OB Č A N S K Ý S E K T OR
Úskalím tohoto typu spolupráce bývá mylná domněnka spotřebitelů, že nezisková organizace zaručuje kvalitu firmou prodávaného výrobku či že se podílela na jeho testování. Politická spolupráce. Cílem je změnit či udržet určité institucionální uspořádání v oblastech zlepšování podmínek pro podnikání apod.; firmy nemají pouze finanční zisk, do této spolupráce vstupují ze strachu z negativní publicity nebo nespokojenosti zákazníku či investorů. V rámci politické spolupráce bývají OOS zapojené do politických procesů mnoha způsoby a firmy jejich postavení využívají za účelem prosazování vlastních politických agend. Proto se tato aktivita firem někdy nazývá policy marketing či „politický marketing“. Například firmy vyrábějící kola financují OOS a ta usiluje o rozšíření počtu cyklotras ve městě (ibid., s. 192). Firmy nemusí prosazovat nějakou jednotlivou agendu, ale financují think tanky, advokační skupiny (advocacy groups), které jim umožní přístup k lidem rozhodujícím v politice. V tomto typu spolupráce hraje důležitou roli mezinárodní úroveň, kdy často lokální OOS představují pro nadnárodní korporace jakýsi most k místní společnosti a pomáhají jim v legitimizaci postavení na lokální úrovni. Toto postavení OOS je samozřejmě zneužitelné, z OOS se stávají nástroje nekriticky sloužící zájmům nadnárodních korporací. Selhání (např. environmentální) v jednom státě může v globalizovaném světě ovlivnit mezinárodně pověst a zisk firem mezi spotřebiteli. Od OOS se čím dál tím více očekává, že převezmou dobrou praxi a úspěšné strategie ziskových organizací, zatímco od firem se očekává, že zohlední společenskou dimenzi svých komerčních aktivit. Nesmí se ale stát, že se nejistá hranice mezi oběma mechanismy vytratí, protože pak může dojít k tomu, na co upozorňuje americký Úřad státního zástupce: Aliance neziskových organizací se ziskovými může ohrozit ty největší hodnoty, jež neziskové organizace mají – integritu a reputaci, dobré jméno a důvěru, kterou lidé mají k těmto organizacím. (ibid., s. 196)
3.3 Občanský sektor a stát Stát v této podkapitole budeme chápat jako politickou formu organizace společnosti na určitém území, na kterém vykonává moc, označovanou jako státní moc (Hendrych et al., 2005, s. 122). Tato definice je hodnotově neutrální, avšak na typu ekono98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207868
OBČ A NSK Ý SEK TOR , TR H A STÁT Z POHLEDU V Y BR A N ÝCH TEOR IÍ
mického a politického uspořádání státu záleží postavení občanské společnosti a občanského sektoru v jednotlivých zemích. O nic menší rozmanitost nepanuje na poli teorií popisujících vztah mezi státem a občanskou společností, kdy se nově k většinovému vidění těchto vztahů připojují specifické, menšinové či kulturně odlišné názory. Proto se setkáváme s feministickou perspektivou nebo s perspektivou islámu, judaismu či konfucianismu v této otázce (viz Rosenblum a Post, 2002). Je nutné říci, že zde máme co do činění s pojetím občanské společnosti jako produktu západní kultury a institucí, jejíž normativní implikace mají své intelektuální dějiny (ibid., s. 19). Jak upozorňují Robert Post a Nancy Rosenblumová, občanskou společnost lze vnímat nejen jako zdroj legitimity a stability státu, ale také jako zdroj odporu vůči arbitrární, represivní a arogantní státní moci. Občanská společnost je někdy vnímaná jako spontánně vznikající a předcházející vznik státní moci i jako závislá na státu, od něhož vyžaduje uznání, zabezpečení právního rámce a finanční podporu. Z pohledu státu nárokujícího si reprezentaci obecného zájmu se v oblasti občanské společnosti jedná o partikulární zájmy a pluralitu zájmů. Tento rozdíl je zohledněn v terminologickém rozlišení mezi občanem (obecné zájmy) a členem (partikulární zájmy). Mezi státem a občanskou společností existuje „produktivní napětí“ (ibid., s. 10), rovnováha, jejíž narušení vede buď k zániku občanské společnosti při dominanci státu, nebo k anarchii při dominanci občanské společnosti.
3.3.1
Vztah občanské společnosti a státu v klasickém a egalitaristickém liberalismu
Z pohledu klasického, tzn. lockovského, liberalismu7 občanská společnost poskytuje autoritu politické moci a ponechává si právo odvolat její držitele, které si najala, aby zajišťovali ochranu práv občanů. V tomto pojetí tvoří občanskou společnost vše kromě státní moci. Stát potřebuje občanskou společnost, aby mu připomínala, že není „lidem“, a aby mu stanovovala hranice (Scalet a Schmidtz , 2002, s. 33). Pokud má být vláda omezena, což je každopádně myšlenka klasického liberalismu, implikuje to, že nemá finančně podporovat občanskou společ7
John Locke (1632–1704) je podle Charlese Taylora zakladatelem tzv. L-proudu, čili proudu, který v něm nachází inspiraci vedoucí ke vzniku konceptu občanské společnosti (Taylor, 1990).
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207868
OB Č A N S K Ý S E K T OR
nost, protože by tím ohrožovala její autonomii a vedlo by to k celkovému umrtvení občanské společnosti, což se, podle Stevena Scaleta a Davida Schmidtze, také stalo v případě státu blahobytu (ibid., s. 36). Klasický liberalismus hlásá decentralizaci v rozhodování, široká práva, chci-li opustit sdružení, a omezenou vládu. Proto je podle Toma G. Palmera z pohledu klasického liberalismu nesmysl mluvit o třetím sektoru, protože existují pouze dva: občanská společnost zahrnující sdružování i ekonomiku a stát (Palmer, 2002, s. 48). Klasický liberalismus má v této a v dalších oblastech tendenci pojímat práva jako individuální a negativní (právo nárokovat si to, že nikdo nebude omezovat moje právo a já nikomu nebudu omezovat jeho práva), proto vyvolává kritiku, že právo chápe jako právo být nechán na pokoji. Klasický liberalismus argumentuje tím, že se aktivitám sdružování daří lépe ve společnostech, kde je zasahování státu minimální a společnost se zakládá na individuálních právech. Dokumentuje to tím, že občané Francie v roce 1998 dali OOS 0,15 % svého hrubého příjmu, v Německu 0,30 %, ve Spojených státech 1,2 % (ibid., s. 75). O čem se Palmer nezmiňuje, je otázka, kolik občané těchto zemí dávají procentuálně měsíčně ze svých mezd na financování služeb srovnatelných s těmi, které poskytují OOS ve Spojených státech, zatímco v evropských zemích dané služby v různé míře poskytuje stát. Nutno podotknout, že toto je pro klasického liberála negativní výsledek, protože poskytování služeb státem a OOS není totéž, protože za poskytování služeb státem se platí větší kontrolou a právem státu zasahovat do života společnosti. Stejně jako v jiných oblastech, např. v teoriích zabývajících se multikulturalismem, kde probíhá boj mezi liberálním a komunitaristickým pojetím práv,8 klasický liberalismus příliš zdůrazňuje práva jednotlivce a zanedbává kolektivní práva a otázky distribuce zdrojů a příležitostí. V oblasti vztahu trhu a občanského sektoru jsme se ptali, jak zabezpečit efektivitu a rovnost, nyní se ptáme, jak zabezpečit svobodu a rovnost. Podle Willa Kymlicky slepá náhoda (brute luck) by neměla rozhodovat o sociálním postavení či umístění v „národní loterii“ (Kymlicka, 2002, s. 79). V liberálně egalitaristickém pojetí sociální spravedlnost zajišťuje stát prostřednictvím veřejného zdravotnictví, veřejného vzdělávání, redistributivního zdaňování a dalšími aspekty státu blahobytu, zatímco individuální svobodu zajišťuje občanská společnost, kde se lidé mohou dobrovolně sdružovat a kde se 8
Liberální pojetí práv klade důraz na práva jednotlivce a odmítá zohledňování práv jednotlivých skupin, zatímco komunitaristické pojetí práv zdůrazňuje skupinová práva, např. práva národnostních či etnických menšin.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207868