MODERNÍ PEDAGOGIKA
3.3.4 Ekonomické prostředí Vliv ekonomického prostředí v určité zemi nebo regionu je neobyčejně silným činitelem kontextu edukačních procesů. Běžně se soudí – a v českých médiích často zdůrazňuje v souvislosti s kritikou vlády, MŠMT ČR apod. –, že vliv ekonomických faktorů na vzdělávání v zemi se uskutečňuje především prostřednictvím finančních výdajů na vzdělávání. To je dokládáno četnými daty, jež popisují zvláště vztah mezi HDP (hrubým domácím produktem) a výdaji na vzdělávání (na vzdělávací instituce, na jednoho žáka či studenta aj.). Tvrdí se, že velikost HDP v přepočtu na obyvatele či podíl z HDP vyčleňovaný na školství přímo ovlivňují kvalitu či rozvinutost vzdělávání v zemi. (Co to je „kvalita vzdělávání“ nelze ovšem vysvětlit z ekonomických dat tohoto druhu – viz k tomu podrobnější výklad v kap. 8 a 9.) Skutečnost je však nepoměrně složitější, jak nyní ukážeme s využitím ekonomických dat OECD. Česká republika se stala v roce 1995 členem OECD (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj), a tudíž nás musí zajímat, jak je v této organizaci hodnoceno ekonomické prostředí edukačních procesů. Děje se tak pomocí indikátorů vzdělávání, tj. kvantitativních ukazatelů umožňujících srovnávání zemí (viz publikace Education at a Glance: OECD Indicators, 1991–2008). V těchto dokumentech je uplatňován systém zhruba 30 indikátorů pokrývajících i oblast Výdaje, zdroje a vzdělávací procesy. Jsou to zvláště tyto indikátory charakterizující jednotlivou zemi: finanční výdaje na školství (podíl z HDP); výdaje na veřejné a soukromé vzdělávací instituce; výdaje na vzdělávání podle stupňů škol; počet žáků a studentů začleněných ve formálním vzdělávání; počet vysokoškoláků a absolventů vysokých škol; počet učitelů připadajících na počet žáků; účast dospělých v celoživotním vzdělávání; vztah mezi dosaženou úrovní vzdělání ve skupinách populace a nezaměstnaností; výdaje na pedagogický výzkum, aj. Tyto a další indikátory vzdělávání jsou podrobněji popsány na jiném místě (Průcha, 1997b). Zde se zaměříme na jeden z indikátorů charakterizujících ekonomický kontext, v němž se realizují edukační procesy. Jde o výdaje na vzdělávání vzhledem k hrubému domácímu produktu (HDP), jak jsou zjištěny pro země OECD včetně České republiky i některé nečlenské země (Education at a Glance: OECD Indicators 2006, 2006). Do tab. 3.7 jsme z tohoto dokumentu zařadili vybrané země s rozdílnými proporcemi výdajů na vzdělávání, aby bylo zřejmé, v jakém ekonomickém kontextu se jeví české vzdělávání ve srovnání se zahraničím.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207872
3 EDUKAČNÍ PROCESY V KONTEXTU SPOLEČNOSTI
Tab. 3.7 Výdaje na vzdělávací instituce jako podíl z HDP (2003) Země Korea Dánsko Mexiko Švédsko Finsko Rakousko Německo Nizozemsko Česká republika Turecko
Podíl z HDP na vzdělávací instituce (%) 7,5 7 6,8 6,7 6,1 5,5 5,3 5 4,7 3,7
Již z tohoto jednoduchého srovnání je patrné, že samotný podíl výdajů na vzdělávání z HDP není v jednotlivých zemích (a tedy ani v České republice) adekvátním ukazatelem vyspělosti či kvality vzdělávání. Sotva bychom mohli předpokládat, že např. Dánsko a Mexiko mají stejně kvalitní vzdělávání, ačkoli výdaje na tento sektor z HDP jsou skoro stejné. Ekonomický kontext vzdělávacích procesů se totiž projevuje mnoha dalšími vlivy, jak to odrážejí jiné indikátory, např. výdaje z veřejných zdrojů a ze soukromých zdrojů, výdaje na jednotlivé stupně vzdělávacího systému (podrobněji k tomu viz Statistická ročenka školství – Soubor ekonomických ukazatelů, 2008). Situace se však jeví jinak, když se vypočte průměrná velikost výdajů na vzdělávání připadající na jednoho obyvatele. Zde je patrné, že rozdíly mezi zeměmi Evropské unie jsou značné. Francie či Dánsko vydávají v průměru na vzdělávání jednoho obyvatele částku dvakrát větší než Portugalsko. Ale i mezi bohatými zeměmi jsou rozdíly, např. mezi Francií a V. Británií. Z toho vyplývá, že i zajištění edukačních procesů ve školské soustavě těchto zemí je rozdílné.
A jak je tomu s tímto ekonomickým kontextem v České republice? Z hlediska podílu přidělovaného na vzdělávání (tj. výdaje na školství) z ročního HDP se jeví vývoj tohoto ekonomického kontextu dosti pozitivně. Podle oficiálních údajů (Školství v pohybu, MŠMT ČR, 1996) se v 90. letech zvyšoval uvedený podíl tak, že se blížil podílu v nejvyspělejších západoevropských zemích (tab. 3.8). Z toho vyplývá, že edukační procesy v rámci školské vzdělávací soustavy se v České republice realizují v poměrně příznivém ekonomickém prostředí (zejména ve srovnání s jinými reformními státy). I když se podíl výdajů na vzdělávání z HDP koncem 90. let poněkud snížil, celkové výdaje státního rozpočtu na vzdělávání dosáhly v roce 2007 téměř 153 mld. Kč.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207872
MODERNÍ PEDAGOGIKA
Tab. 3.8 Podíl výdajů na vzdělávání z HDP (Česká republika) Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
Výdaje (v mld. Kč) 97,9 108,5 115,8 123 130,3 142,8 152,9
Podíl z HDP (v %) 4,2 4,4 4,5 4,4 4,4 4,4 4,3
Pramen: Statistická ročenka školství – Soubor ekonomických ukazatelů (2008)
Právě uvedený příklad odráží samozřejmě jen jednu, i když velmi důležitou, dimenzi ekonomického prostředí edukačních procesů. Ve skutečnosti je šíře a komplexnost ekonomického kontextu velmi rozsáhlá a dotýká se edukačních procesů ve školním prostředí i v jiných prostředích. Například v prostředích mimo sféru formálního školního vzdělávání se ekonomický kontext projevuje prostřednictvím diferencovaných příjmů ve skupinách populace – o tom bude podrobněji pojednáno v souvislosti s efekty edukačních procesů (kap. 9). Ekonomické vlivy na sféru edukace jsou mocné a vedou k podstatným změnám v hodnotovém systému nejen jednotlivců, ale dokonce i celých národů či velkých skupin populace. Můžeme se o tom přesvědčit na základě výzkumu, který prováděli na univerzitě v Lovani (Belgie) W. Wielemans a P. Choi-Ping Chanová (1992).
EXPLORATIVNÍ BLOK 5
E (5):
VLIV INDUSTRIALIZACE NA EDUKAČNÍ PROCESY
Ve většině prací v komparativní pedagogice byly porovnávány vzdělávací soustavy dvou či více zemí z hlediska jejich struktury, cílů vzdělávání aj. Výjimečnou komparativní studií je výzkum Wielemanse a Choi-Ping Chanové (1992) nazvaný Vzdělávání a kultura v industrializující se Asii (Education and Culture in Industrializing Asia). Zahrnuje devět asijských zemí (Čína, Japonsko, Jižní Korea, Malajsie, Filipíny, Singapur, Hongkong, Thajsko, Tchaj-wan) a porovnává je z hlediska, jak se jejich školské soustavy a charakter edukačních procesů v nich mění pod ekonomickým tlakem vzrůstající industrializace. Podle autorů je jedním z rozhodujících faktorů ekonomického vývoje na Západě tzv. industriální mentalita, tj. světonázorová orientace, která spoléhá na vědu a průmysl jakožto hybné síly rozvoje lidské civilizace. Tato industriální mentalita vede na jedné straně ke krizi některých univerzálních hodnot (např. pokřivuje se vztah lidí k přírodě) a na druhé straně se promítá do kurikul školního vzdělávání (např. důraz na přírodovědné a technické předměty). Jak se tato industriální mentalita projevuje v uvedených zemích Východu?
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207872