Dominik Duka / Tradice, která je výzvou
Tehdejší situace byla taková, že po všech restrikcích, rušení klášterů a seminářů a dalších učilišť zbyly v Československu vlastně jenom dva semináře: český v Litoměřicích a slovenský v Bratislavě, kde byl omezený počet studentů. V šedesátých letech bylo do jednoho ročníku přijímáno dvacet bohoslovců. Na začátku „zlatých šedesátých“ se mělo přistoupit k důslednější likvidaci, měl být zřízen pouze jeden seminář a uvažovalo se, že ho vystěhují z Bratislavy. Tehdejší litoměřické ročníky měly na začátku šedesátých let sedm osm studentů, z nichž čtyřicet až padesát procent byli studenti ze Slovenska, čímž se mělo demonstrovat, že v Čechách už je vlastně otázka církevního dorostu passé. Katedrála svatého Víta se měla podle sovětského vzoru stát muzeem. Ovšem v postní době roku 1965 přece jen vstoupil do katedrály nový apoštolský administrátor diecéze, biskup František Tomášek, tajně vysvěcený olomouckým arcibiskupem Josefem Matochou v říjnu 1949.* Stalo se tak po složitých jednáních mezi církví a státem. Tomášek tak alespoň částečně nahradil kardinála Berana, který byl v té době v nuceném římském exilu. TD: Kdo uděloval v padesátých letech kněžská svěcení? * Josef Karel Matocha (1888–1961) byl roku 1948 jmenován arcibiskupem olomouckým. Úřad však mohl vykonávat pouze do Velikonoc v roce 1950, kdy byl nezákonně internován a izolován komunistickou státní mocí. Jeho spolupracovníci byli zatčeni a on byl vězněn ve své rezidenci – nesměl dokonce ani číst noviny a poslouchat rozhlas. Po jeho smrti komunisté znemožňovali znovu obsadit úřad arcibiskupa. Pouze v letech 1973– 1987 spravoval diecézi biskup Josef Vrana (1905–1987) coby apoštolský administrátor. Dalším olomouckým arcibiskupem byl až František Vaňák (1916–1991, arcibiskupem jmenován v prosinci 1989).
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207851
Léta padesátá a šedesátá
Svěcení uděloval pomocný pražský biskup, který žil v Brně, Antonín Eltschkner, kterého přiváželi do Prahy. TD: Byl německého původu? Německý biskup Remiger byl po válce odsunutý. Naopak biskup Antonín Eltschkner byl českého původu, narodil se ve východočeské Poličce. V roce 1940 měl být jmenován biskupem českobudějovickým, ale německé okupační orgány to znemožnily a po válce z toho sešlo.* Po poválečném jmenování Josefa Berana pražským arcibiskupem a Josefa Hloucha biskupem českobudějovickým zahořkl, neboť se cítil neprávem odstaven, a zejména vůči Beranovi se choval velice nepřátelsky. To byl možná jeden z důvodů, proč zůstal jediným katolickým biskupem, kterého komunisté na počátku padesátých let nechali v českých zemích působit, zatímco ostatní biskupy internovali. Těsně po únoru 1948 proběhlo jedno kněžské svěcení v Praze, ne v Litoměřicích, kdy světil pan biskup Nécsey. Podruhé to však odmítl, takže další svěcení proběhlo v Bratislavě, kdy světil biskup Ambróz Lazík, apoštolský administrátor trnavské arcidiecéze, české i slovenské kandidáty společně. Situace byla tehdy dost dramatická.
* Antonín Eltschkner (1880–1961) byl pražským biskupem od roku 1933. Za
komunistického režimu se na jedné straně v menší míře podílel na tvorbě struktur skryté církve, na druhé straně složil komunisty předložený „slib věrnosti republice“ a spolupracoval s Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultou. V roce 1949 tajně vysvětil Kajetána Matouška pomocným biskupem pražským.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207851
Dominik Duka / Tradice, která je výzvou
TD: Kdy se začalo světit v ilegalitě? To lze jen stěží přesně určit, protože bychom museli nahlédnout do archivů různých řeholí a do archivů, které nyní spravuje Daniel Herman. Řeholníci po celou dobu připravovali kandidáty nejen v PTP, ale i ve vězení. Někteří byli vysvěceni v PTP, jiní jako vězňové, další panem biskupem Matouškem.* Biskupové, kteří měli převzít hůl svatého Prokopa, jako byli biskup Otčenášek nebo Tomášek, vůbec nesvětili, protože čekali, jak budou probíhat jednání mezi státem a církví. A další biskupové byli hlídaní. TD: Jak vypadala situace těsně před II. vatikánským koncilem? V rámci politiky détente (uvolňování) lze vidět úlohu prezidenta Chruščova. Na prezidenta J. F. Kennedyho se můžeme dívat různě, ale byl to on, kdo připravoval invazi na Kubu, kdo zastavil sovětskou expanzi směrem na Západ a měl velký zájem na zmírňování perzekuce církve. Myslím, že za tím lze najít vliv dvou lidí: jednak amerického kardinála Francise Josepha Spellmana, jednak kardinála Richarda Jamese Cushinga, který byl přítelem rodiny Kennedyových. Proto se tehdy proti těmto dvěma církevním hodnostářům tolik brojilo. Velkou oddechovou pauzou pak byl rok 1968, ale už od roku 1965 byla v politické linii socialistického Československa patrná změna. * Kajetán Matoušek (1910–1994) – v situaci, kdy komunistická vláda v Česko-
slovensku stupňovala pronásledování katolické církve a postupně začalo docházet k perzekuci špiček katolické církve, byl roku 1949 na základě tzv. mexických fakult (zvláštních pravomocí pro biskupy v politicky obtížných dobách) jako jeden z prvních tajně jmenován světícím biskupem pražským.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207851