Švýcarska v měnícím se světě se zaměřuje na „bezpečnost na základě kooperace“. Odráží snahu vyhnout se izolaci, ke které by mohlo vést lpění na koncepci dlouhodobě uplatňované ve zcela jiné situaci. Švýcarsko se podílí na operacích k udržení míru, sbližuje se s NATO (zapojilo se do projektu Partnerství pro mír, PfP) a se ZEU, je také velmi aktivní v OBSE. Navíc zvažuje možnost vstupu do Evropské unie, což by znamenalo i podíl na její společné zahraničně-bezpečnostní politice. Dlouhodobé zkušenosti s neutralitou má rovněž Švédsko. Od roku 1814 se v roli válčící strany nezúčastnilo žádného ozbrojeného konfliktu. Během druhé světové války však Švédsko porušilo jeden z principů, když německým vojskům umožnilo přechod přes své území. Podobně jako Švýcarsko uplatňovalo i Švédsko takzvanou aktivní neutralitu, opírající se o moderní průmyslovou základnu obrany a o silnou armádu. Po skončení studené války se aktivně podílí na mírových operacích OSN, zapojilo se do programu PfP, stalo se členem Evropské unie (spolu s Finskem předložilo návrh na bezpečnostněpolitickou angažovanost EU), a přestože neutralita je v povědomí Švédů hluboce zakořeněna, zvažuje i možnost vstupu do NATO. Neutrálním státem byla od získání nezávislosti v roce 1831 také Belgie. Díky tomu zůstala stranou francouzsko-německého konfliktu v roce 1870. Neutralitu však nedobrovolně ztratila po vypuknutí první světové války, kdy byla násilně obsazena německými vojsky. Podobný osud postihl také Dánsko a Holandsko – zůstaly sice uchráněny za první světové války, ale na jaře 1940 se staly obětí invaze německých vojsk. K napadení neutrálního státu se odhodlal i J. V. Stalin – jeho obětí se v roce 1939 stalo Finsko, které se však vojensky velmi odhodlaně bránilo a způsobilo sovětským vojskům citelné ztráty. V době studené války Finsko postupovalo vůči SSSR velmi smířlivě a těšilo se řadě výsad v přístupu na sovětský trh. O tomto procesu se kriticky hovořilo jako o finlandizaci.
98
mezinárodní bezpecnost.indd 98
27.3.2009 9:24:21 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207873
Globalizace a bezpečnost Globalizace je dynamický proces, odstraňuje bariéry a stírá hranice, propojuje jednotlivé státy i kontinenty a vytváří zcela nový rámec mezinárodních bezpečnostních vztahů. Všechny teoretické proudy se shodují, že globalizace nevedla k zásadním změnám mezinárodních vztahů, ale že vytvořila nový rámec pro jejich další vývoj. Neorealisté tvrdí,17 že i v době globalizace budou všechny státy modernizovat své armády, a tak i nadále budou vznikat bezpečnostní dilemata. Někteří z nich připouštějí, že se výrazně zvýšil počet států, které ve své bezpečnostní politice raději přistoupí na paritu, než aby neústupně trvaly na maximalizaci svých vlastních výhod.18 Ale jejich souhrnný závěr je skeptický: I po skončení studené války bude přetrvávat potenciál pro konflikty,19 a proto je nepravděpodobné, že by se podařilo nastolit trvalý celosvětový mír. Liberální institucionalisté přikládají hlavní význam nárůstu počtu demokratických států a zesílení jejich vlivu na celosvětovou politiku. Jsou přesvědčeni, že globalizace vytváří nový prostor pro další rozvoj mírového jednání demokratických států, které sdílejí stejné základní hodnoty a ve svých vzájemných vztazích se řídí stejnými normami.20 Tak by se měl soustavně rozšiřovat prostor pro naplňování zásad teorie demokratického míru a zužovat prostor pro uplatňování válečného jednání nedemokratických států.
17
18
19
20
Baylis, John. International and Global Security in the Post-Cold War Era. In: Baylis, John; Smith, Steve (eds). The Globalization of World Politics: An Introduction to International Relations. 3rd ed. Oxford: Oxford University Press, 2005, s. 302–305. Glaser, Charles L. Realist as Optimists: Cooperation as Self-help. International Security, vol. 19, no. 3 (Winter 1994–1995), s. 51. Wheeler, Nicholas; Booth, Ken. The Security Dilemma. In: Baylis, John; Rengger, Nicholas (eds.). Dilemmas of World Politics: International Issues in a Changing World. Oxford: The Clarendon Press, 1992, s. 29– 31. Doyle, Michael. On The Democratic Peace. International Security, vol. 19, no. 4 (Spring 1995), s. 180–184.
99
mezinárodní bezpecnost.indd 99
27.3.2009 9:24:22 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207873
Konstruktivisté zdůrazňují, že bezpečnostní dilemata nemají nevyhnutelný charakter, ale jsou především výsledkem vyhodnocování situace a přijímaných opatření.21 Předpokládají, že v době globalizace budou zejména vyspělé státy směřovat stále více ke spolupráci než ke konfliktům a že budou systematicky postupovat k vytvoření mírového bezpečnostního společenství. Podle teoretiků kritických bezpečnostních studií by stát měl být v popředí pozornosti jenom do té míry, do jaké pro své občany poskytuje bezpečnost, nebo je zdrojem a příčinou hrozeb. Do centra pozornosti staví jednotlivce, jeho zájmy, emancipaci, rozvoj a také bezpečnost. Hlavní výzvu procesu globalizace vidí v osvobození jednotlivce od sociálních, ekonomických, politických a dalších omezení, která jej deformují a brání mu v dalším rozvoji. Neomarxisté nadále vycházejí z teze o určujícím významu výrobního způsobu a výrobních vztahů. Tvrdí, že v době globalizace se bude dále zvýrazňovat anarchický stav, který je základním rysem kapitalistické výroby.22 Očekávají, že silné výrobní a obchodní společnosti se budou stále více zbavovat vlivu státní kontroly a to povede k oslabování suverenity států a potažmo i k novým napětím, krizím, nebo dokonce konfliktům.
Fukuyamovo pojetí globalizace jako konce dějin Francis Fukuyama ve své knize Konec dějin a poslední člověk (1992) předpověděl, že „v dohledné budoucnosti bude svět rozdělen na dvě části: posthistorickou a tu, jež dosud vězí v dějinách“.23 Za posthistorickou označil tu část světa, která již překonala potřebu vést války kvůli území, surovinám, obyvatelstvu 21
22
23
Wendt, Alexander. Social Theory of International Politics. Cambridge: Cambridge University Press, 1999. Rosenberg, Justin. The Follies of Globalisation Theory: Polemical Essay. London: Verso, 2000. Fukuyama, Francis. Konec dějin a poslední člověk. Praha: Rybka Publishers, 2002, s. 265.
100
mezinárodní bezpecnost.indd 100
27.3.2009 9:24:22 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207873