uvařili něco teplého, zatímco na druhém konci údolí zavlály vlajky a všichni si chodili sem a tam, jen tak, jako o dovolené nebo tak. A pak k nám přišel nějaký trpaslík a řekl: ‚Neuvěřitelná věc, hoši, uvidíte něco, co nikdo neviděl už celé miliony let,‘ a taky že ano, to ti řeknu. Byli jsme kus od začátku fronty, protože mezitím vytvořili trollové, lidé a trpaslíci frontu vedoucí do jeskyně a každý, kdo se z jeskyně vracel, vypadal, jako by byl zhypnotizovaný. Víš, vyprávěl jsem ti o zázraku Koumského údolí už předtím, chlapče, ale tenhle obrázek mě a Placáka jsi ještě neviděl. Udělali ho těsně po tom, co jsme si uvědomili, že ten den se bojovat nebude, a všichni jsme šli po jednom nebo po dvou do té jeskyně a viděli tam dva krále – krále trpaslíků a krále trollů uzavřené nebo snad pohřbené v zářícím kameni, kteří hráli Buch! My to viděli! Byla to pravda! Zůstali přáteli ve smrti. A to pro nás bylo znamení, že nemusíme být nepřáteli ani v životě. Tak to bylo až do chvíle, kdy jsme později s Placákem hledali něco, čeho bychom se mohli společně napít. Většina těch kolem nás dělala to samé, ale to pití, co mi dal, mi málem utrhlo hlavu. Každopádně mi to ožehlo boty. Placák už má dvě děti, víš, daří se mu dobře a pracuje v Ankh-Morporku. Trollové nejsou žádní psavci, ale já na něj a Koumské údolí vzpomínám každý den.“ Starý příštipkář se podíval úkosem synovi do tváře a pokračoval: „Jsi chytrý kluk. Chytřejší, než byl tvůj bratr… a myslím, že se mě chceš na něco zeptat.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208396
Mladík si odkašlal a řekl: „A když jsi je viděl hrát Buch!, tati, nevzpomeneš si, kdo z nich by to vyhrál?“ Starý trpaslík se zasmál. „Přesně na totéž jsem se zeptal, když jsem potkal velitele Elánia, ale on mi to nechtěl říct. Myslíme si, že nejspíš sebral několik figur, aby nikdo nemohl zjistit, kdo by zvítězil, a aby se kvůli tomu nějaký všetečný mrňous jako ty nepokusil začít tu zatracenou válku znovu.“ „Velitel Elánius? Strážce tabule?“ „Ano, to byl on. Potřásl mi rukou. Potřásl mi oběma rukama.“ Chlapcův hlas byl najednou velmi uctivý. „Ty sis vážně potřásl rukama s opravdickým velitelem Elániem?“ „Jistě,“ odpověděl nonšalantně otec, jako by setkání s Elániem, Strážcem tabule, patřilo ke každodenním událostem. „Ale myslím, že ses chtěl zeptat ještě na něco, chlapče.“ Mladík se zamračil. „No, co se stane s mým bratrem?“ „Je mi líto, ale to nevím. Poslal jsem žádost lordu Vetinarimu, napsal jsem tam, že Vágris je hodný chlapec, který se dostal do špatné společnosti. Dostal jsem odpověB, kde mi jeho lordstvo píše, že mladý trpaslík zapálil semaforovou věž, přestože na ní pracovala obsluha. A jeho trest že závisí jen na rozhodnutí jeho lordstva. Poslal jsem mu další dopis a napsal mu, že jsem bojoval v Koumském údolí. Přišla odpověB, kde lord Vetinari říká, že tomu rozumí tak, že jsem nebojoval v Koumském údolí, protože tam naštěstí nebojoval nikdo, ale že chápe, že pro svého 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208396
staršího syna musím udělat, co můžu, a jak lord Vetinari píše, bude o tom přemýšlet.“ Starý trpaslík si povzdechl. „Pořád ještě čekám, ale jak říká tvá matka, je pořád ještě naživu, jinak bychom o tom už slyšeli. A neříkej mi, chlapče, že extrémističtí krakové jsou na naší straně, protože nejsou. To oni se ti snažili namluvit, že mrtvé krále vyrobili v Ankh-Morporku a byly to jen bezduché figury, stejně jako my, když jsme uvěřili tomu, že jsou praví. A hlupáci tomu věří, chlapče. Ale já tam byl! Sáhnul jsem si a cítil, stejně jako všichni ostatní toho dne, a proto se vždycky rozčílím, když začnou krakové ty své litánie o příšerných lidech a děsivých trollech. Chtějí, abychom se báli jedni druhých, abychom si mysleli, že musíme mít nějakého nepřítele, ale jediným naším nepřítelem jsou krakové a ti ubozí hlupáci, co jim uvěří, jako tvůj bratr, který zapálil semaforovou věž a ošklivě se mu to vymstilo. Jsou to oběti těch zákeřných hnusáků, kteří se plíží ve tmě.“ Daleko odtamtud, v Oválné kanceláři, položil Važuzel před lorda Vetinariho polední vydání Komety, podíval se na poslední zoufalý dopis pana Smålsessona a řekl: „Spálili ještě dvě další signalizační věže, můj pane, ale zatím nikdo neumřel. Jen, samozřejmě, na jejich straně. Mladí trpaslíci, kterým někdo našeptává špatnosti. Ale i tak by měli mít víc rozumu.“ Lord Vetinari se zahalil do mlčení. „No ano,“ řekl lord Vetinari po chvíli, „ale je snadné být hlupákem, když je vám sedmnáct, ale musím konstatovat, že ti krakové, kteří je do toho namočili, jsou mnohem starší. Nemá smysl zlomit šíp, když, budeme-li jednat 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208396