Kapitola 2.
◆◆◆ Vytěžení všech lidiček užívajících v objektech A až F dobrodiní ubytovny Konstruktivy, stejně jako obyvatel domů v okolí Novodvorské – dohromady šlo o stovky lidí – nepřineslo směrem k možnému pachateli vraždy Alice Petříčkové žádný relevantní poznatek. Nic nepomohl ani identikit neznámého mladíka. Naopak, tu a tam se mihl ve svědeckých vzpomínkách nějaký jiný voyeur, exhibicionista nebo aspoň podezřele se chovající chlapisko s deviantním leskem v očích… Nešlo o výmysly, některé výpovědi se vzájemně shodovaly, ale nakonec vše vyznělo doztracena. Slepé uličky. Samá voda. Operativní šetření proběhlo i na zimním stadionu Konstruktivy, stojícím v sousedství komplexu dělnické ubytovny. Slabihoudová pracovala na „zimáku“ jako uklízečka, její dcery sem chodily bruslit, ve zdejší restauraci se měla Alice poznat s Ivanem Šándorem… Jak se později ukázalo, za kamarády hokejisty sem chodil také vrah, 8. dubna 1985 se tu dokonce objevil asi hodinu před spácháním činu! Ať tak či tak, jediným možným podezřelým z okruhu lidí blízkých Petříčkové zůstával pro kriminalisty milenec oběti Šándor. Neměl alibi, přesně řečeno svědectví vrátného Bernarda Veselského nic klíčového ze Šándorovy výpovědi nevyvrátilo, ale taky nepotvrdilo. „Pracuju jako noční vrátný na bloku C, návštěvy jsou povoleny pouze na bloku B. To ale nic neznamená – třeba Šándor bydlí v nultém poschodí, což je asi jen 2,5 metru vysoko. Slyšel jsem, že si chlapi z tohoto patra vodili přes balkón, snad pomocí nějakého prkna, dovnitř ženské.“ Podle Veselského odešel Šándor z ubytovny Konstruktivy už kolem 19. hodiny, nikoli tedy až po 20. hodině. Vrátný si nebyl stoprocentně jist, žádnou knihu odchodů a příchodů nevedl. Ale svým způsobem to stejně nehrálo roli: 98
Démon v mém srdci_tisk_c.indd 98
14. 6. 2015 9:20:03
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208190
S tváří dítěte
„To se nedá uhlídat! Jak už jsem řekl, okna nultého poschodí jsou nízko, takže kdo chce, může nepozorovaně odejít oknem. Popřípadě si odemknout zadní vchod. Nesmí se to, ale vím, že někteří chlapi klíč od zadního vchodu mají.“ Což byl i Šándorův případ. Ale především se přítel oběti pohyboval v době vraždy na místě činu! Kriminalisté na to měli svědky, dva mladé kluky z učňáku, kteří se zvečera velikonočního pondělku vraceli úvozem nad roklí na ubytovnu a všimli si nápadně rychle kráčejícího cikána. Pak jim v jedné zatáčce zmizel… Byl to Šándor, hledající po odchodu z bytu Slabihoudové Alici Petříčkovou. Šándor nic z toho nepopíral. Taky on oba mladíky zaregistroval, dokonce slyšel část jejich hovoru. Shodně s nimi popsal starší, zřejmě manželský pár kráčející v protisměru. Šándor podle svých slov došel až na ubytovnu, ve vrátnici se zeptal Veselského, jestli ho nesháněla Alice. Když se dočkal negativní odpovědi, pachtil se znovu na Novodvorskou ke Slabihoudové. Chvíli zmateně debatovali, kde může Alice být, pak se rozmrzelý Šándor vrátil na ubytovnu – také on toužil vidět film s komisařem Moulinem… Je zajímavé číst, do kolika svědeckých výpovědí včetně pejskařů, venčících svá zvířátka poblíž rokle, se promítl fenomén televizní detektivky! Dejme však slovo skutečnému kriminalistovi, vyšetřovateli Markovičovi: „Netrvalo dlouho a Šándora jsme obvinili z vraždy. Se souhlasem prokurátora putoval do vazby. Poslední události na něj psychicky dolehly, nemohli jsme potřebovat, aby se z nějakého důvodu pobláznil a odcestoval někam až na Slovensko. 99
Démon v mém srdci_tisk_c.indd 99
14. 6. 2015 9:20:03
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208190
Kapitola 2.
Současně jsme poslali na expertízu jeho svršky, Šándor také souhlasil s odběrem krve k určení skupiny. V podstatě jsem to všechno vnímal jen jako nutnou a nezbytnou formalitu, která Šándora definitivně zbaví podezření. Z výpovědí svědků jsme věděli, že se choval k Petříčkové slušně, že není žádný násilník. Taky Alice měla Šándora ráda, byl hodný na ni i na děti, v sobotu 6. dubna spolu seděli v kině Flora, o den později navštívili Matějskou pouť… U tohoto mileneckého páru bychom motiv k vraždě těžko hledali,“ shrnuje první fázi případu Jiří Markovič. „Ale především: Pár sexuálních mordů jsem už měl jako vyšetřovatel za sebou. A pohled na mrtvolu Petříčkové nevěstil nic dobrého! Tohle neudělal obyčejný vrah!“ Část druhá: Noční přízrak
Ano, Alicina smrt byla „jen“ pouhá předehra. Pak přišla dramatická a tragická noc z pátku 3. na sobotu 4. května 1985. Dějištěm se stal Hloubětín v devátém pražském obvodě. Půl hodiny po půlnoci přepadl neznámý muž 54letou Vlastu Štěpánkovou. „Předchozí večer jsem strávila s přáteli a známými ve vinárně Tatran. Domů z centra jsem se vracela tramvají, nastupovala jsem na zastávce před Dětským domem. Pamatuju se na několik lidí, kteří se mnou cestovali až do Hloubětína, ale nevěnovala jsem jim mimořádnou pozornost. Stejně tak jsem si nevšimla, jestli společně se mnou někdo z tramvaje vystoupil, popřípadě šel za mnou,“ vypověděla Štěpánková do protokolu. „Ze zastávky tramvaje Slévačská jsem mířila zkratkou ke svému bydlišti v Poříčanské ulici. Před naším rodinným domkem jsem vytáhla z kabelky klíče a vtom mě někdo zezadu napadl a to tak, že mi přiložil předloktí pravé ruky na krk a pak začal ruku přitahovat k sobě. Tím mě začal velkou silou rdousit. Já jsem se bránila, snažila 100
Démon v mém srdci_tisk_c.indd 100
14. 6. 2015 9:20:03
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208190