připomínaná Omranova teorie epidemiologického přechodu65. Podle ní se postupně – v závislosti na životní úrovni a úrovni lidského poznání – mění hlavní příčiny úmrtí, přičemž jednotlivé etapy jsou charakteristické výraznými změnami délky lidského života. Původně se lidé v průměru dožívali 30 let a hlavními příčinami úmrtí byly epidemie, hladomory a válečné události, v druhé etapě vzrostl věk na cca 40 let, protože pokrok v ekonomice a zlepšení hygienických standardů oslabily projevy epidemií infekčních chorob, zejména moru, a snížil se výskyt hladomorů. V současné třetí etapě přesáhla naděje dožití 50 let, pokrokem v medicíně byly eliminovány běžné infekční choroby, které tak přestaly být – poprvé v dějinách lidstva – hlavní příčinou úmrtí a první místa zaujímají nyní především novotvary, onemocnění srdce apod. (celosvětově nejčastější příčinou úmrtí jsou nyní nemoci srdce a cévní choroby). Výraznější podíl na úmrtnosti mají dnes infekční choroby pouze v nejchudších rozvojových zemích, ve kterých dominují jako příčiny úmrtí infekce plic, různá průjmová onemocnění, HIV/AIDS, tuberkulóza a malárie. V souvislosti se současným vývojem se někdy mluví i o čtvrté etapě epidemiologického přechodu, charakteristické ve vyspělých zemích snižováním úmrtnosti na nemoci oběhového systému (hlavně díky výraznému pokroku v jejich léčení, méně v důsledku změn životního stylu). Schodovitý nárůst naděje dožití je způsoben hlavně pokroky medicíny, výrazný vliv na intenzitu úmrtnosti má ale také dostupnost zdravotní péče (problém nerozvinutých zemí), celková životní úroveň, úroveň vzdělání, stravovací zvyklosti apod., tj. faktory, které ovlivňují zdravotní stav obyvatelstva. Úmrtnost původně klesala rychleji v nejrozvinutějších regionech, už v polovině 20. století byla průměrná naděje dožití při narození ve vyspělých zemích 66 let. Ve druhé polovině 20. století se v nich však věk prodlužoval už jen zvolna, zato v rozvojových zemích došlo k prudkému zlepšení poté, co se rozšířilo 65
Omran, A. R.: The Epidemiologic Transition: A Theory of the Epidemiology of Population Change. Milbank Memorial Fund Quarterly, 1971, vol. 49, no. 4, s. 509–538.
98
perspektivy globalizace.indd 98
16.2.2011 16:39:27 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207867
užívání antibiotik a očkování a v důsledku zelené revoluce došlo ke zlepšení výživy. Naděje dožití při narození v rozvojových zemích se od poloviny 20. století do začátku století jednadvacátého zvýšila o více než polovinu, z cca 41 na 63 let a rozdíl mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi se během 20. století podstatně snížil: v současnosti se obyvatelé vyspělých zemí dožívají v průměru o 12 let delšího věku než obyvatelé rozvojových zemí, před 50 lety byl rozdíl celých 25 let. Výrazněji se od toho trendu odchylují pouze nejméně vyspělé rozvojové země, jež ve snižování úmrtnosti dosud značně zaostávají a zbytku rozvojových zemí se spíše vzdalují (v polovině 20. století byly v délce života pět let pod průměrem rozvojových zemí, v roce 2000 už 12 let). Hlavním důvodem tohoto nárůstu je skutečnost, že z 50 zemí klasifikovaných jako nejméně rozvinuté je 26 zasaženo důsledky epidemie HIV/AIDS, která v nejpostiženějších z nich dokonce vedla k přechodnému růstu úmrtnosti. Nepříznivý vývoj úmrtnosti v těchto zemích není způsoben pouze vlastním výskytem syndromu získaného selhání imunity, ale také zbrzděním jejich ekonomického rozvoje. Přes 90 % virem HIV nakažených žije v rozvojových zemích, nejvyšší prevalence je v subsaharské Africe, roste i v některých zemích Asie a Latinské Ameriky. Ke stagnaci nebo mírnému nárůstu úmrtnosti došlo také v některých transformujících se postkomunistických zemích, které se předtím vyznačovaly jejími velmi nízkými hodnotami, a také v zemích postižených konflikty nebo nepokoji. Tyto protichůdné vlivy ale nezvrátily celkovou pozitivní tendenci vývoje úmrtnosti v populaci jako celku. V řadě vyspělých politicky i ekonomicky stabilních zemích dokonce klesala vyšším tempem, než se obecně očekávalo, a i v budoucnu se obecně předpokládá prodlužování lidského života i vzhledem k možnostem dalších pokroků medicíny a nových technologií, realisticky k hranici mezi 85 a 90 lety v nejvyspělejších zemích. Ve všech regionech se ženy dožívají vyššího věku než muži a tento rozdíl se postupně prohlubuje, nízký je dnes už pouze v západní Africe a v některých oblastech Asie (zapříčiněno hlavně kulturními vlivy). I ve zmíněných regionech lze vysledovat trend přibližování k průměru:
99
perspektivy globalizace.indd 99
16.2.2011 16:39:27 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207867
například v jižní Asii se ještě v polovině 20. století muži dožívali vyššího věku než ženy. V uplynulém půlstoletí mělo největší vliv na snižování úmrtnosti výrazné snížení úmrtnosti kojenecké (dětí před dovršením jednoho roku). Ta je dnes ve vyspělých zemích tak nízká, že další pokroky prakticky nelze očekávat, je však možné dále snižovat úmrtnost v mladších věkových skupinách a přirozeně úmrtnost na vnější příčiny (nehody, sebevraždy), které jsou v některých věkových kategoriích hlavní příčinou úmrtí. Důsledkem výrazného snížení kojenecké úmrtnosti je radikální změna věkové struktury zemřelých. Ze zemřelých v roce 1950 celých 43 % zemřelo před svými pátými narozeninami a jen 26 % tvořily osoby starší 60 let, na počátku 21. století tvořili ani ne pětiletí 20 % úmrtí a více než šedesátiletí 50 %. Do poloviny století se očekává, že pouze k 5 % všech úmrtí dojde před dosažením pěti let a že 79 % všech úmrtí se bude týkat osob šedesátiletých a starších. Zlepšování úmrtnostních poměrů bude pravděpodobně plošné a povede k historicky nejvyšším hodnotám naděje dožití. Sníží se také rozdíly mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi, je ale krajně nepravděpodobné, že by byly zcela odstraněny. Vzhledem k úzké vazbě úmrtnosti na ekonomický rozvoj, bezpečnostní situaci a možný výskyt dosud neidentifikovaných chorob nebo onemocnění rezistentních vůči dnes známým lékům jsou ale úmrtnostní poměry – zejména v delším časovém horizontu – predikovatelné poměrně obtížně.
Mezinárodní migrace V roce 2005 žilo asi 191 milionů osob (přibližně 3 % světové populace) v jiné zemi, než ve které se narodily. Počet těchto osob roste rychleji než světová populace (ročně o 2–4 %), pětina z nich žije v USA a čtvrtina z nich pochází z Číny (35 milionů) nebo Indie (20 milionů). Migrace je obecně prostorový pohyb obyvatelstva, který je spojen se změnou trvalého bydliště, respektive obvyklého místa
100
perspektivy globalizace.indd 100
16.2.2011 16:39:27 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207867