PAU L K EE NA N / D OBR É Z PR ÁV Y PRO ŠPAT N É DN Y
naslouchat hlasu Boha, nebo hlasu vlastního ega. Bůh ke mně bude promlouvat v obou situacích, povede mne a bude mi pomáhat, abych naplnil svůj smysl. Když naslouchám Božímu hlasu teď, je šance, že ho uslyším i později. Pokud naslouchám hlasu, který mi říká, že teď jsem významnější, než budu potom, pak to, čemu naslouchám, je mé ego. Naslouchám-li Bohu v sobě, pak vím, že dnes i zítra budu stejně významný, že má důležitost vychází z Toho jediného, který mě stvořil, který mě miluje a který pro mě ve svém světě vždycky najde nějakou práci i místo. Zastavit se. Dívat se. Naslouchat. To jsou pro duši klíčová slova. Krize středního věku může přijít a odejít. Všechno, co je nám drahé a o čem si myslíme, že bez toho nemůžeme být, může přijít a odejít. Můžeme si stěžovat. Můžeme vyvádět a rozčilovat se. Můžeme to popírat. Můžeme hledat viníka. Nebo se můžeme zastavit, dívat se, poslouchat a pod tím vším objevit Boží přítomnost.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207852
K A P I TO L A J E D E N Á C T Á
JAZYK DUŠE Zpráva na monitoru oznamovala, že volající dáma je nevěřící a doufá, že mi nevadí, když přesto volá. Přepojil jsem hovor do vysílání a ona mi začala vysvětlovat, že sice nepopírá možnost, že Bůh existuje, ale prostě tomu nedokáže bez jakýchkoli pochybností věřit. To v ní vyvolává zmatek, a tak si říkala, že bych jí třeba dokázal pomoci. Jak jsme tak spolu rozmlouvali, všiml jsem si, že se nádherně směje, takovým tím upřímným smíchem, co jde přímo od srdce. Vyprávěla mi o kočkách, o které se stará a které má moc ráda. Okamžitě mě napadlo, že v životě téhle ženy je spousta lásky. Měl jsem pocit, že láska a smích, které z ní vycházejí, jsou svědectvím jejího upřímného hledání Boha. Také mě napadlo, že zkušenost, kterou s Bohem učinila, je prázdnota. Chtěla najít Boha, ale nacházela jen prázdný prostor. Během našeho rozhovoru jsem si říkal, že by pro ni možná bylo nejlepší, kdyby se přidržela obou stránek své zkušenosti s Bohem a využila je najednou. Kdyby se dokázala zaměřit na krásu a lásku ve svém životě a zároveň si uvědomila, že zažívá prázdnotu tam, kde má být Bůh, možná by pak k Bohu dospěla. Překvapilo mě, jak velmi ji dojalo, když jsem řekl, že se umí krásně smát, a žasl jsem, s jakou láskou pečuje o kočky. Řekl jsem jí, že když se bude stále soustředit pouze na nepřítomnost Boha, pak asi nic jiného 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207852
PAU L K EE NA N / D OBR É Z PR ÁV Y PRO ŠPAT N É DN Y
nezíská. Pokud však krásu ve svém životě dokáže vnímat jako něco božského, třeba by se prázdný prostor mohl začít pomalu vyplňovat. Zdá se mi, že postoj téhle ženy, která se sama nazvala nevěřící, se příliš neliší od postojů nás, kteří se za věřící považujeme. Většinou se příliš zaměřujeme na Boží nepřítomnost. Naše životy zaplňují schůzky z přeplněných diářů, drby, televizní pořady, události večerních zpráv. I když jsme věřící, přestali jsme Boha vnímat. Křesťanská nauka se v jistém smyslu podobá buddhistickému učení, které říká, že je-li žák připravený, učitel se objeví. V podobném duchu obsahuje křesťanské učení o Boží prozřetelnosti představu, že konkrétní události lidského života mohou člověku sloužit jako ukazatele na jeho cestě. Rozdíl je v tom, že podle křesťanské nauky se za všemi zdánlivě náhodnými událostmi skrývá Bůh a s jeho pomocí můžeme směr událostí v našem životě změnit. Vzít zlo, chaos a neřád a proměnit je v lásku, dokonalost a dobrotu – to je zahrnuto v Božím díle spásy. Mnohým to bude znít jako za vlasy přitažená báchorka. Většinou jsme již na vlastní kůži pocítili bolest osobní tragédie. Díváme se na svět i na to, co se v něm děje, a říkáme si: „Kde je Bůh?“ Jako žalmista vzdycháme a úpěnlivě prosíme: „Úpěnlivě volám k Bohu, volám k Bohu, kéž mi přeje sluchu.“ Říkáme si, že jestli Bůh skutečně existuje, proč nic nedělá, když lidé dnes a denně procházejí utrpením. Duše nám říká něco jiného. Tváří v tvář dočasnému zmatku mluví jazykem věčnosti. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207852