se jim daří, v některých ne. V určitých podmínkách se jim daří lépe, v jiných hůře. Umění jednat s lidmi spočívá do značné míry, podobně jako umění zahradnické, v poznání vlivu různých podmínek na růst a rozkvět důvěry a ve vytváření takových podmínek, aby v nich tato důvěra mohla zdárně růst a rozkvétat. Dosud jsme používali výhradně termínů zahradnické umění a v přeneseném slova smyslu i umění jednat s lidmi. Chtěli jsme tím navázat na obecně známé věci. Každý zahradník je do určité míry i umělcem. Mnohé z toho, co zahradničení dělá uměním, je mu jaksi vrozeno. Má pro to talent. Dovede to vytušit. Má pro to dobrou intuici. Má dobré spojení se zahradnickou múzou… A přece vám každý zahradník řekne: „To ano, ale…“ Tím „ale“ myslí často nepředstavitelné bohatství poznatků a znalostí, které musel vstřebat. Ochotně přiznává: „zahradničení je umění“, ale jedním dechem dodá: „je to i věda“. Co tím myslí? Hovořme zde raději o vědeckém poznání a poznávání než o vědě, abychom se vyhnuli nebezpečí zabsolutizování a mytologizace. Čím se liší vědecké poznávání od toho, které není možné nazvat vědeckým? Prvním znakem vědeckého poznání je přesnost. Druhým systematičnost. Věda se nespokojuje s náhodnými objevy. Právě naopak. Hledá, a to pěkně soustavně a popořádku, systematicky. Soustavně rozvíjí svou bojovou linii a podle plánu postupuje vpřed. Uvítá sice s radostí to neb ono zajímavé a podnětné zjištění, ale hned si nad tím vytváří hypotézy. Z těchto hypotéz se rodí plány pokusů. Pokusy pak dávají odpově na otázku, zda to skutečně může být tak, jak je to pojato v té které hypotéze. Tak se prověřují domněnky. Tak vzniká teorie, tak se staví budova vědeckého poznání. Vra me se nyní k zahradnickému umění. Při vší úctě k němu je dnes faktem, že se v současné době ani profesionál, ani amatér neobejde bez znalosti různých teorií vyživování rostlin, působení těch či oněch škůdců, těch či oněch předpokladů růstu. Různá úroveň těchto znalostí nás zde nesmí zmást. Oč nám zde v tomto přirovnání jde, je povědomí o tom, jak ta nebo ona podmínka působí na růst rostlin, a vědecký ráz a původ mnohých z těchto představ. Jak se tyto představy zrodily? Některé byly zjištěny dosti náhodně. Jiné jsou výsledkem soustavného studia. Tento druhý způsob poznávání dnes stále více převládá. Vede též k soustavnějšímu a úplnějšímu, i když třeba ne k tak zajímavému pojednávání o podmínkách růstu a o různých druzích nebezpečí, které na rostlinky číhá.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207844
Ve výzkumném ústavu se v sérii pokusů měnilo množství té či oné látky v půdě a zjiš ovalo se, jaký to má vliv na růst určité rostliny. Dělalo se to izolovaně i v závislosti na podobně systematicky měněných jiných podmínkách. Dnes tvoří výsledky těchto pokusů jednu z kapitol zemědělské vědy. Je dobré ji znát, může to v lecčem pomoci.
Z analogie získávání poznatků v oblasti zahradničení můžeme dovodit dvojí: a) Je dobré znát hodnoty vhodných podmínek pro růst a pěstování květin, tj. pro zajištění zdravého vývoje. b) Je dobré znát nepříznivě působící činitele, a to pro předcházení, prevenci těžkostí i pro odstraňování poruch zdravého vývoje. Podmínky vzniku důvěry a růstu spolupráce. Vra me se nyní k problematice vzájemných vztahů mezi lidmi v konfliktních situacích. I zde se setkáváme s uměním a vědou. Rozdíl je však v tom, že v zemědělství a v zahradničení považujeme dnes vědu za něco samozřejmého. Obohacuje naše zahradnické umění. Nestojí proti němu. Právě naopak – prohlubuje je. Dnes k němu již zcela přirozeně patří. V oblasti vzájemných vztahů mezi lidmi tomu tak dosud není. Vědecký přístup vyznačující se sérií pokusů dosud nepronikl do obecného povědomí. Obecně se téměř nic neví o soustavném studiu, při němž jsou záměrně měněny ty či ony podmínky. A přece se takto dnes již běžně postupuje i zde. V řadě psychologických laboratoří se soustavně mění ty či ony podmínky a zkoumá se, jaký to má vliv na různé aspekty vzájemných vztahů mezi lidmi. Nás zde budou zajímat jen ty podmínky, které ovlivňují zrod důvěry a růst spolupráce. O které podmínky zde jde? Rozdělení podmínek ovlivňujících úroveň důvěry a spolupráce. Celá řada různých podmínek, za nichž probíhá řešení konfliktů v modelových situacích, byla již v psychologických laboratořích systematicky zkoumána. V řadě případů bylo zjištěno, že jde o jednu z nejdůležitějších podmínek. V jiných případech bylo zjištěno, že změna daných podmínek sice ovlivní úroveň spolupráce, ale že tato změna není příliš velká. U jiných podmínek nebyl zjištěn vůbec žádný vliv na úroveň vzájemné důvěry. Bylo by tedy možné rozdělit podmínky spolupráce podle velikosti jejich vlivu na změnu úrovně důvěry. Tohoto dělení se zde přidržíme. Musíme si přitom však být vědomi toho, že určitá oblast téže podmínky může mít velký vliv a jiná oblast naopak malý.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207844
Možnost domluvy, sdělování zpráv, komunikace mezi lidmi patří bezesporu k nejdůležitějším podmínkám spolupráce. Zvyšování množství informací přitom hraje velice závažnou roli. Tak je tomu ovšem jen tehdy, je-li informační tok malý. Je-li informační tok naopak velký, pak jeho další zvyšování není již v tak bezprostředním vztahu k úrovni spolupráce. Přitom kvalita sdělovaných zpráv je mimořádně důležitá. Tou se rozumí vztah toho, co se sděluje, k tomu, co se zamýšlí volit, co se od partnera žádá (tzv. relevance – jak zpráva „jde k věci“ atp.). O kterých podmínkách se dnes již spolehlivě ví, že mají vliv na úroveň spolupráce mezi partnery?
V první řadě je to soubor podmínek vyjádřitelných hodnotovou strukturou konfliktní situace. V obecné řeči: co mohu získat či ztratit já a co můžeš získat či ztratit ty při různých kombinacích našich voleb. V řeči modelů zde jde o vliv druhu výplatní matice. Co tím rozumíme? Tři věci: Jednak obecné rozdělování hodnot, kterým se kvalitativně od sebe odlišují jednotlivé druhy modelů konfliktních situací. Rozumíme tím i symetričnost těchto konfliktních situací, tj. zda tato konfliktní situace vypadá z hlediska hodnot pro oba partnery stejně nebo odlišně. Rozumíme tím i kvantitativní odlišení, kterým se např. vyjadřuje, jde-li o konflikt mírný nebo krutý, jde-li v něm o mnoho nebo o málo atp. Druhá skupina podmínek důvěry a spolupráce se bude týkat znalostí účastníků: jejich přesné znalosti charakteru vzájemného stavu, jejich znalosti partnera, toho, co od nich partner očekává, znalosti předcházejících partnerových rozhodnutí atp. Do další skupiny podmínek důvěry a spolupráce zahrneme vliv postoje účastníků konfliktního střetnutí (např. navozeného instrukcí). Čtvrtou skupinu podmínek důvěry a spolupráce bude tvořit možnost domluvy účastníků, tj. sdělování zpráv, komunikace. Zde na základě výsledků celé řady pokusů pojednáme o vlivu kvality i kvantity sdělovaných zpráv. Pátou skupinu budou tvořit sociální podmínky. Konflikt mezi dvěma partnery může být jen jejich vlastní záležitostí. Může probíhat v naprosté izolaci účastníků. Jejich vzájemnému vztahu mohou být ovšem nablízku i jiní lidé, známí i neznámí, neúčastní i účastní. Jaký vliv má existence té či oné formy sociálního kontextu na průběh řešení konfliktní situace a na úroveň spolupráce? V poslední kapitole pak souborně pojednáme o všech ostatních podmínkách, které se ukázaly jako důležité z hlediska úrovně důvěry a spolupráce.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207844