Interkulturni-psychologie-dotisk07.qxd
Tab. 6
29.3.2007
15:42
StrÆnka 98
Taxonomie strategií adaptace imigrantů
Integrace je takový způsob adaptace, kdy imigranti uznávají, že poznání a přijetí kultury hostitelské země je pro ně důležité, avšak současně si chtějí udržet i svou vlastní kulturu. Integrovaní imigranti mají pak dvojí kulturní identitu, tj. jednak svou původní a jednak nově získanou. Asimilace je způsob adaptace, při němž imigranti usilují o co největší splynutí s obyvatelstvem hostitelské země, kdežto svou původní kulturu považují za málo důležitou pro život v novém prostředí. Tato strategie předpokládá časté kontakty imigrantů s příslušníky hostitelské země, poznávání a osvojování jejich jazyka, hodnot, norem, zvyklostí. Separace vlastně není adaptace: V tomto případě imigranti nepovažují kontakt s kulturou a příslušníky dominantní kultury za důležitý a setrvávají v určité izolaci od ní, pouze se svou původní kulturou. Marginalizace je strategie těch imigrantů, kteří necítí potřebu kontaktu s dominantní kulturou, ale neuchovávají si ani svou původní kulturu. Jejich identita není kulturně opřena ani o kulturu vlastních rodičů, ani o kulturu hostitelské země. Identifikují se jen se subkulturou své vlastní skupiny.
S touto taxonomií pracují mnohé empirické výzkumy v interkulturní psychologii, jak ukážu na vybraných případech. Uvedené typy adaptace se týkají nejen imigrantů, ale jsou mnohdy uplatňovány i v soužití autochtonních etnických minorit s majoritní společností.
6.1
Akulturační preference imigrantů
Dnes existuje velmi rozsáhlý počet empirických výzkumů zaměřených na problémy adaptace a akulturace imigrantů. Nálezy jsou publikovány zejména v časopisech International Migration Review, Journal of Refugee Studies a samozřejmě také v Journal of Cross-Cultural Psychology (viz v podkap. 4.1). Intenzivně se těmito problémy zabývá tým K. Liebkindové ve Finsku, kam po roce 1990 přicházejí imigranti zejména z bývalého Sovětského svazu, z Vietnamu a Somálska. Jeden výzkum se týká akulturace rusky mluvících imigrantů ve Finsku (Jasinskaja-Lahti a Liebkind, 2000). Byla srovnávána skupina adolescentů (N = 170) z rodin Rusů a jiných rusky mluvících imigrantů se skupinou mladých Finů, přičemž bylo vyšetřováno, do jaké míry se mladiství imigranti adaptovali na kulturu Finů. Zjistilo se, že existuje významná korelace mezi etnickou identitou imigrantů a jejich akulturačními postoji a strategiemi: Imigranti vykazující vysokou míru uchování ruské identity preferují strategii separace, nikoliv strategii asimilace. Naopak imigranti přejímající finskou identitu mají pozitivní postoje k asimilaci a negativní postoje k separaci.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208091
Interkulturni-psychologie-dotisk07.qxd
29.3.2007
15:42
StrÆnka 99
Mladiství ruští imigranti se odlišují od svých finských vrstevníků zejména v hodnotách vztahujících se k rodině: imigranti sdílejí tradičnější hodnoty, tj. akceptují větší rodičovskou autoritu a menší autonomii dětí. Intenzita akulturace se ukázala jako významně závislá na délce pobytu v hostitelské zemi: čím delší pobyt, tím intenzivnější akulturace. Naopak věk, ve kterém mladiství imigranti přišli do Finska, není významným faktorem intenzity akulturace.
Tento výzkum může ovšem odrážet specifický charakter akulturace imigrantů ve Finsku. Má však akulturace imigrantů shodný charakter i v jiných zemích? K zodpovězení této otázky byl proveden další výzkum (Jasinskaja-Lahti, Liebkind et al., 2003), v němž byly srovnávány akulturační postoje ruských adolescentů ve třech kulturně odlišných zemích (Finsko, Izrael, Německo) – viz rámec 5.
Rámec 5 – Akulturace ruských imigrantů ve Finsku, Německu a Izraeli Vyšetřovaný soubor tvořilo celkem 570 rusky mluvících adolescentů, s průměrným věkem 15,8 roku, kteří přišli do uvedených zemí se svými rodiči. Srovnávaný soubor adolescentů hostitelských zemí tvořilo 914 subjektů, s průměrným věkem 16,2 roku. Výzkumné šetření bylo založeno na procedurách a nástrojích zkonstruovaných v rámci mezinárodní studie ICSEY (International Comparative Study of Ethnocultural Youth) zaměřené na výzkum psychosociální adaptace adolescentů ze skupin imigrantů a etnických minorit: Škála akulturačních preferencí měřící pomocí 20 výroků akulturační postoje v pěti oblastech: rodina, kulturní tradice, jazyk, společenské aktivity, přátelé. Příklady výroků hodnotící škály použité ve Finsku: „Myslím si, že rusky mluvící lidé by se měli přizpůsobit k finským kulturním tradicím a neměli by se držet svých vlastních tradic“ (preference asimilace). „Je pro mě důležitější mluvit rusky než naučit se mluvit finsky“ (preference separace) apod. Tato škála, stejně jako jiné instrumenty dotazování, byla prezentována bu v ruštině, nebo v jazyce hostitelské země a subjekty měly možnost si vybrat jazykovou variantu. Škála vnímané diskriminace hodnotící, jak často se subjekt setkává s negativním chováním vůči sobě ze strany hostitelské populace kvůli etnickému původu. Škála stresových symptomů reflektující depresi a anxietu poci ovanou imigranty v hostitelské zemi.
Výsledky jsou interpretovány na pozadí skutečnosti, že postoje domácího obyvatelstva vůči ruským imigrantům jsou ve všech třech zemích dominantně negativní, zejména mezi ekonomicky slabšími vrstvami populace. Například ve Finsku jsou Rusové považováni za nejméně vítané imigranty spolu se Somálci, Araby a Turky (s. 84).
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208091
Interkulturni-psychologie-dotisk07.qxd
29.3.2007
15:42
StrÆnka 100
Hlavní výsledek: V akulturačních preferencích imigrantů nebyly shledány významné rozdíly mezi Finskem, Německem a Izraelem, pokud jde o čtyři typy akulturačních strategií podle Berryho (viz v tab. 6). Integrace byla nejvíce preferovanou strategií jak ze strany imigrantů, tak ze strany hostitelů. Výjimku tvoří Finové, kde hostitelská populace výrazně preferuje asimilaci imigrantů. Tabulka 7 udává v procentech preference imigrantů a hostitelů pro dvě akulturační strategie. Tab. 7
Akulturační preference imigrantů a hostitelů Finsko
Německo
Izrael
I
H
I
H
I
H
Integrace
78,7
46,4
73,5
86,3
74,3
73,2
Asimilace
5,9
51,3
4,9
1,5
8,1
18,3
I – populace imigrantů, H – populace hostitelů; tučně jsou zvýrazněny extrémní hodnoty Pramen: Jasinskaja-Lahti, Liebkind et al. (2003)
Jestliže mladí Finové na rozdíl od mladých Němců a Izraelců výrazně preferují to, aby se ruští imigranti asimilovali, spíše než integrovali, znamená to, že jsou Finové méně tolerantní vůči imigrantům? Takto to nelze interpretovat, nebo uvedený výzkum přináší ještě jiné nálezy: Pokud jde o stresové symptomy, větší stres poci ují imigranti v Izraeli než ve Finsku nebo v Německu. Z toho vyplývá, že postoje vůči imigrantům, o kterých vypovídají subjekty hostitelských zemí, nemusí být v souladu s jejich reálným chováním vůči imigrantům – jak to dokládají i jiné výzkumy, které jsou uvedeny níže.
Je nutno ještě zmínit, že akulturace imigrantů je proces, jenž je ovlivňován mnoha faktory, např. úrovní vzdělání, věkem a pohlavím imigrantů. Zejména však působí kulturní distance (cultural distance) vymezovaná jako stupeň blízkosti či vzdálenosti kultury hostitelské země ke kultuře původní země imigrantů. To dokládá výzkum A. Kosicové na univerzitě v Římě (Kosic, 2002): Tato psycholožka srovnávala dvě skupiny imigrantů v Itálii, a to Poláky a Chorvaty, z hlediska akulturace (sociokulturní adaptace) v novém prostředí. Zjistila, že lépe se v Itálii adaptují Chorvati, což vysvětluje větší blízkostí jejich kultury k italské kultuře než v případě Poláků. Rozsáhlý výzkum vlivu kulturní distance na adaptaci imigrantů prováděl B. Nauck (2001). Vyšetřoval, jak se adaptují děti z rodin imigrantů různých etnik jednak v Německu (Italové, Řekové, Turci, Němci repatriovaní z bývalého Sovětského svazu), jednak v Izraeli (ruští Židé). Zjistil významné rozdíly mezi těmito etnickými skupinami: V důsledku malé kulturní distance se nejsnáze adaptují (integrují) imigranti Italové a Řekové, naopak Turci v Německu a ruští Židé
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208091