(c) párově s dospělým (iniciativní byli hlavně dospělí, kteří chtěli získat Mariánovu pozornost): PNR1–P9/S2: Profesionálna matka začala loptu vyhadzovať do vzduchu. Mariána to zaujalo a išiel k nej. Profesionálna matka položila loptu pred neho na zem a roztočila ju. Marián sa začal usmievať a pozeral sa na loptu. Profesionálna matka sa s Mariánom neustále rozprávala.
Při napodobování šlo zejména o párové hry s dospělým. Z hlediska iniciativy byly takové, které navrhl dospělý, ale i takové, které navrhl Marián (1;1). Podle našeho názoru byl u něj tento typ hry na vysoké úrovni, neboť Marián účelně používal různé předměty. I když v některých případech odpozoroval jen část činnosti, objevily se náznaky, že chápal vztahy (např. nemám jídlo, tak si ho uvařím), co se vyskytuje u starších batolat. Kromě toho začal ve hře používat první symboly: PNR1–P7/S17: Marián sa otočil a zobral do ruky z dreva vystrúhaný telefón. Priložil si ho k uchu. Napodobnila som s ním telefonovanie. Smial sa. PNR1–P8/7: Profesionálna matka držala v rukách lyžičku. Marián k nej prišiel a naťahoval sa za lyžičkou. Profesionálna matka mu ju dala. Marián si ju zobral a zo zeme zdvihol téglik od jogurtu. Profesionálna matka mu povedala: „Jaj, aké dobré. Papaj. Majo, Majo.“ Marián začal šúchať lyžičku o pohárik od jogurtu. Profesionálna matka mu povedala: „No, tak, pomiešaj si.“ Marián si priložil pohárik k ústam.
Do tematických her jsme zahrnuli obecně známé dětské hry s říkankami a písničkami. Byly vždy párové se zahájením dospělého: PNR1–P8/S6: Profesionálna matka chytila Mariána za ruky a postavila ho na nohy. Marián sa oprel o jej nohy. Profesionálna matka si ho pritúlila a prstami mu prechádzala po chrbte. Pritom hovorila riekanku: „Ide, ide, ide vlak, nesie zimu mrak. Veselo si zahvízda, letí ako vták.“ Profesionálna matka Mariána od seba odtiahla, pozrela sa naňho a povedala: „Tak?“ Marián sa na ňu usmial a opäť si k nej pritisol hlavu. PNR1–P8/S6: Profesionálna matka si Mariána posadila do lona a opýtala sa ho: „Ideme sa hrať Varila myšička kašičku?“ Odsunula sa od stola, chytila Mariánove ruky a ukazovala na nich hru Varila myšička kašičku. Pritom hovorila text. Na konci Mariána pohladkala po bruchu. Marián sa zasmial… Marián zobral do rúk ruky profesionálnej matky a ukazoval na nich hru Varila myšička kašičku. Pritom džavotal. Profesionálna matka hovorila text riekanky. Na konci ho opäť pohladkala po bruchu… Pri tejto hre Marián vždy zoberie do rúk ruky profesionálnej matky a ukazuje hru na nej, nie na sebe.
Do určité doby tuto hru Marián (1;1) pokaždé ukazoval na profesionální matce. Zrcadlil tím profesionální matku, nebo jí ukazoval, že on je „pánem hry“? Až během našeho posledního pozorování hru ukázal na sobě (1;2), ale jeho partnerem byl profesionální otec. Zda tento jev pokračoval i později a případně to
– 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208388
mělo souvislost s osobou profesionálního rodiče (tzn. matky nebo otce), jsme neuměli posoudit, jelikož profesionální matka s Mariánem tuto hru už před námi nehrála. U Mariána se objevily i hry, které hovořily o jeho fantazii a bohatém vnitřním světě. Prostřednictvím nich rozehrával jednoduché akce. Ve většině šlo o párové hry, ve kterých se svým chováním snažil upoutat potenciálního partnera a vtáhnout ho do situace, kterou rozehrál: PNR1–P9/S7: Marián sa v postieľke postavil. V ruke držal umelého dinosaura, s ktorým sa Michal56 predtým hral. Jednou rukou sa oprel o zábradlie postieľky a druhou rukou mi podával dinosaura. Zobrala som si ho. Podala som mu ho späť. Natiahol ruku a zobral si ho. Hneď mi ho podával späť. Zobrala som si ho a podávala som mu ho späť. Marián natiahol ruku. Keď bol dinosaurus blízko k nemu, ruku stiahol a zasmial sa. Ruku s dinosaurom som stiahla aj ja… Marián ku mne natiahol ruku. Podávala som mu dinosaura. Keď bol dinosaurus blízko jeho ruky, opäť ju stiahol a zasmial sa. Profesionálna matka povedala: „Chce sa s tebou hrať.“ Marián to zopakoval niekoľkokrát. Neskôr, keď som mu dinosaura podávala, hýbala som s ním zo strany na stranu. Marián sa z toho smial a vždy, keď bol dinosaurus blízko, pritisol sa k opačnej strane postieľky. PNR1–P9/S7: Profesionálna matka sa postavila a išla do chodby zaniesť smetník s metličkou. Marián išiel za ňou. O chvíľu sa vrátili do kuchyne. Marián chodil po kuchyni. Išiel k postieľke a zodvihol zo zeme Michalovu fľašu. Napodobnil s ňou pitie. Išiel k profesionálnej matke, ktorá bola pri kuchynskej linke, a podal jej fľašu, aby sa napila. Profesionálna matka si k nemu čupla a napodobnila pitie. Pritom hovorila: „Mňam, mňam, to je dobré.“ Marián sa usmial a fľašu si zobral. Napodobnil pitie a fľašu podal profesionálnej matke, aby urobila to isté. Zopakovali to asi 3krát. Poslednýkrát mu profesionálna matka fľašu zobrala, naplnila ju čajom a podala mu ju späť.
Obecně byla Mariánova (1;1–1;2) hra pohybového rázu, i když s velmi častými změnami. Měl z ní velkou radost, což vystihuje i vyjádření profesionálního otce, který uvedl, že „pozitívne berie, keď sa s ním hráme. Reaguje na to, že keď sa s ním niekto hrá.“ (Interview PO1/S26) Mariána těšila společnost a do her vkládal spoustu fantazie. V mnoha případech mu byla partnerem zejména profesionální matka. Posledními dvěma oblastmi, kterých se dotkneme pouze okrajově, bylo přijímání jídla a vnímání bolesti. Jak jsme uvedli v Mariánově adaptačním období, jídlo bylo podle profesionálního otce indikátorem jeho míry etablování se v profesionální rodině. Marián měl v postadaptačném období velkou chuť k jídlu. Byl si už jistější péčí profesionální matky? Co se týče jeho způsobu přijímání jídla, podobně jako při jiných činnostech, nevydržel sedět na jednom místě delší dobu, což pravděpodobně souviselo s jeho hyperaktivitou. 56 Kapitola 6.1.1.
– 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208388
Co se týče vnímání bolesti, u Mariána jsme postřehli sníženou citlivost vůči bolesti: PNR1–P7/S4: Marián lozil pod stolom. Postavil sa a buchol si hlavu o stôl. Vyzrel spod stola a usmial sa. Profesionálna matka sa naňho pozrela a povedala mu: „Nič si nepočul, nič si nepočul. Väčšinou deti ani nereagujú, pokiaľ niekto nezhíkne.“ Marián išiel k nej. Ona ho pohladkala po hlave, dala mu pusu na líce a povedala: „Dobre, dobre, moje.“ Marián vydával chrapľavé zvuky. Profesionálna matka mu povedala: „Ja viem.“ Dodala, že Marián má pravdepodobne nízky prah bolesti57 (napr. boli u lekára na odber krvi a vôbec neplakal).
Úkoly a status profesionální matky ve vztahu k Mariánovi Marián se od ostatních svěřených dětí v profesionální rodině výrazně lišil hlavně v přijetí profesionální matky a ve vyžadování jakož i dávání fyzického kontaktu. Podle našeho názoru se potřeboval zbavit strachu a získat jistotu, že mu profesionální matka nahradila ztracenou osobu, se kterou před příchodem do profesionální rodiny vytvořil dyádu a nanovo chtěl ve svém self utvrdit přerušený podpůrný okruh. Hlavním úkolem profesionální matky bylo: – být pro Mariána pomocným objektem; – vytvořit s ním ztracenou dyádu matka–dítě. Marián na to vynakládal hodně snahy, např. úsměv, různá drobná gesta, projevy spojené s fyzickým kontaktem, které měly pro něho stejný účinek jako celodenní práce dospělých. Byl závislý na lásce, kterou mu ostatní věnovali a hlavně na lásce od profesionální matky (Winnicott, 1998, s. 65). Na základě dřívějších interpretací jsme došli k závěru, že i Marián (1;0–1;2), podobně jako Michal (3;0–3;4)58, žádal od profesionální matky slib stálé lásky. Jenže v jeho případě nešlo o cílevědomý postup jako u Michala (tj. o záměrnou snahu o změnu jejího cíle), ale spíše o získání důkazu, že to tak již je. Proto jsme uvažovali nad tím, že dítě svěřené do profesionální péče nemá za cíl posunout status profesionální matky z profesionálního na více osobní se slibem stálé lásky, ale ujistit se, že v něm profesionální matka už je (tzn. žádá od ní potvrzení slibu stálé lásky). Profesionální matka si byla této Mariánové snahy vědoma, avšak jasně určila hranice své lásky k němu (za lásku mu dávala určité náhrady). To ho vedlo k ještě většímu stupňování projevů lásky vůči ní a čím dál tím větší nespokojenosti s náhradami, které mu nabízela. To ho podle nás dostávalo do těžké a pro něj až zoufalé situace, provázené nejistotou a nepochopením, proč tomu tak je. Vytvářelo to u něj nedůvěru vůči základní lásce a možná vnitřně cítil, že ta, kterou mu nabízeli, byla „falešná“ (ne ta pravá a navždy). 57 Profesionální matka spíše myslela zvýšený práh bolesti, kdy jedinec pociťuje bolest později nebo méně silně než osoba, která má práh bolesti nízký. 58 Kapitola 6.1.1.
– 100 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208388