98
PSYCHOANALYTICKÉ KOUČOVÁNÍ
V
následujících kapitolách 3.1 až 3.3 definujeme různé typy přístupů ke koučování. Nejprve tak činíme podle psychologických teoretických východisek, dále podle možností uplatnění koučování v nejčastějších manažerských dovednostech, následně představujeme na vybraných modelech typické příklady strukturovaného procesu koučování (popsaného v akronymech) a nakonec některé koučovací programy a dílčí fáze vedení koučovacího dialogu. Kapitola 3.1 je tedy více věnována myšlení a filosofii koučování, jejímž nositelem je kouč, zatímco kapitoly 3.2 a 3.3 jsou odvozeny z koučovací praxe a slouží jako technická pomůcka (jakýsi návod), podle níž lze postupovat nehledě na použitý teoretický přístup.
3.1 Typologie koučování podle základních teoretických paradigmat V kapitole uvádíme osm nejpoužívanějších psychologických přístupů ke koučování. Jejich úplný výčet by byl mnohem širší, ale není cílem této publikace podat celkový přehled všech směrů, spíše poukázat na jejich podobnosti a odlišnosti ve vztahu k výše zmíněnému psychoanalytickému přístupu. Následující teorie do značné míry odpovídají známým a dobře etablovaným psychoterapeutickým směrům. Přesto jejich teoretický základ vychází mnohdy z odlišných paradigmat, kdy některé směry jsou přímo ovlivněny psychoanalýzou (gestalt, transakční analýza), jiné jsou psychoanalýzou inspirovány a další se vůči psychoanalýze kriticky vymezují a pracují přímo s protikladným teoretickým východiskem (kognitivně-behaviorální). Dělení je vedeno podle teoretických směrů psychologie osobnosti a z nich vyplývajících technik ovlivňování koučovaných. Typologie respektuje požadavky jasného vymezení a srozumitelnosti výkladu, dále musí vykazovat logickou stavbu a vnitřní konzistenci teorie. Rovněž jde většinou o jedinečné přístupy v procesu koučování, které nejsou kopií či kompilací jiných psychologických teorií, snad vyjma přístupu eklektického.
3.1.1 ERICKSONOVSKÝ PŘÍSTUP Teoretický přístup ke koučování je nazván podle zakladatele hypnoterapeutické školy v USA psychiatra Miltona H. Ericksona (1901–1980), který se proslavil v 50. letech 20. století jako velmi svérázná charismatická osobnost. Citlivým pozorováním a suges cemi dokázal úspěšně léčit psychiatrické pacienty, prosazoval netradiční přístup k psychoterapii častým používáním terapeutických metafor a příběhů. Při psychoterapii využíval pozitivní myšlení pacientů, nepřímé sugesce a neobvyklé příkazy, jimiž ovlivňoval podvědomí nemocných. (Zeig, Munion, 2007) Ericksonovské principy v současnosti využívá škola ericksonovského koučování. Její stoupenci kladou důraz především na vnitřní flexibilitu myšlení, na možnost volby a osobní dokonalost, sdílení hodnot a zaměření na společenství. Cílem je znovu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207994
Typologie koučování
99
poznání hluboké duchovní podstaty člověka, ke které směřuje koučování orientované na řešení problémů pomocí rozhovorů. Ericksonovský koučink se pohybuje v dichotomii umění versus věda a uvádí některé základní metody přístupu ke koučovanému. Patří k nim: ●● ●● ●● ●● ●● ●● ●● ●● ●● ●● ●● ●● ●● ●● ●●
Budování důvěry a napojování se na lidi. Precizní příprava na koučovací sesi. Síla podvědomí. Tři hlavní typy klientů a jak k nim přistupovat. Způsob, jak zajistit, aby klient dostal to, co chtěl dostat, na konci každé koučovací sese. Techniky podněcování tvořivosti. Jak se vyhnout nejčastějším chybám při koučování. Jak klást otázky vedoucí ke vhledu a průlomu myšlení. Čtyři vnitřní skřítci bránící úspěchu (metafora). Způsoby překonávání překážek k uskutečňování výzev. Jak efektivně využívat svůj hlas. Vnitřní tajemství tří mozků a jak koučovat vaši mozkovou kůru. Tipy a triky, jak výrazně zakončit koučovací sesi. Jak přemýšlet jako Walt Disney a jiní mistři tvořivosti. Nastavení procesů krok po kroku.
Podle ericksonovského koučování je motivací koučovaného potřeba žít se silným pocitem smysluplnosti, tedy být lepší lídr, manažer, rodič, přítel nebo partner. Žít život podle vlastních hodnot. Eventuálně vydělávat peníze tím, co dělám rád. (Haley, 2003) Naopak motivací koučů je potřeba inspirovat a motivovat druhé, koučovat lidi k dosažení jejich nejvyššího potenciálu, pomáhat lidem překonávat pochybnosti, probudit nadšení v sobě i v druhých, vzbudit pocit důležitosti u svých klientů a týmů. Podle ericksonovského přístupu je kouč partner v životě, který vede koučovaného k odpovědnosti za jeho vlastní život a ujišťuje ho, že skutečně může plně využít svůj potenciál. Kouč pomáhá klientovi v klíčových momentech rozhodování jak v profesní kariéře, tak i v osobním životě.
3.1.2 GESTALT KOUČOVÁNÍ Gestalt koučování je inspirováno principy tvarové psychologie a gestalt terapie Frede ricka Perlse (1893–1970), který založil v průběhu 50. let 20. století v americké Kalifornii významnou psychoterapeutickou školu. Základním cílem gestalt přístupu (z něm. die Gestalt – tvar, podoba) je otevřená práce s vyjádřením emocí a prožíváním klienta, terapie orientovaná na přítomnost, tj. „zde a nyní“, a na uvolnění spontaneity. (Mackewn, 2004) Gestalt koučování pracuje s autentickou komunikací, kdy koučovaný přesně a v první osobě vyjadřuje své pocity tak, aby nebyl svázán společenskými konvencemi. Kouč vymezuje situaci koučovaného pomocí definování extrémních polarit, na nichž si koučovaný uvědomuje svou vlastní pozici tím, že poznává hranice svých možností. Takovými polari-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207994
100
PSYCHOANALYTICKÉ KOUČOVÁNÍ
tami je v gestalt koučování práce s metaforami, např. pán versus vnitřní otrok nebo vůdce smečky versus podřízený pes. Kouč vede klienta k náhledu na jeho silné i slabé stránky, a tím k celostnímu vědomí vlastní identity. Holistický přístup v gestalt koučování je přítomný i v polaritách psychiky a těla, kdy všímáním si tělesných reakcí lze poznat vnitřní duševní život koučovaného, především jeho neuvědomované součásti. (Perls, Hefferline, Goodman, 2004) Cílem gestalt koučování je hledání vnitřních zdrojů pro řešení aktuálních problémů i pro osobnostní růst namísto spoléhání se na pomoc druhých. Gestalt přístup je aktivní, náročný na koučovaného, někdy až mírně invazivní. Jeho smyslem je podnítit koučovaného, aby sám ovlivňoval svůj život a nenechal se jen pasivně vléci životními situacemi. Kouč podněcuje, zneklidňuje koučovaného a může být až provokativní s cílem narušit běžné a ustálené vzorce chování či sebeobrazu koučovaného. Odpovědnost za veškerá rozhodnutí, myšlenky, chování a emoce je vždy plně na straně koučovaného, kouč je spíše jejich aktivním facilitátorem a průvodcem. Gestalt koučové jsou specifičtí svým individuálním a neopakovatelným přístupem, kdy mohou vůči koučovanému sami projevovat silné emoce nebo se ho mohou přímo dotýkat, zásadně však odmítají jakékoliv intelektuální rozebírání klientovy situace. Smyslem je pomocí prožitku posílit silné stránky osobnosti koučovaného a podnítit jeho odvahu k proaktivnímu přístupu ke světu i k sobě samému.
3.1.3 HUMANISTICKÉ KOUČOVÁNÍ Humanistický přístup ke koučování vychází z teorie PCA (person centred approach), jako specifický psychoterapeutický směr jej formuloval Carl R. Rogers (1902–1987) v 50. letech 20. století v USA. Jedná se o terapii rozhovorem orientovaným na klienta, kterého terapeut bezvýhradně akceptuje, podporuje jeho autenticitu a chová se k němu empaticky. Koučování využívající principy PCA věří v seberealizaci, sebeřízení a sebeaktua lizaci koučovaného, který sám dokáže využít svého skrytého rozvojového potenciálu. PCA koučování přistupuje ke klientovi pozitivně a optimisticky, kouč je přesvědčen o přirozeně dobré podstatě koučovaného a jeho případné negativní chování chápe jako důsledek nepříznivého prostředí nebo situace, do níž se koučovaný dostal. (Toman, 2006) Klíčovými principy PCA koučování jsou: ●● ●● ●● ●● ●● ●●
aktivní naslouchání, nepředstíraný zájem o koučovaného, vstřícnost a uvolněnost v komunikaci, autenticita kouče a vztahu s koučovaným, akceptace koučovaného takového, jaký je, umění vcítit se do osobnosti koučovaného.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207994