všiml známek profesionálně odstraněného tetování, stejně jako starých bojových zranění a plastické operace obličeje. Laboratoř právě zrekonstruovala tetování.“ Položila Whitneymu na stůl výtisk. „Symbol gangu,“ začala. „Soldados. Tohle si pamatuju. Vzpomínám si na ně. Svého času jsem seškraboval ostatky několika z nich a pár dalších jsem dostal pod zámek. Nefungují už alespoň deset let. Spíš déle. Zanikli ještě před vaším příchodem k policii, poručíku.“ „V tom případě víte, co to tetování symbolizuje.“ „Plnohodnotného člena přinejmenším s jedním zabitím na kontě. Oběť byla ve Španělském Harlemu jako doma.“ „Ano, pane. Na medailonku, který jsem našla, bylo věnování nějakému Linovi. Snažíme se získat záznamy o křtech v daném kostele. Navíc se domnívám, že měl blízkou přítelkyni nebo příbuznou, která se v dětství stala obětí pohlavního zneužívání.“ „Proč?“ Eva mu rychle a stručně popsala případ Solasových. „Tyto faktory naznačují, že taková osoba by měla být v systému. Dá se těžko uvěřit, že jako člen gangu nebyl někdy předveden k výslechu a že jeho otisky a/nebo DNA nejsou v záznamech. Oboje jsme ale tělu odebrali a nic jsme nenašli.“ Whitney si povzdychl. „Nezletilí členové, kteří nebyli usvědčeni z žádného zločinu, za který by šli do vězení, mají vymazané záznamy podle Odpustkového dekretu z roku 2045. Dekretu, který byl o rok později zrušen.“ „I tak, pane, databáze by měla ukázat, že existuje shoda v otiscích nebo DNA, i kdyby konkrétní záznam byl vyčištěn.“ „Ne vyčištěn, poručíku. Smazán. Nezletilí, kteří nešli do vězení, nemají žádný záznam. Ti, kteří byli odsouzeni, záznamy mají, i když zapečetěné. Řekl bych, že vaše oběť 97
SMRTICI_KALICH_DEF.indd 97
29.6.2015 14:47:01 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208262
patřila mezi nezletilce, kteří profitovali z Odpustkového dekretu. Jestli se potom už dokázal vyhýbat malérům, nenajdete jeho otisky ani DNA v žádné databázi.“ To snad není pravda, ulevila si Eva cestou zpátky na oddělení vražd. Nějací měkkosrdcatí politici si dělají starosti o pouliční krysy a jejich řešení spočívá v tom, že pohladí hodné malé vrahy, dealery drog a hromadně znásilňující gangstery po hlavě a řeknou jim: „Že už nebudeš hřešit, viď?“ Teď se musela probírat stohy dat, které jí možná nakonec nepomůžou, jen proto, aby se dostala k informacím, jež měla mít rovnou k dispozici. Lino měl nějaké příjmení a Eva si byla zatraceně jistá, že ho vrah znal. Dokud ho nezjistí ona sama, zůstane Lino panem X. A nesměla zapomenout na pravého Miguela Florese. Jestli chtěla mít naději na jeho nalezení, živého či mrtvého, potřebovala odhalit totožnost oběti. Všechny instinkty jí napovídaly, že Flores je mrtvý, ale to neznamenalo, že na něm nezáleží. Čím víc zjišťovala o oběti, tím se Miguel Flores stával důležitějším. Zastavila se u prodejního automatu a zaškaredila se na něj. „Opovaž se mi dělat potíže.“ Naťukala kód. „Jednu pepsi a nech si obsah a výživovou hodnotu od cesty.“ Automat vyplivl plechovku a zahrál současnou znělku pepsi. „Z toho by jeden dostal žízeň,“ zahučela na odchodu. Když se otáčela, málem vrazila do otce Lópeze. „Pardon.“ „To je moje chyba. Nevěděl jsem přesně, kam jdu, a nedíval jsem se pořádně na cestu. Ještě jsem tady nebyl. Je to tu… velké.“ „A hlasité a plné hodně špatných lidí. Jak vám můžu pomoct?“ „Nesu ty záznamy, které jste si vyžádala.“ 98
SMRTICI_KALICH_DEF.indd 98
29.6.2015 14:47:01 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208262
„Aha. Díky. Mohla jsem si pro ně zajet.“ Nebo jsi je mohl poslat elektronicky, dodala v duchu. „Já… Chtěl jsem na chvíli vypadnout. Máte chvilku?“ „Jistě. Moje kancelář je hned za rohem. Ehm, dáte si něco?“ Zvedla pepsi a málem se pomodlila, aby odmítl. Nehodlala znovu pokoušet štěstí s automatem. „Dal bych si trochu kafe. Jenom si…“ „To mám v kanceláři,“ zarazila ho Eva, když vykročil k automatu. Odvedla ho po chodbě do hlavní místnosti oddělení, kde Jenkinson právě vrčel do videofonu: „Koukej, ty zkurvenej podvraťáckej kreténe, prachy dostaneš, až mi něco zjistíš. Vypadám snad jako debil, co se tu šťourá v nose? Nechtěj, abych si za tebou došel, ty mizernej sráči.“ „Ehm,“ odkašlala si Eva. „Moje kancelář. Omlouvám se.“ Lópezův poklidný výraz se ani v nejmenším nezměnil. „Když jste říkala, že je to tu hlasité a plné hodně špatných lidí, zapomněla jste se zmínit o barvitosti.“ „Asi. Jak chcete to kafe?“ „Bez mléka a bez cukru, díky. Poručíku…, přinesl jsem záznamy o křtech.“ „To jste říkal.“ „A hodlám vám je předat, než půjdu.“ Eva přikývla. „To by dávalo smysl.“ „Dělám to bez souhlasu nadřízených. Moji nadřízení,“ pokračoval, když se k němu Eva otočila s kávou, „si sice samozřejmě přejí spolupracovat při vyšetřování, ale zároveň jim dělají starosti… následky. A publicita. Sdělili mi, že moji žádost přezkoumají. A přezkoumání často znamená…“ „Až naprší a uschne?“ „Něco takového. Získal jsem ty údaje sám.“ Eva mu podala hrnek. „To z vás dělá policejního informátora. Stačí jako platba kafe?“ 99
SMRTICI_KALICH_DEF.indd 99
29.6.2015 14:47:01 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208262