VIII
Ti vidí plazit se po Velké zdi kovového hada; dostane květiny od architekta.
Za svítání se důstojníci a vzdělanci z velitelství odebrali na hradby, aby přivítali štáb, který nechal vojsko nastoupit na pláni. Ti si povšiml nové osoby, vybavené jako on dlouhým mandarínským vousem a naškrobeným černým kloboukem. Kuo Kuo-wej, což znamenalo „Obrana státu“, byl císařský mírotvorce; ministerstvo uznalo za vhodné přidělit ho ke generálu Zvonovi. Ten titul byl udělován vysokým úředníkům pověřeným zajišťovat občanský pořádek v krajích, kde hrozila anarchie. Císařský mírotvorce zrovna prováděl svou mírotvornou činnost: momentálně pacifikoval ptactvo. Čtyři vrány hřadující na postranní bráně poklidně pozorovaly, jak mává rukama.* „Odežeňte je! Odežeňte tu škaredou havěť!“ vztekal se velký služebník Státu. * Číslovka čtyři zní v čínštině stejně jako slovo „smrt“; soudí se, že nosí neštěstí.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208156
„V našich horách to nejsou poslové neštěstí!“ protestoval pobočník Lung, zneklidněný tím, že se administrativa naváží do chráněnců ochranné bohyně. Zdálo se, že nebeský řád, který měl císařský mírotvorce udržovat, se týká i opeřenců. „Když se vám hrabou zobákem v útrobách, věřte mi, že jsou posly pořádného neštěstí!“ trumfoval pacifikátor divoké zvířeny. Byla tam hranička dlažebních kostek, kterou si připravil nějaký zedník. Začal je po ptácích házet, ale na sílu jeho paží byli příliš vysoko a projektily padaly na druhou stranu hradeb, na přilby vojáků, kteří měli zakázáno vstoupit do města; ty překvapilo, že už na ně házejí i kameny. Velitel Süe, zmítající se od příchodu soldatesky mezi znepokojením a rozrušením, už to nevydržel. Svěří mu generál při střetu hlavní úlohu? Bude s to ji splnit? Tolik se na ni připravoval, že už neměl sebemenší představu, co má dělat. „Já věděl, že moje znalost vojenských smluv pro vás bude nezbytná!“ zaječel starý voják vysokým hlasem. Důstojníci hlavně doufali, že má dost zdravé srdce, aby nezemřel radostí, ještě než první Tchu-ťüeové vystrčí své dlouhé nosy. Jejich velitel se ušklíbl. Uvolil se uvázat si na krk toho břídila jen proto, že se vyznal v domorodých kmenech. Aby zakryl rozmrzelost, obrátil se k aspirantovi Chuajovi a uložil mu řídit město v očekávání jejich vítězného návratu.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208156
Ti byl v pokušení dát najevo, že na to je tady on. Aspirant byl však rychlejší. Ta nevděčná práce mu upírala čestné právo podílet se na vítězství. Zuřil. „Mohu pokorně poukázat na to, že jsem naše tažení pečlivě připravil? Nic by pro mě nebylo větší ctí než…“ „Zůstaneš tady a povedeš hospodářskou správu, to bude ještě lepší,“ přerušil ho Čung Žung nesmlouvavým tónem. Ponechal podřízeného jeho zklamání a nechal si předvést průvodce a průzkumníky, které mu město poskytlo. Pochopitelně to byli příslušníci cizích etnických skupin. Ti viděl, jak na ty muže pohlíží s otevřeným opovržením, což nebylo vůbec obratné; on sám by se tak nechoval k lidem, jimž se chystal svěřit svůj život. Čung Žung se pak vyptával, kterou cestou se mají dát, když chtějí přejít přes Zeď deseti tisíc li. „To pro vás bude to nejsnadnější,“ pospíšil si s odpovědí Süe Jing-tie, který se ještě nevzpamatoval z pohnutí. Existoval totiž jen jeden pohodlný průchod, pro jednotky dost široký na to, aby se muži nemuseli tlačit. Výraz, který se rýsoval na generálově tváři, nepotřeboval komentář. „Je zbořený, že ano?“ Úředníci pokývali hlavami. Jelikož se armáda obešla bez soudcových rad, rozhodl se vyšetřovat vraždu u květinových žen. Byl tak naivní, že o tom pověděl První paní.
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208156