Zde odpočívají Jolana Knihařová a Adam Knihař Byl rád, že se mu to konečně podařilo, ale na druhou stranu cítil velké zklamání. Očekával, že se dozví o svém otci a matce něco víc. V dalším týdnu se Jonathan vypravil na „spáleniště.“ Byla to mezera mezi dvěma domy, jak říkal páter František, ležely tam zbytky ohořelých trámů a celé toto místo bylo zarostlé kopřivami a lebedou a v jednom rohu rostlo několik keřů černého bezu. Jonathan zkusil jestli by se nedala hlína rozhrabovat, ale nešlo to, byla zmrzlá. Musí opravdu počkat až do jara. Rozhodl se tedy, že bude denně chodit na faru a bude se učit novým věcem. Líbilo se mu to - stával se z něho jiný člověk. Měl více sebevědomí a spolužáci ho přestali brát jako malého prosťáčka, na kterého si mohou dovolovat. Dokonce i Irma na něho začala jinak pohlížet - líbil se jí, byl chytrý a věděl spoustu zajímavých věcí. Někdy si před ním připadala dost hloupě a
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208147
žárlila na své spolužačky, když se kolem něho příliš ometaly. Jediná teta Hilda byla proti němu stále zaujatá a tiše soptila, že vnesl do domu rozruch, provádí pořád něco co nemá a oni - Kramerovi - za to budou ještě trestáni. Jednoho dne řekl kněz Jonathanovi: „Co nevidět budou Vánoce, měl bys každému koupit nějaký dáreček.“ „Já ale nemám peníze a také nevím, co bych jim měl koupit.“ „S penězi si nedělej starosti,“ řekl černovlasý muž, který se tam zničehonic objevil, „ty ti dá páter a dárky - ty jsou také jednoduché. Strýc Irvin sbírá dýmky - jednu takovou krásně starožitnou jsem někde viděl - zjistím kde to bylo a kněz se o ni postará. Hilda a Irma se rády parádí.Tetě bys mohl koupit nějaký náramek - onehdy jsem ji přistihl, jak si ve výloze takové cetky prohlížela. No a Irma si svazuje nebo spíná vlasy, tak ta by mohla dostat nějakou sponu. Tu budou mít v tom samém krámě.“ Jonathan poskočil, byl to dobrý nápad. Docela se na Vánoce těšil, i když to u Kramerových také nebylo ono. Těšil se, že jim udělá radost, protože to
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208147
od něj určitě nečekají a také se těšil na dárek, který dají oni jemu. Na Štědrý den odpoledne přinesl strýc Irvin vánoční stromeček a společně s Irmou ho nazdobili. Teta Hilda celé odpoledne něco vařila, a Jonathan, aby se jim nepletl do cesty, seděl ve svém pokoji na posteli a četl si. V pět hodin je teta Hilda svolala k prostřenému stolu. Musel uznat, že tentokrát se to Hildě povedlo. Měli rybí polévku, hrachovou kaši, domácí chléb, nějaké pečené maso a po večeři postavila Irma na stůl velkou mísu s několika druhy vánočního cukroví. Pak Hilda řekla: „Teď si běžte každý do svého pokoje, a počkejte až Ježíšek přinese dárky.“ Jonathan horlivě přemýšlel, jak by ty svoje tři dárečky dostal nepozorovaně pod stromeček. Přitiskl ucho na dveře a poslouchal - snažil se vnímat pohyby a šustot v jídelně, kde stál pod oknem stromeček. Teta Hilda tam pravděpodobně skládala balíčky. Jakmile to utichlo, Jonathan si dodal odvahu, malinko pootevřel dveře a nakouknul špehýrkou nikoho neviděl, popadnul tedy svoje dárky, bleskově je položil k ostatním a opět zmizel za dveřmi svého pokoje. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208147