěřícně zírala. Jméno ředitele agentury zastupující Franka v Evropě bylo… Morávek. Pod jménem následovala adresa, telefon, fax… Sabina zase zmáčkla klávesu s šipkou. Objevil se seznam míst, ve kterých měl Frank koncerty v letošním roce. Praha, Brno, Bratislava, Stockholm, Berlín, Frankfurt, po Frankfurtu následoval New York, potom Boston, tam hrál Chačaturjanův koncert s Bostonskou filharmonií, a zase Evropa, Madrid… Jak to můţe vydrţet? Sabina se rozčileně nadechla. Popadla krabici s pohlednicemi od Soni. Data na razítkách přesně odpovídala Frankově trase. Takţe ho Soňa všude následovala. Zběsile jezdila kurzorem. Konečně našla, co hledala: Plán na letošní sezónu. Všechno bylo jasné. Popadla mobil.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208508