PSYCHOLOGIE NÁBOŽENSTVÍ A SPIRITUALITY
o smyslovém vnímání Ducha jako dechu či vanu.) Vyřadit ze hry vlastní Já a plně se vystavit působení Ducha je v tomto typu spirituality deklarovaným záměrem a vědomou snahou: jde o to, dát v sobě Duchu prostor „tady a teď“. Velmi hypoteticky lze tímto mechanismem vysvětlit i úlevu nebo plné uzdravení při duševních poruchách: Je-li radikálně vyřazena vědomá kontrola vlastních duševních pochodů, aktivizuje se autosanační potenciál duše. Zatímco mystika je záležitostí tichého usebrání (byť ne vždy o samotě), entuziastické prožitky se navozují rozohňujícími výzvami, rytmickým pohybem, typickou hudbou a stereotypním zpěvem či recitací, a to zpravidla ve skupině, případně i ve velkém davu. Přihlížející může být snadno stržen k aktivní účasti a k vlastnímu prožitku, často ke svému překvapení, někdy i proti své vůli. Nejznámějším a také nejběžnějším projevem entuziastické letniční spirituality je glosolálie, „mluvení jazyky“, považované za doklad toho, že mluvící byl „pokřtěn Duchem“. Glosolalik říká slova a věty v jazyce, který není totožný s žádnou známou řečí, přičemž slabiky produkovaných slov často odpovídají slabikám jeho mateřské řeči, jsou tedy kulturně specifické. Necítí se být subjektem glosolálie, ona je mu „dána“, skrze něj promlouvá Duch. Často dovede glosolalik smysl své glosolálie vyložit (spíše než slovo od slova přeložit), jindy jeho slova vykládá jiný účastník shromáždění (viz Stríženec, 1996, 1999). Známý český křesťanský intelektuál Martin C. Putna (1994, s. 15) vypráví, jak mu byl – nedlouho po konverzi – „dán dar“ glosolálie ve skupině vedené svérázným charismatickým knězem Antonínem. Napoprvé byl nadšen, později se glosolálie stala běžnou součástí jeho soukromé bohoslužby. „Ocitnete-li se v charismatické skupině, jste nejprve šokováni (na Maninách se jazyky mluví, u Antonína huláká), potom nadšeni, že se tu blízko vás, takřka na dosah, děje cosi nadpřirozeného, a potom traumatizováni, že vy tento dar nemáte a že nejste ten vyvolený. A toužíte – moc, moc, moc.89 Probíhá modlitba, ostatní se modlí v jazycích, hluk a rozčilení se stupňuje, vy se otřásáte a celá místnost se otřásá s vámi, náhle se poněkud zakymácíte – ztrácíte rovnováhu a musíte se opřít o zeď – krev vám stoupá do hlavy a vaše ústa se stahují a rozevírají naprázdno, jako v nenaplnitelné milostné touze – a náhle 89
Vroucí touha a určitá doba čekání jsou součástí nevědomého scénáře, podle kterého ke glosolálii dochází. Podobně jako u jiných náboženských prožitků, jež jsou považovány za vzácné, by snadnost dosažení jejich cenu devalvovala. Jen děti, pro něž je glosolálie spíše hrou, ji „pochytí“ snadno a rychle.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207858
II PSYCHOLOGICKÁ FENOMENOLOGIE NÁBOŽENSTVÍ A SPIRITUALITY
se to stane: do vyschlé studny vašich úst je vložen pramen a řine se z vás … obrovské uvolnění, všechny svaly se uklidňují a vy jen třeštíte oči a divíte se, co se děje, a chcete chválit Hospodina, jenže to už nejsou vaše slova. Právě jste se stali tím potrubím. Zprvu zaznívá jen neartikulovaný tón. Později, po několika týdnech, se dostaví jakási nezřetelná artikulace: vyslovujete střídavě několik souhlásek, obvykle s příbuzným místem tvoření (m-b-v či d-t). Ještě později se přidá vokál, obvykle ‚a‘. Při vrcholné fázi vzrušení se z vás line obrovskou rychlostí řada ‚slov‘. Tvorbu a řazení hlásek neovlivňujete: můžete jen pozorovat, jak pracují vaše mluvidla. Modlitba v jazyku už vás potom neopouští a připojuje se dosti pravidelně k vašemu rozjímání. Dosti pravidelně, ne však zcela. Pokud byste chtěli totéž napodobit vlastní vůlí, nezdaří se vám to. Vaše modlitba dostává spád a potěšení z ní se stupňuje.“
Paleta entuziastických prožitků je široká. Jejich zvláštní variantu představuje účast na orgiastických rituálech. „Objektivní“ význam těchto rituálů spočíval (především) v zajišťování úrody, jejich numinózní prožitková stránka by však neměla ujít pozornosti. I nevázaný skupinový sex praktikovaný v některých novodobých náboženských skupinách, zbavený původního symbolického významu, může být interpretován jako prostředek k navození silného náboženského prožitku, jehož důležitou složkou je prožitek svobody, patrně s příchutí svobody, kterou dává chaos, chápaný jako naděje na zrod nové kvality. U obdobných jevů, které se objevují mimo výslovně náboženský kontext, budeme pátrat po kryptoreligiózních prožitcích. K entuziastickým prožitkům dochází zřejmě také při známých tancích dervišů. Fascinujícím průvodním jevem těchto prožitků bývá překvapující ovládání vlastního těla, prokazované různými výkony, jež lze souhrnně charakterizovat jako fakírské: předvádí se zejména probodávání vlastního těla, při němž bolest není pociťována nebo je ignorována a tělesné poškození má minimální následky.
Meditační90 mystika V různých náboženstvích se setkáváme s meditací konanou v klidu, ponejvíce vsedě, vkleče, někdy také v pomalé chůzi. Meditující se věnuje činnosti, kterou bychom mohli nazvat vnitřním jednáním. Uplatňuje se přitom množství technik propracovaných do velkých podrobností. Meditující 90
Někdy se rozlišuje meditace a kontemplace, přičemž kontemplací se rozumí vyšší, dokonalejší forma meditace. Budeme užívat obou výrazů jako synonym.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207858
PSYCHOLOGIE NÁBOŽENSTVÍ A SPIRITUALITY
například v mysli opakuje určitou formuli, často modlitební, snaží se soustředit na vlastní dech a vyloučit z vědomí jakékoli jiné vjemy a myšlenky; jindy jde o to, co nejpřesněji si uvědomovat všechny spontánně přicházející vnější i vnitřní vjemy, city, myšlenky atd. Cíle meditace bývají formulovány rozmanitě, v podstatě však jde zpravidla o maximální přiblížení Bohu nebo jinak chápané absolutní skutečnosti. Dvě základní strategie přitom spočívají (a) ve vyprazdňování mysli, (b) v naplňování mysli obsahy, jimž je přikládán nejvyšší význam. Myšlenka maximálního přiblížení k Bohu otvírá pro teistická náboženství teologický problém. Jaká je povaha tohoto přiblížení? Jde o splývání s božstvem? Takový názor, který se běžně objevuje jako poetická nadsázka mystické literatury, by – vzat doslova – znamenal panteistickou herezi. Druhá možnost je chápat mystický prožitek jako vzájemné pronikání dvou subjektů, případně vzájemné spočívání jednoho v druhém. Třetí možnost, přijatelná pro religionistu vázaného principem metodického agnosticismu, je vidět v uvedených formulacích obrazné vyjádření mystického prožitku, který je svou povahou plně imanentní. První dvě alternativy přitom nepopírá, pouze se vzdává kompetence k jejich posouzení – de facto je však implicite „odsouvá na vedlejší kolej“. Jde o kolizi, která se v psychologii náboženství, jak jsme již viděli, stále znovu vrací.
Ti, kteří praktikují meditaci, ať křesťanskou, buddhistickou či jinou, často referují o prožitku mystické blaženosti. I nirvána, jež je v nauce charakterizována čistě negativně, jako „vyvanutí“, znamená v praxi „nevýslovné blaho“ (Otto, 1917, s. 52). Numinózní prožitek fascinujícího tajemství, jehož projev zde mystik vidí, je patrně pravidelným doprovodem zakoušeného blaha. Podobně mluví český mystik Eduard Tomáš. Tyto zkušenosti souhlasí s tradovaným názorem, že opravdový mnich pláče, když musí z nějakého důvodu opustit svou klášterní celu a vydat se za uloženým posláním mimo klášter. Mystikové často interpretují své blažené pocity (trvající okamžik, nebo také delší dobu, ostatně během okamžiku lze v mystickém stavu prožít věčnost) jako zrušení hranic vlastního Já, což je v plném souladu s Gromovou teorií. Mystická blaženost může mít podobu vize, případně dění, do něhož je mystik vtažen a jež je pociťováno jako stejně reálné, patrně dokonce pro svou posvátnost mnohem reálnější než běžná profánní zkušenost, i když psycholog zaznamená – byť jakkoli pozoruhodnou, nakonec přece „pouhou“ – hru představ. Zde je sdělení Terezie z Avily:
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207858