„To si piš,“ řekl Li do salvy smíchu. Později si prohlížel tvář v zrcadle na toaletách a překvapilo ho, jak znatelný je obrys ruky na jeho kůži, rudý a vystouplý. Když se ho teď dotkl znovu, pocítil jisté spojení, jako kdyby se dotkl Margaret. Dokouřil cigaretu a cvrnkl ji otevřeným oknem ven. Než dopadla na zem, sledoval spršku oranžových jisker, která ze špačku vylétla. Otočil se a podíval se na složku od Čchiena. Byla to záhada. Všechny důkazy poukazovaly na to, že Jüan je čtvrtá oběť téhož sériového vraha. Margaret však došla k závěru, že jde o vraždu podle předlohy. Že Jüana zabil někdo jiný. Jak by mohl Li pochybovat o jejím úsudku? Byla to odbornice s nezměrnými zkušenostmi. Dobře věděl, že pouze jeho detektivové a vrah sám měli dost informací na to, aby dokázali napodobit všechny podrobnosti. Po návratu z pitvy podal detektivům zapojeným do případu předběžnou zprávu o výsledcích. Několik z nich odmítlo Margaretiny závěry. Levák, nebo pravák, to byl podle nich bezvýznamný detail. Stejně jako přechod z vína na vodku při podávání flunitrazepamu. Li podotkl, že hlava nebyla useknutá tak čistě. Sang naznačil, že vrah možná svévolně změnil svůj modus operandi, aby zkomplikoval vyšetřování. Výměna pravé ruky za levou by vysvětlovala, proč sek nebyl hladký. Nikdo nevěřil, že by těch pár drobností mohlo mít nějaký význam ve srovnání s množstvím podobných rysů. Li však věděl, že Margaret je považuje za důležité, a jeho strýc vždycky říkával, že odpověď se skrývá v maličkostech. Posadil se ke stolu a zapnul kloubovou lampičku, která desku zalila světlem. Podíval se na žlutou složku. Byl v ní lidský život. Možná i příčina jeho konce. Otevřel ji. Uvnitř našel kopie úředních dokumentů; zdravotní záznamy; údaje o vzdělání ve Spojených státech; Jüanův vlastní životopis; žádost o občanství; oficiální vládní zprávu o jeho politické minulosti; hodnocení 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208204
ústní zkoušky pro přijetí na americké ministerstvo zahraničí; výsledky bezpečnostních prověrek a lékařských prohlídek. Li procházel dokumenty sem a tam a pokoušel se seskládat dílky Jüanova příběhu. Jüan Tchao se narodil roku 1949 — v roce, kdy se zrodila i Čínská lidová republika. V roce Buvola. Ve stejném roce jako všechny ostatní oběti. Byly to děti revoluce, plody osvobození. Čínu opustil v sedmnácti letech, v květnu roku 1966, pouhý měsíc před vypuknutím kulturní revoluce, která podle většiny pamětníků začala 13. června přerušením výuky na školách a univerzitách po celé zemi. Zmizel právě včas a dostal výjezdní vízum do Egypta, kde měl studovat fyziku na Káhirské univerzitě. To však byla jen zástěrka, v Egyptě strávil sotva pár týdnů a potom odletěl do Spojených států, kde ho přijali na vysokou školu. Začal studovat politologii. Finančně ho zabezpečil strýc, který z Číny utekl do San Francisca už v roce 1948. Jüan strávil léto prací ve strýcově restauraci v tamní čínské čtvrti, aby si vydělal na část školného. Na podzim nastoupil na Kalifornskou univerzitu v Berkeley. V Berkeley v té době panovala bouřlivá léta, docházelo ke studentským demonstracím za občanská práva a protestům proti válce ve Vietnamu. Li marně listoval papíry a hledal zprávu, kterou v té době o Jüan Tchaovi nepochybně sestavila fbi. Samozřejmě už předem věděl, že ji tam nenajde. Stejně jako hlášení o tom, že by se ho pokusila rekrutovat cia. Jüan dokončil doktorát z politologie v roce 1972, ale zůstal ještě další dva roky, aby dopsal svou postdoktorální práci. V roce 1974 získal místo na úrovni pomocného profesora v oboru politologie v Berkeley. Okamžitě zažádal o zelenou kartu. Jeho žádost byla schválena a on díky tomu mohl nastoupit. Jüan si pronajal byt v Oaklandu, poblíž univerzity a přímo naproti Sanfranciskému zálivu. V roce 1978 získal titul docenta. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208204
Rok nato zažádal o naturalizaci a získal ji. Potom si v roce 1979 jako americký občan vzal Američanku čínského původu. Jejich manželství však trvalo pouze dva roky a neměli žádné děti. O dva roky později, v roce 1983, se z něj stal profesor. Během dalších let se tiše pohroužil do středního věku v ústraní kali fornské akademické sféry. Potom v roce 1995, ve svých čtyřiceti šesti letech, zcela náhle zažádal o práci u ministerstva zahraničí. Nepochybně ho velmi rádi přijali — rodilého Číňana, profesora politologie, naturalizovaného amerického občana, který plynule mluvil standardní čínštinou. Jüan Tchaův život se začal ubírat úplně jiným směrem. Rok nato se přestěhoval do Washingtonu. Dokumenty od Američanů však neprozrazovaly, v čem spočívala jeho pracovní náplň. Potom v roce 1999 zcela vyrazil dech svým nadřízeným, když se přihlásil na post na americkém velvyslanectví v Pekingu, kde se uvolnila pozice prostého úředníka na vízovém oddělení. Dostal několik rozhořčených interních vzkazů, které naznačovaly, že jeho schopnosti mohou být mnohem lépe zužitkovány na jiném místě. Jüanovy odpovědi nikde zaznamenané nebyly. Jeho žádost nakonec zdráhavě odsouhlasili. Jüan Tchao před šesti měsíci konečně dorazil do Číny a nastoupil na místo na vízovém oddělení v areálu velvyslanectví na začátku Hedvábné ulice. Li si zapálil cigaretu a sledoval, jak se modrý kouř líně vznáší ve světle stolní lampy. Řada faktů. Chronologicky seřazených. O tom muži mu však řekla pramálo. Jaký byl doopravdy? Jaké měl obavy a naděje? Koho miloval, koho nenáviděl a kdo nenáviděl jeho? Proč se po skončení kulturní revoluce nevrátil zpět do domoviny, když by to pro něj bývalo bylo bezpečné? Proč se pro to rozhodl po třiceti čtyřech letech? Li si vzpomněl na byt v domě číslo sedm na ulici Tchuan Ťie Chu Tung-li. Proč si ho 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208204